Kniha zhuštěně představuje, co námi hýbe z nevědomí: tedy vnitřní postavy, dílčí osobnosti, které působí v našem nevědomí jakožto základ rozporných tendencí v našem životě i jejich dynamiky. Navazují při tom na teorii komplexů C. G. Junga i její rozvedení metodou voice dialogue manželů Stoneových, jež nám umožňuje vstoupit do přímého kontaktu s vnitřními postavami, které v našem nevědomí tvoří autonomní souvztažné systémy - nevědomé komplexy. Kontakt - dialog - s těmito postavami v našem nevědomí následně umožňuje hlouběji porozumět těm stránkám v nás, které nemáme rádi, které nás v životě blokují nebo nám vyloženě škodí.

Autoři v knize také vysvětlují pojem duše a odhalují mnohost jejích aspektů a vlastností: to nám umožní lépe vnímat a porozumět souvislostem v našem životě - ukazuje se, že nárok dospělého vědomí být jediným centrem lidského života je pouze iluzí ducha moderní doby.

Kniha je doplněna množstvím kazuistik.

Radim Ress pracuje se systemickými konstelacemi, voice dialogue, eye movement integration, NLP. Metodu voice dialogue spojuje s prací na vícegeneračních traumatech, čímž vytváří integrovanou metodu, která rozšiřuje dosah obou původních metod. Dlouhá léta žil v Rakousku, nyní působí v České republice.
Alexander Riechers má v Mnichově praxi jako kouč a poradce. Jeho hlavní oblastí zájmu je osobnostní rozvoj manažerů. Práce s nevědomím včetně metody voice dialogue je pro něj trvalou součástí seberozvojové práce jeho klientů.

Ukázka:

10. Kazuistika:
„To je ale lajdáctví!“

Klient Oskar, asi 35 let, v rámci sezení voice dialogue hovoří o jedné záležitosti, která v něm rozpoutala velké znepokojení. Banální drobnost, jež by jinak ani nestála za zmínku, v něm vyvolala nápadně prudké a neúměrné reakce. Šlo o použitý počítač, který si koupil od polského internetového prodejce. Na přístroji objevil několik drobných „chyb“: nepatrnou bílou skvrnku na displeji, kterou je vidět jen na bílém pozadí, a dvě mírně posunuté nálepky na klávesnici. Pod jednou z nich byl dokonce přilepený vlas. Po tomto odhalení vyvstalo v klientovi nesmírné rozhořčení a on nechtěl zboží přijmout. Diskuse s polským dodavatelem proběhla konstruktivně a klient si přístroj nakonec nechal. Co mu však samotnému bylo tak nápadné, že o tom musel přemýšlet, bylo, jak takřka nutkavé bylo jeho rozhořčení a jak špatně se cítil v dané situaci, a to i tělesně. 

K metodě voice dialogue by vás také mohlo zajímat: Hal a Sidra Stonovi - Obejměte svého vnitřního kritika

V poslední době se mu navíc podobné příhody děly neustále. Všude viděl chyby, poškozené věci (kusy nábytku, okna, dveře), ale také pravopisné chyby a vůbec „nepořádek“, „nesprávnost“ a „nesolidnost“ všeho druhu. Byla v něm aktivní silná hodnotící a napomínající instance, která velice pečlivě pozorovala a hodnotila všechny chyby či nedostatky a zabývala se myšlenkami na zlepšování a opravy. Pro klienta to bylo na hranici nutkavosti, a dokonce to spoluurčovalo jeho každodenní život. Proto měl živý zájem, aby tento mučivý vzorec prozkoumal.
Rodinná anamnéza (bližší pole předků): Klient se narodil ve Španělsku. Oskarovi rodiče spolu nebyli sezdáni a rozešli se, když byl Oscar ještě kojenec. Matka se s dítětem vrátila do svého rodného Berlína. Tam dítě vyrůstalo s prarodiči, zcela bez kontaktu s fyzickým otcem. Dostalo se mu velké péče a starostlivosti. 

