Zármutek není vyhrazený pouze smrti blízkého člověka. Přichází i se ztrátou vztahu, zdraví, domova, životních jistot nebo obrazu budoucnosti, který jsme si dlouho nesli v hlavě. Kniha Oplakat to dobře vychází z této širší zkušenosti ztráty a nabízí čtenářům pochopení, že bolest, kterou prožívají, je přirozenou součástí lidského života - ne selháním ani známkou slabosti.

Autoři v čele s Russem Harrisem, jedním z nejznámějších popularizátorů terapie přijetí a odhodlání (ACT), pracují s myšlenkou, že neexistuje „správný“ způsob truchlení. Nejde o to bolest odstranit, ale naučit se s ní být, rozpoznat vlastní emoce a postupně znovu zakotvit v životě, který má smysl i přes to, co bylo ztraceno.

Kniha je koncipována jako praktická a otevřená pomůcka, ke které se čtenář může vracet podle potřeby. Jednotlivé části se zaměřují nejprve na okamžitou úlevu a stabilizaci, dále na hlubší zpracování ztráty a nakonec na hledání nového smyslu a hodnot, o které se lze v životě opřít. Závěrečná část se věnuje specifickým obtížím, jako jsou pocity viny, hněv, úzkost, poruchy spánku nebo otázka, kdy už může jít o depresi.

Text je protkán konkrétními cvičeními, krátkými reflexemi a jednoduchými technikami, které vycházejí z ověřených terapeutických přístupů — ACT, kognitivně-behaviorální terapie, DBT či krizové intervence. Důraz je kladen na laskavost k sobě, normalizaci obtížných stavů a posilování psychické odolnosti, nikoli na hledání „správného“ způsobu, jak smutek prožívat. Kniha netlačí na uzdravení, nehodnotí tempo truchlení a nesnaží se bolest spravit, ale nabízí bezpečný a podpůrný rámec pro práci se zármutkem.

Oplakat to dobře je určena široké veřejnosti: všem, kdo se vyrovnávají se ztrátou nebo chtějí lépe porozumět vlastnímu smutku. Zároveň však nabídne cennou oporu i terapeutům, poradcům a pracovníkům v pomáhajících profesích, kteří hledají citlivě formulované, nepatologizující nástroje pro práci se zármutkem.

Ukázka:

Jak se tomu postavit

(RUSS HARRIS)

Co je dobré vědět

Žádný „správný způsob“, jak truchlit, nemáme. Nejsou žádné „správné věci“, které byste měli dělat, ani „správné pocity“, které byste měli mít; není ani „správná doba“, po kterou byste měli truchlit. Každý si hledá a nachází jedinečnou cestu truchlení – a tu silně ovlivňují faktory jako rodinná historie, kulturní zázemí nebo náboženské či duchovní přesvědčení.

Panují představy o tom, že byste měli cítit toto, nebo byste neměli cítit tamto; že byste měli plakat, nebo naopak plakat neměli – a tak dále. Pravda je ale taková, že při truchlení správné ani špatné cítění prostě není. Někteří lidé cítí hněv. Jiní smutek. Někteří vinu. Jiní otupělost. Někteří lidé dokonce pociťují úlevu. A stejně jako všechny emoce se i tyto mění jako počasí: přicházejí a odcházejí, stoupají a klesají. Každý má svobodu truchlit po svém – cítit to, co cítí, a truchlit tak dlouho nebo tak krátce, jak potřebuje.

Co je dobré dělat

Když prožíváte zármutek, začne ve vás zet obrovská propast reality: rozsáhlá trhlina mezi skutečností, kterou byste chtěli, a skutečností, kterou skutečně máte. A většina z nás se do této propasti zpočátku začne propadat, nebo před ní utíká a schovává se. My bychom se ale mohli k této obrovské díře zkusit obrátit čelem – a rozhodnout se, že se za něco postavíme.

A je jen a jen na vás, za čím budete stát – ať už je to odvaha, poctivost, soucit, láska, nebo cokoli jiného. Opět v tomto není žádné správně či špatně… jde jen o to, tváří v tvář této bolesti být tím, kým chcete být.

