Přátelské vztahy jsou jednou z nejdůležitějších věcí v našich životech. Ale existuje překvapivě málo knih o tom, jak je navazovat, udržovat, jak o ně pečovat. Jakoby se předpokládalo, že to každý umí a žádné poučení nepotřebujeme. To si ale nemyslí kolektiv tří švédských psychologů, autorů knihy Ať žije přátelství!
Přátelské vztahy s lidmi kolem nás jsou jednou z nejdůležitějších věcí, které mají vliv na naš životy. Dokazuje to nejedna studie: lidé s množstvím přátel a bohatým společenským životem bývají v životě celkově spokojenější i úspěšnější. A každý asi na vlastní kůži někdy zažil, že samota a izolace od druhých lidí na nás mají značné negativn dopady.
Ale kolikrát jste se rozhodli zanedbat práci kvůli setkání s kamarádem? A kolikrát jste naopak setkání s přítelem zrušili kvůli práci? Jak často se vám stane, že zppráva na mobilu odvede vaši pozornost od přítele, s nímž hovoříte? Vídáte se se svými přáteli tak často, jak byste chtěli? Setkáváte se s nimi více než před deseti lety, anebo méně? A pokud méně, myslíte si, že se to za dalších deset let samo změní k lepšímu?
Autoři knihy Ať žije přátelství, trojice švédských psychologů Frida Bern Andersson, Daniel Ek a Pär Flodin si začali klást různé otázky související s přístupem k přátelství: proč tak málo bereme v potaz své přátele, když se rozhodujeme, kde a jak budeme žít? Proč tak často necháváme svá přátelství padnout za oběť vzrůstajícím nárokům v práci, v rodinném životě či milostných vztazích? Proč přátele málokdy upřednostňujeme tak, jak bychom si přáli? A proč se k přátelství přistupuje jako k něčemu samozřejmému, o čem není třeba příliš přemýšlet, bádat či psát? Proč nám nikdo pořádně nevysvětlí, jak o přátelství pečovat, proč na toto téma existuje tak málo knih? Výsledkem jejich práce je kniha, která může sloužit jako malý manuál právě k tomu, jak o přátelské vztahy pečovat. Kniha se pokouší podchytit, proč jsou lidé pro sebe navzájem nepostradatelní, jaké jsou souvislosti mezi mezilidskými vztahy, jaká je vlastně povaha přátelství a čím se dobrý přátelský vztah vyznačuje, a hlavně, nabízí řadu cvičení, technik a tipů k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jak na tom s přátelstvími doopravdy jsme, jak si nové přátele najít a jak pěstovat pevné a hluboké přátelské vztahy.
Kniha vychází zejména z metod tzv. behaviorální terapie jako jsou terapie "přijetí a závazku" (ACT), funkční analytická psychoterapie (FAP) nebo z metod nenásilné komunikace Marshalla B. Rosenberga.
Frida Bern Andersson je švédská KBT terapeutka specializovaná na pocity osamělosti u single osob.
Daniel Ek, rovněž švédský psycholog, je zakladatelem tzv. Laboratoře přátelství, iniciativy snažící se o aktivaci přátelských vztahů, a aplikace 21k, která k tomu nabízí užitečné nástroje.
Pär Flodin je švédský psycholog a badatel v oblasti duševního zdraví národa.
Ze švédského originálu Länge leve vänner přeložil Ela Doležalová.
Ukázka:
Karin se jako dítě nemohla příliš spolehnout na své rodiče – něco slíbili, ale když přišlo na věc, ukázalo se, že zapomněli, co Karin slíbili, a už mají jiné závazky, kvůli kterým slib nemůžou splnit. Karin je už dospělá, ale stále jí dělá problém plánovat si schůzky s přáteli. Vždy chce mít naprostou jistotu, že ostatní skutečně dodrží, k čemu se zavázali, a je pro ni zásadní, aby dorazili včas. Od doby, co si Karin začala uvědomovat souvislosti mezi svými zkušenostmi z dětství a současnými vzorci chování, je pro ni jednodušší neodsuzovat sebe ani své přátele. Ví, proč má potřebu dvakrát, nebo dokonce třikrát ověřovat čas srazu, a chápe, že když někdo přijde pozdě, nemusí to nutně znamenat, že se na něj nelze nikdy spolehnout. Karin se navíc se vším svěřila svým blízkým, takže i pro ně je snazší mít pro Karin pochopení v případě, že sklouzne do starých vzorců, z nichž se snaží vymanit.
