Koupit na e‑shopu

Americký psycholog a tvůrce konceptu nenásilné komunikace Marshall Rosenberg se tentokrát věnuje tomuto principu komunikace v prostředí školy a jeho uplatňování při vzdělávání dětí. V knize NENÁSILNÁ KOMUNIKACE VE ŠKOLE popisuje základní prvky toho, jak by vzdělávání v souladu s jeho metodou mělo vypadat. Aby si děti ve škole neosvojily pouze znalosti, ale aby v nich zůstala touha se dál vzdělávat, aby měly dobré vztahy s ostatními i samy se sebou, aby byly kreativní, flexibilní, podnikavé a empatické nejen ve vztahu ke svým nejbližším, ale k celému lidstvu.

Autor vychází z předpokladu, že při přípravě žáků na budoucnost jsou stejně tak důležité vztahy mezi učiteli a žáky, vztahy žáků mezi sebou navzájem i vztah žáků k tomu, co se učí. Proto nabízí nahrazení vzdělávání na principu dominace, kdy žáci pouze poslouchají příkazy shora, principem partnerství a spolupráce, jenž je založen na vzájemně respektujícím vztahu mezi studenty, učiteli i rodiči. 

Cílem je naplnit potřeby všech zúčastněných. Vytvořit ve škole přátelskou a podpůrnou atmosféru, zvýšit zájem studentů a dát jim možnost poznat smysl toho, čemu se učí. Učitelům umožnit znovu nalézt radost z toho, že učí motivované studenty.

Při soužití s dětmi vznikají v zásadě dva druhy problémů: Děti něco chtějí a rodiče říkají „ne“, nebo si něco přejí rodiče a děti to odmítají. Knížka Ale já chci tohle, mami ukazuje, jak lze v takových situacích využít nenásilnou komunikaci podle Marshalla Rosenberga a udržet mezi rodiči a dětmi dobré vztahy tak, že se všichni budou cítit dobře.

Kniha Nenásilná komunikace ve škole obsahuje jak základní teoretické informace (podrobněji rozpracované v jeho předchozích knihách Nenásilná komunikace - Řeč života a Nenásilná komunikace v praxi) přizpůsobené prostředí školy, tak hlavně spoustu praktických rad a podnětů, cvičení a testů a také názorných příkladů z autorovy praxe psychologa, mediátora a učitele.

Z anglického originálu Life-enriching education přeložila Kateřina Pietrasová.

Ukázka:

Propojení našich pocitů s našimi potřebami

Nenásilná komunikace zvyšuje naše povědomí o tom, jak to, co druzí říkají a dělají, může stimulovat naše pocity, avšak zároveň nikdy není jejich příčinou. Naše pocity pramení z toho, zda jsou, anebo nejsou naplňovány naše potřeby. Když Sharon udeřila Lionela kostkou do hlavy, nevyvolala v učiteli pocit strachu; tento strach v učiteli vyvolala jeho potřeba fyzického bezpečí a pohody dětí ve třídě. Kdyby měl v danou chvíli potřebu spánku, protože předtím kvůli nemocnému dítěti půl noci nespal, mohl se cítit spíš přetížený, a ne vystrašený, jenom by Lionelovi zkontroloval kůži na hlavě, aby zjistil, zda chlapec nemá otevřenou ránu, a Sharon by pak už jen ignoroval, neboť by neměl energii se jí zabývat.

Interpretace, kritika, diagnózy a soudy zaměřené na druhé lidi jsou tedy v podstatě jen odcizené projevy našich vlastních neuspokojených potřeb. Pokud například žákyně řekne učiteli: „To není fér! Nikdy mě nevyvoláte!“, může tím projevovat svou neuspokojenou potřebu rovnosti. Anebo když učitelka žákovi řekne: „Tento týden chodíš každý den pozdě do třídy. Je ti jedno, jestli se něco naučíš, nebo ne, co?“, může tím vyjadřovat svou neuspokojenou potřebu ocenění práce, kterou věnovala přípravám a plánování hodiny.

Vyjadřovat své potřeby tímto nepřímým způsobem je předem odsouzené k nezdaru. Čím bezprostředněji dokážeme spojovat své pocity se svými potřebami, tím snadněji na ně ostatní mohou reagovat soucitněji. A na straně druhé, když své potřeby vyjadřujeme formou interpretací a soudů, lidé v nich pravděpodobně uslyší kritiku. A jak už jsem říkal, když lidé slyší cokoli, co jim připomíná kritiku, investují svou energii spíše do obrany a protikritiky než do soucitné reakce.

Většinu z nás však nikdo neučil přemýšlet o vlastních potřebách. Učili nás přemýšlet spíš o tom, co je na druhých špatně, když naše potřeby nejsou naplňovány. Proto pak také na žáky pohlížím jako na „líné“, když svou práci nedokončí včas, anebo jako na „nezodpovědné“, když si doma zapomenou domácí úkol. Znovu a znovu se mi potvrzuje, že od momentu, kdy se lidé začnou zaměřovat na to, co potřebují, a ne na to, co je na druhém člověku špatně, se možnosti nacházení způsobů, jak uspokojit potřeby všech, výrazně zvyšují.

Některé základní potřeby, které máme všichni

Marshall B. Rosenberg byl americký psycholog, mediátor, autor a učitel, který vytvořil metodu nenásilné komunikace, tj. proces, který podporuje partnerství a pomáhá řešit konflikty ve vztazích a v komunitách. V Portále vyšly jeho knihy Nenásilná komunikace - Řeč života (také jako e-kniha), Co řeknete, změní váš svět, Nenásilná komunikace a moc a Nenásilná komunikace v praxi.

