Cílem naší nové knihy Pěstounská péče je podpora pracovníků různých pomáhajících profesí, kteří nějakým způsobem podporují pěstounské rodiny. Pokrývá tedy širokou škálu témat: nábor zájemců, jejich prověřování a přípravy k převzetí dítěte, doprovázení a služby pro pěstounské rodiny, jejich sociální zabezpečení, příbuzenská pěstounská péče, ale věnuje se také např. rozvodu pěstounů či prevenci špatné péče a dalším otázkám. Velká kapitola je věnována i tématu dětí se zdravotním postižením. Kniha obsahuje řadu příkladů z praxe, upozorňuje na možné problémy či procesní chyby, které mohou při práci s pěstouny nastat.

Vedoucí kolektivu autorů PhDr. Hana Pazlarová vyučuje na Katedře sociální práce FFUK a sociální práci s rodinami a dětmi se věnuje již téměř 20 let.
Na knize se dále podíleli Bc. Jana Lexová, Bc. Kamila Franková a PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Ukázka

5. Přijetí a adaptace

Okamžik příchodu dítěte do pěstounské rodiny bývá spojený s radostí, očekáváním a trochou obav či nejistot, které jsou zcela přirozené. Proces adaptace probíhá nejen na straně dítěte, ale i pěstounů, příp. dalších členů rodiny. Rozdílný je průběh adaptace podle věku dítěte a jeho aktuálního stavu, složení rodiny apod. Délku adaptační fáze ovlivňuje řada faktorů, ovšem vždy se jedná o proces, jehož délka se počítá na měsíce.

Pěstounka několika dětí popisuje, že po přijetí každého z dětí se domácnost na prvního půl roku „obrátí vzhůru nohama“ a teprve po roce má pocit, že se vše ustálilo v nově vytvořených kolejích.

Adaptace dítěte

Obvykle platí, že čím mladší dítě, tím snadněji probíhá jeho přijetí do rodiny a adaptace všech členů na novou situaci. U dětí kojeneckého věku bývá zpravidla celý proces předávání dítěte poměrně rychlý a hladký. Změna pečovatele se může projevit zvýšenou plačtivostí, zhoršeným spánkem apod., ale obvykle se vše rychle upraví. Dítěti v tomto věku lze adaptaci usnadnit maximálním udržováním jeho dosavadní rutiny a postupným zaváděním všech změn. Ať už dítě přichází k pěstounům odkudkoliv, je výhodné získat co nejvíce informací o jeho denním režimu, spánku, stravovacích návycích (značka umělé výživy) apod. Pomáhá, pokud si dítě může přinést k pěstounům oblečení a hračky spojené se známými vůněmi a pocity.

U dětí batolecího věku by se pěstouni měli předchozích pečovatelů ptát po oblíbených činnostech, nebo naopak obavách. Na řadu přicházejí nejrůznější zdravotní omezení, alergie apod. Všechny tyto informace by pěstouni měli mít před přijetím dítěte a vyhnout se tak potížím v adaptační fázi. Ne vždy se tak děje. Někdy informace nejsou dostupné a pěstouni je odhalují postupně.

Předškolní a mladších školní děti stále silně podléhají momentálním pocitům, které okamžitě ovlivňují jejich reakce a psychický stav. Nálada se mění podle aktuálních podnětů. Protože děti ještě neverbalizují jasně svoje pocity, je důležité pozorně sledovat i jejich neverbální reakce na různé podněty.

Pěstouni se chystali ujmout holčičky předškolního věku a začali ji navštěvovat v dětském domově. Holčička si ihned velmi oblíbila budoucí pěstounku, ale zcela odmítala pěstouna. Schovávala se, nechtěla s ním mluvit. Ukázalo se, že příčinou je plnovous pěstouna. Holčička neměla dosud možnost poznat jiné muže s plnovousem, takže se vousů bála. Spojila si je s čerty z pohádky. Holčička si postupně na pěstouna zvykla a přestala se bát, ovšem první dojem byl plnovousem velmi poznamenán.

U školních dětí by příchod do rodiny měl být oboustranným rozhodnutím pěstounů i dítěte. Do hry více vstupují racionální prvky rozhodování. S dítětem je možné a žádoucí se na řadě věcí domlouvat.

Knihu můžete koupit zde.