Mohlo by vás také zajímat
Annika Tlléus: Naslouchat je umění
Jak jste se stali tím, kým jste dnes? Jak vaše minulost ovlivnila vaši současnost? Vše, co si dnes myslíme, cítíme a děláme, je utvářeno kombinací zážitků, které jsme získali v předchozích letech života, a jedinečné genetické výbavy. Na svět se rodíme s různými předpoklady a s vlastní genetickou výbavou a pak procházíme životem, utváříme vztahy – a ty zase utvářejí nás. Když si uvědomíme své silné stránky, můžeme je aktivněji využívat, a uvědomíme-li si i své slabiny, můžeme být pokornější a ochotnější učit se nové věci. V této kapitole se proto budeme zabývat tím, co jste se o vztazích naučili v minulosti a jaké dovednosti a nedostatky v nich máte dnes.
Když se sbližujeme s jinými lidmi, ať už s romantickými úmysly, nebo bez nich, často přemýšlíme a jednáme na základě toho, co jsme se o vztazích dozvěděli v minulosti. Zjednodušeně lze říct, že někteří z nás se v dětství naučili, že na své nejbližší se můžou spolehnout – že jsou jim k dispozici, fyzicky i emočně. Toto východisko nám vnáší do života základní pocit jistoty, takže je pro nás v pozdějším věku relativně snadné budovat stabilní vztahy. Neobáváme se blízkosti, ale ani konfl iktů nebo samoty (ve vývojové psychologii se tomu říká, že máme bezpečný typ citové vazby). Někteří z nás se však naučí, že svým nejbližším věřit nemůžou. Jejich rodiče možná trpěli emočními problémy, byli nepřítomní, nedůslední nebo manipulativní. V našich vztazích v dospělosti, v pozdějším věku, někdy ožívají obavy, které mají svůj původ v dětství, protože více či méně nevědomě očekáváme, že se k nám blízcí budou chovat stejně, jako když jsme byli malí (ve vývojové psychologii se v takovém případě používá termín vyhýbavá citová vazba). Zní to možná poněkud bezútěšně, ale má to i světlou stránku: můžeme se učit znovu a znovu.
Pokud si lépe uvědomíme, jak fungujeme a jak nás naše minulost ovlivňuje v současnosti, je jen na nás, zda převezmeme víc odpovědnosti a zároveň k sobě budeme shovívavější. Díky tomu se snáze poučíme z vlastních přešlapů. A platí, že čím více se toho naučíme, tím lépe pak budeme své vztahy zvládat. Pokud pochopíme, jak zážitky v minulosti ovlivnily nás samotné, pomůže nám to lépe vnímat skutečnost, že stejně jako my jsou svými zkušenostmi poznamenaní i ostatní a jejich zkušenosti můžou být zcela odlišné od těch našich. Když se pak například některá z našich kamarádek rozchází s jedním partnerem za druhým, jakmile se vztah nevyvíjí ideálně, snáze pochopíme, že to nemusí být jen proto, že je hloupá nebo nezralá.
Přečtěte si také
Devora Zack: Jak navazovat kontakty
Možná jste jedním z mnoha lidí, kteří mají méně přátel nebo jsou jejich vztahy povrchnější, než by si přáli. Třeba si s sebou (stejně jako miliony dalších) stále nesete vzpomínky na ztráty, zrady a destruktivní vztahy. Přestože ve vás představa oživování nepříjemných a bolestných zážitků vyvolává odpor, doporučujeme vám, abyste si udělali následující cvičení a pokusili se být co nejupřímnější.
Příběh vašich vztahů
Cíl: Zvyšte své povědomí o tom, jak minulost ovlivňuje vaše současné vzorce chování
Časová náročnost: 20–60 minut
Metoda: Poznámky, klidně je dělejte společně s přítelem
Čeká vás nahlédnutí do vaší vlastní historie. Snad se vám díky tomu podaří odhalit, jak události, k nimž ve vaší minulosti došlo, ovlivnily současnou podobu vašich vztahů. Pokud máte možnost a chuť, doporučujeme, abyste toto cvičení prováděli s někým blízkým a vzájemně se podělili o své poznatky.
Svou minulost nemůžeme změnit, ale můžeme změnit svůj vztah k ní. Co se stane, když budeme místo sebekritiky pěstovat porozumění a soucit? Minulost sice zůstane stejná, ale nemusí pro nás v současnosti představovat takovou zátěž. Na základě dosavadních úvah jste možná narazili na konkrétní téma v oblasti přátelství, na kterém byste chtěli v budoucnu pracovat. Zapište si ho a mějte ho při dalším čtení na paměti.