Rizika hledání viníka:

• atmosféra opatrnosti a podezřívání,
• chyba je nepřijatelná,
• vyvolávání pocitu viny,
• manipulace s mocí v týmu.

Chování, které nazývám hon na čarodějnice, považuji v týmu za nejrizikovější. Má dvě fáze:  V první se snažíme najít někoho, na koho lze přenést odpovědnost za možné chyby a rizika. Hledáme viníka. Podle nesmrtelného cimrmanovského „Kdo způsobil, že i náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?!“ se snažíme přenést pozornost ze sebe někam jinam, což by nám pomohlo se zbavit podílu na odpovědnosti za současný stav. První fázi nazývám hledáním viníka.

V druhé fázi jsme už někoho našli. To je fáze politikaření. Snažíme se intrikovat proti tomu, kdo se nám nehodí nebo prostě není na té správné straně, případně zkoušíme získat více moci a přízně než někdo jiný, popřípadě se snažíme vypadat chytřejší, schopnější nebo úspěšnější než druzí.

Celkově nazývám tento postup honem na čarodějnice, protože mi připomíná inkvizitorský způsob odvádění pozornosti od podstatného a překrucování fakt.

Kdo to udělal?!

Připravovali jsme kurz na stmelení týmu. Tým Alice pracoval již delší dobu v pěti lidech, kteří byli dobře sehraní. V posledních měsících přibyli tři pracovníci, pro které bylo více či méně složité se do týmu včlenit, a začaly vznikat koalice mezi členy týmu. Cílem kurzu bylo provázat více neformálně starou a novou část týmu a pomoci novým pracovníkům se začlenit. Tým vedla uznávaná a liberální vedoucí Alice, která však po propojení se zahraniční pobočkou byla stále méně se svým týmem osobně. Zastupoval ji Petr, jeden z kmenových členů týmu.

Při analýze jsme nezjistili žádné zásadní problémy v procesech ani v mezilidských vztazích. Tým byl malý, stmelený, s jasným cílem a kromě pomalého začleňování nových členů jsme neobjevili nic problematického.

Krok první: Aktivita s lanem 

Úkolem týmu bylo z dlouhého lana udělat přebírání, které asi znáte ze školy s provázkem. Skupině trvalo dlouho, než se zorganizovala, a při realizaci nedokázali přesně určit, jak dál. Monika se chopila modelového provázku a bylo vidět, že ví, jak pokračovat. Několikrát se zmínila o tom, co by měl být další krok. Neprosazovala se tak, aby ovlivnila konání celé skupiny.

Katka: Tak co budeme dělat teď? Aleno, chop se toho a řiď nás. (Alena byla velice uznávaná žena ze staré party a Katka její kamarádka.)

Monika: No já bych věděla…

No to bych chtěla vidět ( jakoby sama k sobě pronesla Katka).

Ve skupině bylo spousta vtipů, některé hodně na tělo, a leckdy se smála pouze jedna strana. Dokonce jsme identifikovali osobní agrese od Katky vůči Monice.

Úkol se napoprvé nepovedl.

Katka: Tak to jsme udělali něco blbě. Nemůže se tu motat každý, potom v tom dělá zmatek. Tak kdo to umí? Navrhuju Alenu.

Lidé mlčí a Alena krčí rameny. Petr se snaží tým podporovat, ale často utrží i ostrý vtip na svůj účet. Vzhledem k tomu, že neví, jak to udělat, nežene se do popředí. Ve skupině je atmosféra neúspěchu a provinění, že se to nepovedlo. Monika zkusí ještě něco navrhnout, ale bez ohledu na to, zda ví, nebo ne, obdrží opět vtip na svůj účet.

Z této scény jsme tušili, že se ve skupině děje něco zvláštního kolem chyby. Vytvořila se atmosféra jakéhosi provinění a většina se obávala vystoupit a něco zkusit, aby to zase nezkazili. Monika už mlčí spíše demonstrativně a Alena se chopila řešení.
Nakonec pod vedením Aleny skupina problém vyřešila.

V rozboru jsme se zabývali rolemi lidí v týmu při aktivitě a kdo co dělal pro řešení. 

Vyplynulo, že někteří byli pasivní, protože nevěděli řešení, a někteří byli pasivní, protože nechtěli být vystaveni ostré kritice. Při rozboru Monika několikrát naznačila, že si to nedá líbit, a začali jsme tušit, že pokud tento problém nerozlouskneme, může situace přerůst do osobního sporu mezi Katkou a Monikou. Velký důraz jsme kladli na stejný prostor a ocenění pro staré i nové členy. Zvlášť jsme se bavili o chybě jako takové. Co pro koho znamená, když se něco nepovede. Pro Katku to bylo osobní selhání – jak její, tak někoho jiného. Když někdo udělal chybu, ztrácel osobní kredit.

Poznámka: Tady se pozastavím v příběhu a zmíním se o vnímání chyby. V mnoha firmách a týmech jsem se setkala s podobným vnímáním chyb. Možná si řeknete, že to je přece správně. Když někdo udělá chybu, tak je přece viník. Zde doporučuji kapitolu o učící se organizaci, protože různé vnímání chyby má velice odlišné důsledky pro motivaci lidí a pro chuť ke změnám.

A teď zpátky k naší skupině.

