Nenechte se zmítat pasivní agresí!
Představte si situaci, že rekonstruujete byt a řemeslníci v něm pracují také o víkendu. Jednoho dne se přijdete podívat na svůj byt a najdete vchodové dveře zalepené. Jak důvtipné! Sousedům vadil hluk a místo přímé konfrontace použili tuto formu rezistence. Pasivní agrese je „tichý teror“.
Radka Gottwaldová ve své knize Jak na pasivní agresi zpřístupňuje téma tak, aby mu rozumělo široké publikum. Vysvětluje: „Pasivní agrese je agrese přenášená na druhé skrytou formou, není na první pohled čitelná a tak je těžké ji rozpoznat. Pasivně agresivní jedinec se chová tak, aby svým jednáním druhého naštval, vyprovokoval a zároveň v něm vzbudil lítost nebo stud za svou přehnanou reakci nebo neudržení emocí na uzdě.“
Ukázka:
Situace, ve kterých se lidé nejčastěji uchylují k pasivní agresi jsou partnerské vztahy, pracovní kolektiv nebo už výše zmíněné sousedské šarvátky.
Pasivně agresivní jedinci v partnerském vztahu:
- druhé zraňují ironickými poznámkami,
- dělají si z partnera legraci před druhými,
- ignorují jej,
- stěžují si na partnera za jeho zády,
- zapomínají na důležité události,
- jednají nezodpovědně atp.
Pasivní agrese mezi partnery rozkládá vztah zevnitř. Vyjadřuje totiž skrytou hostilitu jednoho z partnerů. Protože je skrytá, není ji možné vyřešit.
Možné řešení pasivně agresivních vět je nebrati si je osobně. Pokud naschvál neudělá něco pořádně nebo zapomene některý úkol splnit, přehlédněte to a nevztahujte si to na sebe. Jeho poznámky komentujte nekonfliktní formou či reagujte smířlivě. Pokud například udělá vtip o vaší nadváze, zkuste to okomentovat slovy:
- „Vždyť víš, že se s tím snažím něco udělat.“
- „Mně moje váha nedělá starosti.“
- „Mně tyhle komentáře nepřijdou vtipné.“
- „Když děláš takové vtipy, cítím se trapně. Ocenil/a bych, kdybys je nedělal/a.“
Možná mu tentokrát dojde, že jeho poznámky nemají efekt a vypadá hloupě spíše on, vás to nechává v klidu.