Zvažte těchto několik scénářů:

Představte si, že za půl roku potkáte starého přítele a on se vás zeptá: „Za čím jsi tehdy, před půl rokem, tváří v tvář tomu obrovskému zármutku stál(a)? Jak ses choval(a) k sobě a k lidem, které miluješ?“ Co byste chtěli odpovědět?

• Představte si, že téhož starého přítele potkáte za rok a on se vás zeptá: „Za čím jsi tehdy, před rokem, tváří v tvář tomu obrovskému zármutku stál(a)? Jak ses choval(a) k sobě a k lidem, které miluješ?“ Co byste chtěli odpovědět?
• Představte si, že stále téhož starého přítele potkáte za pět let a on se vás zeptá: „Za čím jsi tehdy, před pěti lety, tváří v tvář tomu obrovskému zármutku stál(a)? Jak ses choval(a) k sobě a k lidem, které miluješ?“ Co byste chtěli odpovědět?

Dávají vám odpovědi na tyto otázky smysl směru, kterým se chcete vydat – co chcete dělat, až přijmete situaci, v níž se nacházíte?

Jak brát ztrátu coby učitelku

(SAMEET M. KUMAR)

Co je dobré vědět

Utrpení vás může přivést k hluboké všímavosti vůči vztahům a duchovním přesvědčením. Lidé, vztahy, ba dokonce i období života, která jsme ztratili, mohou být našimi duchovními učiteli. Vyrovnat se se ztrátou není snadné; často si přejeme, abychom ji prožívat vůbec nemuseli. Ale ať už jste ztratili cokoli, mělo to pro vás v určitém okamžiku vašeho života velký význam – a pravděpodobně ho pro vás má i nadále – a tak i samotný proces zápasu se ztrátou pro vás bude významuplný. Bez bolesti, kterou nyní prožíváte, byste neměli jedinečnou příležitost ocenit život a láskua hledat osobní růst.

Berete-li bolest ze ztráty coby duchovní učitelku, můžete začít rozvíjet vděčnost za to, co cítíte a prožíváte. Intenzivní emocionální bolest vašeho zármutku může bolet i nadále. Když však zármutek prožíváte všímavě – dovolíte si cítit všechny zvraty a zatáčky spirálového schodiště, spouštěče a proměny ve vztazích i vlastní osobní vývoj – můžete nakonec dojít k uvědomění – duševnímu, citovému, duchovnímu, možná dokonce i tělesnému – že vaše schopnost truchlit a vaše schopnost milovat jsou propojené.

Všímavé truchlení tak může být potvrzením života a lásky. To je výzva: prožívat zármutek, strádání a těžkosti ne jako něco hanebného, nemožného, trestajícího či nezdravého, ale jako příležitost naučit se neocenitelné životní lekce.

Co je dobré dělat

Nadechněte se několikrát zhluboka a usaďte se do vlastního těla. Přeneste pozornost mysli k tomu, co jste ztratili: k osobě, určitému stavu či fázi života, nebo k něčemu stejně zásadnímu. Soustřeďte se na svůj vztah k tomu, co bylo ztraceno. Ptejte se sami sebe, jak to, co jste ztratili, ať už to bylo cokoli, existovalo – jaké to mělo podstatné kvality? Byly na té osobě či situaci části, které jste milovali obzvlášť silně? Měla snad i části, které byly náročné?

Nyní se zamyslete nad tím, jakou roli sehrála daná osoba nebo věc, o kterou jste přišli, ve vašem životě. Co pro vás znamenala? Jaké lekce vám nabízí ohledně toho, jak chcete vést život?

Nakonec obraťte pozornost k sobě. Jak tuto ztrátu prožíváte nyní? Co cítíte? Čím vyplňujete dny? Co vás tato ztráta může naučit o přítomné chvíli?

Tento duchovně laděný postoj k utrpení mění to, jak přemýšlíte o životě. Můžete zjistit, že když truchlíte všímavě, uvědoměle vůči tomu, co si myslíte a cítíte, rozvíjíte hlubokou důvěru ve vlastní schopnost žít i s bolestí. A vaše schopnost vydržet nevyhnutelnou nejistotu života postupem času a vědomou praxí všímavosti vyspívá a posiluje.