Psycholog Ben Furman je mezinárodně uznávaný finský odborník na práci s dětmi. V češtině vyšla jeho knížka pro děti Toníkův zlý sen, jejíž poslední kapitolu věnoval rodičům. 

Problémy způsobené dětskou představivostí se nejlépe vyřeší za pomoci představivosti.

Co jsou to noční můry?

Jedná se o sen, ve kterém dítě prožívá velkou úzkost. Tato úzkost je mnohdy natolik silná, že se dítě strachy probudí. Děti mají často zlé sny po tom, kdy zažijí něco znepokojujícího, ovšem noční můry se mohou objevit i bez toho. Ojedinělé a náhodné noční můry jsou natolik běžné, že nás nemusí znepokojovat. Dítě se zlým snem probudí, vyhledá útěchu rodičů, uklidní se a zbytek noci klidně prospí. Z nočních můr se stává problém, pokud má dítě zlé sny často nebo pokud se ta samá noční můra opakuje. V těchto případech bychom dítěti měli pomoci se zlých snů zbavit.

Noční můry zapříčiněné šokem

Má-li dítě zlé sny opakovaně, je možné, že zažilo něco šokujícího. Zde jsou příklady:

• vidělo něco strašidelného v televizi,

• slyšelo nějaký děsivý příběh,

• bylo svědkem násilí,

• bylo svědkem zločinu nebo nehody,

• provedlo něco zakázaného

Vyjde-li najevo, že dítě něco takového prožilo, může pomoci, pokud si s ním o tom promluvíme. Strach plynoucí ze znepokojujících zážitků se většinou zmenší, jestliže o nich dítě může někomu povědět, nakreslit obrázek, který se k nim vztahuje, nebo například za pomoci panenek či jiných hraček ukázat, čeho bylo svědkem. Když se dítě o svůj zážitek podělí s dospělým, který se k věci staví se zájmem a zároveň klidně, úzkost, která se k situaci váže, většinou poleví a noční můry mohou skončit.

Honzík byl svědkem požáru, během nějž přišli o život dva lidé. Zážitek jím silně otřásl. Měl noční můry, v nichž se k požáru vracel, a často mluvil o smrti, ohni a výbuších, což bylo znepokojující. Honzíkova úzkost polevila a zlé sny pomalu zmizely poté, co si s rodiči o tom, co se stalo, promluvil a nakreslil obrázky, na nichž popsal, co viděl. Svou roli sehrálo i to, že ho otec vzal na požární stanici a vysvětlil mu, jak fungují požární hlásiče.

Promluvit si o podobných zážitcích a zpracovat je ale nutně neznamená, že noční můry zmizí. Je celkem běžné, že i když má dítě možnost šokující události s někým probrat, zlých snů se nezbaví. V tom případě je vhodné najít způsob, jak noční můry překonat nezávisle na tom, co je původně způsobilo.

Sedmiletá Bětka se často budila zlými sny, jestliže předešlého večera viděla něco strašidelného v televizi. Její maminka vymyslela následující způsob, jak s nočními můrami bojovat: Před spaním si dívka na prst nasadila neviditelný čarovný prsten, který ji měl před zlými sny ochraňovat. Kouzlo fungovalo tak dobře, že se k němu uchýlily pokaždé, když v televizi dávali program, kterého se holčička bála.

Babiččinu metodu z knížky Toníkův zlý sen můžeme uplatnit jak na noční můry, které souvisejí s nějakým děsivým zážitkem, tak na obavy, které jsou produktem dětské fantazie. Metodu lze v zásadě použít ke zmírnění strachu, ať už vyplývá z čehokoli. Čím lépe se dítěti podaří představy vzbuzující děs či úzkost nahradit představami veselými, legračními nebo příjemnými, tím lépe se strach daří zmírnit. Obavy produkované představivostí – ať už se projevují ve snu, nebo v bdělém stavu – patří neodmyslitelně k vývoji dítěte. Jak roste, naučí se postupně oddělovat strachy vzešlé z fantazie od těch reálných, ovšem potřebuje k tomu značné množství tréninku. Cvičit se v tomto umění na nočních můrách se výborně hodí.

Jestliže má vaše dítě noční můry nebo za dne trpí úzkostí způsobenou bujnou představivostí:

• Nechte dítě detailně popsat, co se mu zdá, nebo ho nechte nakreslit či jinak vyjádřit situace, kterých se bojí,

• dejte dítěti najevo, že vás jeho popis zajímá, a pochvalte ho, že prokazuje velkou odvahu, když se s tak strašidelnými představami potýká,

• naučte dítě osvobodit se od hrůzostrašných scén tím, že mu ukážete, jak lze úzkost vyvolávající představy vědomě měnit tak, aby měly vždy šťastný konec.