Krok druhý: Kostky

Monika a Katka mají v kruhu zavázané oči, hledají kostky a staví z nich na pařezu věž. Alena, Petr a další jim sdělují, jak má věž vypadat. Tento úkol je velice náročný a je třeba precizní komunikace mezi slepými a vidoucími. Monika se snaží přidat další kostku a moc jí to nejde. Nechápe, co má podle instrukcí vidoucích dělat. Katka je netrpělivá a snaží se také pracovat. Má pocit, že to Monice trvá moc dlouho. Stalo se, že postavenou věž Monika částečně zase zboří. Katka se snaží stavět, ale není úspěšná.

Možná čekáte, že se Katka na Moniku rozzlobila. Ale to se nestalo. Katka ji totiž začala brát jako parťáka. Byly ve stejném problému a Katka začala spolupracovat. Nicméně to neznamená, že jsme se vypořádali i s vnímáním chyby.

Katka: Říkejte ty instrukce pořádně! Kdo vám má rozumět! Tak co myslíš tím doleva nahoru? Sem nahoru? Já vám nerozumím. Já to asi nezvládnu. Nechcete mě vyměnit?

Petr: No jenže tys to shodila, protože já jsem tě blbě navigoval. To není tvoje vina. Katka: A nepletu se tu Monice? Mám pocit, že jí to jde líp.

Monika: A není lepší, když to děláme obě? Máme na to málo času.

Alena: Tak třeba budeme navigovat jenom jeden. Nebudu nic říkat, protože se nemůžeme s Petrem shodnout na některých postupech.

Monika: Asi je lepší, když jeden naviguje jednoho a druhý druhého.
Intervence: Co je cílem této diskuse? Jak dlouho ji vedete a co je jejím výsledkem? V tuto chvíli jsme začali povídat. Skupina totiž zjistila, že se celou dobu baví o tom, kdo za to může a prověřuje, zda je viník někdo z týmu a kdo se má vyloučit. Jenže zatím úkol stojí a čeká, až si ho někdo všimne. Zatím si řešitelé všímají pouze sami sebe, aby se ujistili, že nejsou viníci. Během této diskuse o vinících nepadl jediný konstruktivní návrh na zlepšení postupu řešení. V diskusi jsme se dostali až k tomu, proč vlastně ověřovali, zda jsou jako členové týmu v pořádku.

Hledání viníka nevyřeší neúspěch, ale zastaví to řešení.

Při českém kritickém myšlení připadá mnohým lidem jako zásadní nedostatek, když není znám viník něčeho, co považují za neúspěch. Možná namítnete: A co když tam viník je? Když opravdu někdo zanedbává povinnosti, nedělá svou práci, potom ho obvykle nemusíte hledat, protože to stejně víte. A jestliže se zaměřujete na řešení, pak se tím stejně budete zabývat jako součástí řešení.

A tak se Katka nakonec ptala: Co můžeme udělat pro to, abychom si líp rozuměli?
Proč to vlastně spadlo? Jak jsme se s Monikou v průběhu stavby organizovaly, abychom věděly, kde která je? Poznáme, kde je věž? Jaké signály nám chyběly?
Ptala se k problému, nikoli k lidem.

Jak zastavit hon na čarodějnice?

Nevylučujte lidi, ale špatné postupy.

Zaměřte se na řešení, nikoli na zjišťování, kdo udělal chybu.

Pokud máte pocit, že jste viník, připomeňte si, že chyba se stává zkušeností, když se z ní poučíte, a že chybovat je lidské. Neubírá vám to na lidské hodnotě.

Když náhodou zjistíte, že hledáte viníka, potom se ptejte, kde máte pocit, že jste udělali chybu a snažíte se odvrátit pozornost. Protože hon obvykle začíná ten, kdo se obává své chyby.

 

Malé cvičení

• Co se děje, když zjistíte, že výsledky se liší od požadavků?
• Co hledáte a co je cílem vaší činnosti?
• Co požaduje vedení nebo vy sami? Něčí hlavu, nebo návrh řešení?

Proberte tyto postupy se svými kolegy.

Berte to jako první cvičení: hledejte řešení, nikoli viníka.

Určete si jasný cíl, a pokud se vaše diskuse rozplizne, revidujte, zda vaše kroky vedou k řešení, nebo k plamenné hranici.

Dohodněte se, že na tomto tématu budete pracovat a že kdokoli může kdykoli požádat o revizi cíle diskuse, když má pocit, že už se zase objevují inkvizitoři.

Pokud již diskutujete a máte pocit, že se musíte obhajovat nebo že někdo je vystaven útokům, je ten pravý čas požádat o revizi.

Když se revize stane útokem, protože máte v týmu příliš vytrvalé inkvizitory ( je to silný stereotyp), požádejte o pauzu na uklidnění situace.

Buďte tolerantní k inkvizitorům. Nezapomeňte, že je to strach z chyb a že jsme tomu byli učeni velice dlouho a urputně celou naší společností.

A poslední poznámka na závěr k hledání viníka. Možná vám připadá, že tohle všechno přece víte. Nepřekvapuje mě to, protože to ví každý. Ale kouzlem zkušenostního učení je, že si v akci ověříte, zda to také DĚLÁTE, protože v tom je rozdíl.