Sezení voice dialogue: Klient si stěžuje na ztuhlost v týle. Čiší z něj „napruženost“. Při formulaci svého záměru říká facilitátorovi: 

K: Chtěl bych poznat tu část v sobě, která tak nemilosrdně zachází s chybami a malichernostmi všeho druhu a často mi tím ztěžuje život.
F: Nuže, ta vnitřní postava, která je tak přísná a panovačná a tak hrozně se rozčiluje kvůli drobnostem, jež nesedí nebo mají chyby… velice vehementně – kde tady asi stojí?

Klient najde místo v prostoru a nadále už odpovídá pouze z vnitřní postavy, kterou se nechává energeticky naplnit. Přitom zpočátku otálí a nechce se mu do vnitřní postavy vstoupit. Prsty vyťukává rytmus pochodové hudby. Pak pomalu vstane a pevným krokem začne obcházet po místnosti: Provádí „inspekci“. 

VP: (vzdychá a hlasitě funí, je nasupená) To je teda lajdáctví!
F: Lajdáctví, říkáte?! No, není to jako v kasárnách. Vašemu pohledu nic neunikne, jak je vidět. 

Klient pokračuje v inspekci celé místnosti a kritizuje nedostatečnou čistotu a poškozené či rozbité věci.

VP: Pohlednice připevněné kolíky na prádlo? No, a tady: nepořádně opraveno! Co to je?
F: Tady vlastně vůbec nic není v pořádku.

Jak (znovu) nalézt duši? Možná vás inspiruje fascinující Jungova Červená kniha.

VP: Vidíte to? (ukazuje na vysprávku díry po vrtání do zdi) A vidíte tamhle nahoře ten prach? (přísně ukazuje prstem na stínidlo lustru)
F: Ano, ten je vidět i odsud. Vám neunikne nic.
VP: Takže za normálních okolností bych se teď navztekal. (stále silněji se rozčiluje nad stavem místnosti)
F: Vlastně není vidět nic jiného než chyby. Nic jiného než chyby. To je k uzoufání.
VP: S tím se nedá nic dělat. Všechno je to vadné! Copak nechápete, že to prozrazuje naprostou nedisciplinovanost? To přece musíte všechno opravit a zdokonalit. Musíte se o to přece nějak starat, chlapče! Copak to nevidíte? Vždyť vás to musí bít do očí! Ale nebije, jak tak koukám.
F: Pod vaším vedením už ano.
VP: Vy jste očividně taky neměl žádné vedení! Vždyť se kolem sebe podívejte! Všude se povalují věci, kdeco není řádně opravené. Jen se podívejte na ten zadní dvorek tady. Podle zadního dvorku poznáte člověka.