Nezávislost

• vybrat si plány, jak naplnit své sny, cíle a hodnoty
• zvolit si sny, cíle a hodnoty

Oslava

• oplakat ztráty milovaných lidí, snů atd.
• oslavit život

Celistvost

• opravdovost
• smysl
• tvořivost

Vzájemná provázanost

• blízkost
• citové bezpečí
• důvěra
• empatie
• láska
• ocenění
• ohleduplnost
• poctivost (posilující otevřenost, která nám umožňuje učit se z našich omezení)
• podpora
• porozumění
• přijetí
• přispět k obohacení života (prostřednictvím vlastních schopností napomáhat blahu druhých lidí i svému vlastnímu)
• úcta
• ujištění
• upřímnost

Tělesné potřeby

• dotyk
• odpočinek
• ochrana před nebezpečnými formami života: viry, bakteriemi, hmyzem a dravými zvířaty
• pohyb, cvičení
• potrava
• přístřeší
• sexuální projevy
• voda
• vzduch

Zábava

• radost, potěšení, sebevyjádření

Duchovní souznění

• harmonie
• inspirace
• krása
• mír
• řád

Výše uvedený seznam považuji spíše za pracovní, změny a doplnění vždy vítám. Moje kamarádka učitelka si vymyslela vlastní seznam potřeb, který jí pomáhá v práci s mladými lidmi:

Co potřebuješ?

autonomii; bezpečí, zabezpečení; dosažení cíle; dotek; důstojnost; důvěru; jistotu; krásu; lásku a sounáležitost; mír; možnost pomáhat druhým; možnost volby; náklonnost; ocenění; poctivost, pravdivost; podporu; porozumění; prostor; respekt; řád; tvůrčí vyjádření; učit se novým dovednostem.

Zkuste si pro pobavení sestavit svůj vlastní seznam. Dejte jen pozor, abyste do něj zahrnuli pouze univerzální lidské potřeby.

CVIČENÍ 3

Uznávání potřeb

K procvičení identifikace potřeb zakroužkujte vždy to číslo před výrokem, v němž mluvčí přiznává zodpovědnost za své pocity tím, že ukazuje, jak jeho pocity souvisejí s jeho potřebami.

1. „Ulevilo se mi, když ses vrátil. Měl jsem strach o tvé bezpečí.“

2. „Rozčiluje mě, když slyším, jak jí nadáváš. Chci, aby respekt měli všichni.“

3. „Z vaší zprávy jsem nadšený.“

4. „Dotýká se mě, když říkáte: ‚Mně na tom nezáleží.‘ “

5. „Mrzí mě, když přijdeš pozdě do třídy.“

6. „Štve mě, když čmáráš po papíře.“

7. „Jsem zklamaný, když chci jasně vyjádřit svůj názor, ale vidím, že se mi to nepovedlo.“

8. „Mám takovou radost, když vidím, jak si navzájem pomáháte.“

9. „Jsem na rozpacích, když děláte takové věci.“

10. „Jsem vděčná, že jsi promluvil. Vážím si upřímnosti.“

Přečtěte si také: Marshall Rosenberg: Co řeknete, změní váš svět

A tady jsou mé odpovědi ke cvičení 3:

1. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se shodneme, že mluvčí uznává zodpovědnost za své pocity.

2. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se shodneme, že mluvčí uznává zodpovědnost za své pocity.

3. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se neshodneme. Své potřeby nebo myšlenky, které tvoří základ pocitů mluvčího, bylo možné vyjádřit například takto: „Z vaší zprávy jsem nadšený, protože jsem se chtěl dozvědět více o delfínech.“

4. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se neshodneme. Podle mého názoru výrok naznačuje, že za pocity mluvčího nese zodpovědnost výhradně chování druhé osoby. Výrok neodhaluje ani potřeby mluvčího, ani myšlenky, které stojí za jeho pocity. Stačilo by, kdyby řekl: „Mrzí mě, když říkáte ‚mně na tom nezáleží‘, protože to nenaplňuje mou potřebu ohleduplnosti.“

5. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se neshodneme. Mluvčí mohla pro vyjádření své potřeby a myšlenek, které jsou základem jejích pocitů, říct: „Mrzí mě, když přijdeš pozdě do třídy, protože mám potřebu využít náš společný čas k tomu, aby se všichni něco naučili.“

6. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se neshodneme. Aby mluvčí vyjádřil potřeby a myšlenky, které jsou základem jeho pocitů, mohl říct: „Štve mě, když čmáráš po papíře, protože mám potřebu neplýtvat materiálem.“

7. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se shodneme, že mluvčí uznává zodpovědnost za své pocity.

8. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se neshodneme. Mluvčí mohl pro vyjádření potřeby a myšlenek, které jsou základem jeho pocitů, říct: „Mám takovou radost, když vidím, jak si navzájem pomáháte, protože si vážím spolupráce a společného učení.“

9. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se neshodneme. Mluvčí mohl pro vyjádření potřeby a myšlenek, které jsou základem jeho pocitů, říct: „Jsem na rozpacích, když děláte takové věci. Rád bych pochopil, jakou potřebu se tím snažíte uspokojit.“

10. Pokud jste zakroužkovali toto číslo, tak se shodneme, že mluvčí uznává zodpovědnost za své pocity.

Knihu NENÁSILNÁ KOMUNIKACE VE ŠKOLE můžete zakoupit na našem e-shopu.