Lži na pohovce. Jednoduchý název, který by mohl napovídat, že lhářem při psychoterapii je vždy jen klient. Ovšem i Yalomovi terapeuti lžou a klamou, a to nejen klientům, ale i sami sobě. Jedním z hlavních hrdinů knihy je terapeut Ernest Lash, lékař nadšený ze své práce. Má pocit, že se ve své práci našel, psychoterapie je tím, pro co žije. O své fundovanosti a profesionálnosti se ujišťuje pomocí supervize, kterou provádí s jedním kolegou. Přesto i Ernest najednou znejistí, když jeho klient Justin sám spontánně změní svůj život a odejde od manželky, aniž by čekal na jeho schválení. Nejen že tak Ernest přichází o klienta, ale má pocit, že jej Justin podvedl. Jak to, že si najednou pomohl sám?

O několik dní později se Ernest setkává se zajímavou pacientkou Carolyn (vlastním jménem Carol), ženou, která mu tvrdí, že jedině sexuální vztah s psychoterapeutem ji může zbavit obtíží. Není to jediná lež, kterou od ní slyší, netuší například, že ona je tou opuštěnou manželkou. Neví, že jediným důvodem, proč Carolyn uléhá na lehátko v jeho ordinaci, je touha diskreditovat jej a pomstít se mu za odchod manžela. Carolyn lže o své sexuální touze po Ernestovi (ve skutečnosti se jí jako muž hnusí), Ernest lže o své imunitě vůči jejímu svádění (v duchu podléhá jejím svodům a touží překročit rámec seriózních sezení). Ernest nepodléhá jenom touze, má pocit, že jedině on může své klientce pomoci. Narcismus, který jej motivuje, téměř zaslepuje jeho soudnost.

Marshal Streider, Ernestův supervizor, uvízl ve stejné pasti. Narcismus a absolutní přesvědčení o vlastní kompetentnosti i úspěšnosti jej připravily o soudnost a opatrnost. Najednou má dojem, že on se nemusí vždy chovat naprosto profesionálně, že hranice mezi terapeutem a klientem pro něj neplatí. Marshalův klient, bohatý Peter Macondo, překoná tuto hranici lákavými nabídkami a zejména lichocením. Z vidiny bohatství a slávy se naneštěstí vyklube obyčejný podvod a Marshal přijde o peníze i slíbenou publicitu. Hrdost a strach z prozrazení trapné situace donutí Marshala vyhledat profesionála, právního zástupce, který mu pomůže dohonit zloděje a vyrovnat se s celou záležitostí.

V tuto chvíli se kruh postav uzavírá. Právničkou, kterou Marshal vyhledá, není nikdo jiný než Carol. I ona se záhy dostává mimo rámec své profese. Stresovaný Marshal se jí svěřuje s osobním trápením, nepohodou v manželství a pocitem selhání v práci. Právnička Carol nakonec svolí, že povede Marshalovu terapii, a konzultuje všechny své kroky s Ernestem. Takže nakonec Ernest nepřímo léčí svého supervizora, Carol zapomene na svádění, protože je plně pohroužena do snahy pomoci Marshalovi a Ernest má pocit, že uspěl s její terapií.

Po přečtení Lží na pohovce by nás mohla pojmout hrůza, že se u psychologa s ničím jiným než se lží nesetkáme. I psycholog by mohl mít stejné obavy. Napínavý příběh o terapii a terapeutech naštěstí s velkou nadsázkou ukazuje lež jako hlavní prostředek komunikace mezi klientem a terapeutem. Nedá se však říci, že by se v psychoterapii a jiných pomáhajících profesích lež nikdy nevyskytla. Zejména sebeklam, který zabraňuje odborníkům uznat vlastní nedokonalost a omylnost, a snaha klientů barvit realitu na růžovo nebo manipulovat s odborníky jsou ty lži, které jsou vysloveny na pohovce.

Podobně chybnou motivaci, zaslepení vlastním úspěchem a přehlížení nedostatků své práce potká asi každého, kdo pracuje v tzv. pomáhající profesi. Pomoc pro vlastní uspokojení a nesoudnost najdeme i v Ernestově a Marshalově práci. Oba se nechávají unášet zdánlivým úspěchem, podléhají lichocení a lžím svých klientů. Zároveň je sami obelhávají. Ernestovi lichotí zájem ženy (nepoznal, že je předstíraný), Marshalovo hamounství a chamtivost se převléká za seriózní obchod. Přijatý dar (cyklus přednášek na univerzitě, hodinky) chápe jako odměnu, která mu za kvalitní péči prostě patří. Carol ke lži žene něco jiného. Snaží se v Ernestovi pokořit všechny muže a mstí se mu za to, že léčil jejího manžela. Myslí si, že sexuální skandál, který chce vyvolat, Ernesta zdiskredituje. Falešné motivace můžeme mít často i my (i když snad ne tak extrémní), možná s nimi bojoval i Yalom. Snad proto si tak pohrál s osudy několika lékařů a pacientů.

Název románu Lži na pohovce v sobě skrývá zajímavý dvojsmysl. Z pohovky psychoterapeut občas slyší lži. Můžeme mít i pocit, že slyšíme pokyn „Lži na pohovce!!!“. Přestože lži se občas neubrání nikdo z nás a sebeklam nás mnohdy zachrání před depresí (přece jen je lepší myslet si, že jsme štíhlí a pružní, než se realisticky zahledět do zrcadla), do ordinace psychoterapeuta asi nepatří. Román Lži na pohovce poutavou formou upozorňuje na nebezpečí klamu a sebeklamu, vybízí nás k hledání správné motivace pro pomoc druhým. Najdeme v něm nejen poučení o nebezpečí přenosu, lži a chamtivosti v pomáhající profesi, ale i napínavý a zábavný příběh několika terapeutů a jejich klientů.

Mgr. Marie Těthalová