A tak to pokračuje…

F: Víte, co by mě zajímalo? Jestli Oskar měl vaše vedení?
VP: (zařve) To je stejný ubožák! Ale já už si ho vezmu na starost. Už jsem na něm pracoval. Ono se to zlepší.
F: Já jsem si všiml už dneska. V té záležitosti s počítačem. To jste o sobě dal vědět.
VP: No samozřejmě, něco takového se nesmí akceptovat. Víte, oni lidi zacházejí pořád dál. Tady trošku, tam trošku, to se ještě prodá, na to on nic neřekne. Jenže já mám zrak jako rys, kterému nic neujde.
F: Teď říkáte „lidé“, předtím jste říkal „Němci“. To je zajímavé.
VP: No, Němce je třeba vychovat!
F: A stejně jako Němce je i lidi třeba vychovat.
VP: Tak to je jasné. Máme naprosto jasný úkol: zavést disciplínu, pořádek a řád. Aby to konečně fungovalo.
F: Tenhle stát.
VP: Ale jistě. Jinak si každý dělá, co chce. Jeden dělá tak, druhý jinak. S takovou nejednotností nic nedokážeme.
F: Sjednotit se. To je heslo dne.
VP: Ano. Ale pod jasným vedením. Musí zavládnout jasná představa o tom, co je právo a pořádek. Jedině tak mohou lidé žít pohromadě. Víte, jinak vládne chaos a tomu je třeba se vyhýbat. Dbejte na začátky! Tenhle zárodek se musí z lidí vyhnat. (hlasitě funí, působí zoufale a poněkud napjatě)
F: (nechává vnitřní postavě čas)
VP: Pochopte, to není proti lidem. Je to pro lidi.
F: Chápu, člověku se může dařit jen v pevném rámci fungujícího státu.
VP: Samozřejmě. Pak bude člověk zase ve státě, s nímž může jen souhlasit. Pozná, jak je to pro něj výhodné.
F: Vy chcete pro lidi vytvořit fungující rámec.
VP: Jistěže. Proto jsme taky zavedli povinnost školního vzdělávání. Lidem se musí v institucích poskytnout základní nástroje, aby nepropadli právě takovému lajdáctví, které nakonec vede ke zmatkům, chaosu, anarchii. Ale my už lidi přivedeme na správnou cestu. Máme na to filozofy, učitele, všechno je organizované. A vojna dělá z mladíků civilizované muže.

Když se klient vrátil na svou židli, zaraženě potvrdil vnitřní postavu slovy, že mu připomíná jeho děda Friedricha Augusta Wilhelma. Špatné svědomí, jak dále řekl, bylo vždy rodinným problémem: něco nebylo správně uklizeno, něco nebylo bez chyb odevzdáno, nějakou chybu bylo třeba napravit a nejméně třikrát ověřit, aby byla jistota, že se všechno vykonalo bezvadně. 

Reflexe případu a co z něj vyplývá

Vnitřní postavu rozčílila zdánlivá maličkost: V podstatě zanedbatelné stopy po tom, že zakoupený použitý počítač byl používán. To byl spouštěč, který zaplavil klientovo vědomí transgenerační strukturou pro přežití, jež měla podobu „řádného Prusa“. Tato strnulá, přísná struktura doslova hledá v každé polévce vlas. Polský dodavatel jí posloužil jako ideální projekční plátno pro vlastní úzkost, pro strach, že zanikne v chao - su, že se rozpadne stát. Reálná úzkost v době konfrontací se sousedními mocnostmi a státy. Školní vzdělání, pořádek a disciplína, to jsou v takovém historickém kontextu struktury pro přežití, které se ovšem svou přísnou aplikací samy stávají základem nových traumat. Jako komplex se tradují v rodinách a institucích, takže jsou určující pro celé generace. Stávají se z nich stále hlouběji zakotvené kulturní vzorce, které působí v kulturním nevědomí. 

Klientovo emocionální pohnutí se vlastně netýká aktuální reality, nýbrž vyvstává z transgeneračních traumatizovaných struktur a struktur pro přežití. Ty se v nelineárním principu uspořádání duše odrážejí v podobě vnitřních postav a působí. To se shoduje i s pozorováním z psychoanalýzy, které kupříkladu Erik Erikson vyjádřil v souvislosti s identitou člověka:

„Psychoanalýza ukázala, jak silné a systematické jsou nevědomé sklony a potenciální způsobilosti člověka k totalitární orientaci. Mnohdy se jenom nedokonale skrývají za osobními zálibami a názory. Zároveň vidíme, kolik energie se musí mobilizovat proti hrozící totalitární orientaci, která dělá z černého bílé a naopak.“ (Erikson 1973, s. 168)
Transgenerační mocné působení dalece přesahuje klientovo vědomí. Ve voice dialogue je možné tyto „totalitární části“ zcela konkrétně přivést do vědomí v podobě vnitřních postav a posléze je také integrovat. V procesu disidentifi kace se klient může krok za krokem vysvobozovat ze svých zapletení – čili získávat vlastní půdu, vlastní bytostné Já.

Knihu Dialog s nevědomím můžete koupit na našem e-shopu.