Ukázka z e-knihy Globalizace.

Václav Mezřický

Pozitiva a negativa globalizace

Pro ocenění pozitiv a negativ globalizace neexistují žádná objektivizující kritéria. Spíše záleží na výchozím teoretickém postoji, kterým je v zásadě kladný, či naopak skeptický postoj k těmto procesům. Snadno tak dochází k tomu, že co jedna strana pokládá za klady, druhá strana má za zápor – pokaždé z jiného úhlu pohledu na budoucí vývoj a osud světové společnosti. S tímto vědomím je třeba přistupovat k pokusu o výčet hlavních kladů a hlavních záporů globalizace.

Koupit E-KNIHU

Klady globalizace

Mezi klady se uvádí:

• Růst objemu globálně obchodovaného zboží.
• Rychlost a komplexnost přímých investičních toků (přímých investic).
• Ekonomický růst některých původně rozvojových zemí (Jižní Korea, Tchaj-wan, Malajsie, Hongkong), které se staly zeměmi s vyspělými ekonomikami, a povzbuzení rozvoje dalších zemí z téže původní skupiny (Indonésie, Filipíny, Brazílie, Mexiko).
• Růst spotřeby: v roce 1975 činila 12 tisíc miliard, tj. 12 bilionů USD, v roce 1998 to bylo již 24 tisíc miliard, tj. 24 bilionů USD. Jen pro srovnání: V roce 1900 světová spotřeba představovala 1500 miliard, tj. 1,5 bilionu USD.
• Vznik homogenní střední třídy odborných elit v Asii a v Latinské Americe.
• V oblasti politické organizace vznikají nové útvary nadnárodního charakteru nebo se posiluje význam útvarů starších (Evropská unie, NAFTA), ale také charakteru jen regionálního či subregionálního (euroregiony).
• Vzniká kultura tzv. druhé moderny nebo také „translokální kultura“, která působením masmédií je otevřená navenek, vlivům působícím globálně, na rozdíl od kultury „první moderny“ (národní, národně dostředivé), která byla do sebe uzavřená.

Zápory globalizace

 Na druhé straně se vypočítávají negativní dopady a důsledky globalizace:

• V ekonomické oblasti je to právě nekontrolovaný transfer finančního kapitálu, který je několikanásobně vyšší než objem obchodovaného zboží. To představuje riziko ekonomických kolapsů, k nimž také několikrát došlo (Mexiko, jihovýchodní a východní Asie, Brazílie).
• Roste nerovnost v přístupu k celkovému společenskému růstu. Získávají ti, kdo mají lepší předpoklady k růstu. Jejich ekonomiky se dále rozvíjejí, protože mají lépe vzdělanou populaci, jsou orientováni na výměnu informací. Uplatňuje se tak sociální darwinismus, zejména v postavení těch, kdo ztratili práci.
• Třebaže globálně spotřeba roste, mimo spotřební explozi zůstává 20 % nejchudších světa, tj. asi 1,2 miliardy lidí. Spotřeba v některých z těchto společností dokonce dále klesá. Například průměrná africká domácnost dnes spotřebovává o 20 % méně než před 25 lety.
• Globálně se 20 % světové populace v zemích s nejvyššími příjmy podílí na 86 % celkových soukromých výdajů na spotřebu, naopak nejchudších 20 % populace se podílí na těchto výdajích pouhým 1,3 %.
• V rozvinutých průmyslových zemích rostou rozdíly v příjmech, např. 20 % amerických domácností s příjmem vyšším než 180 tisíc USD se podílí na národním bohatství 80 %.
• Roste nebo neklesá nezaměstnanost v rozvinutých průmyslových zemích. Je to způsobeno jak rozvojem techniky a uplatňováním lepších metod podnikového řízení, tak také zejména přesunem výrob a služeb do zemí světové semiperiferie a periferie.
• Globalizace oslabuje roli národního státu. Státy ztrácejí vliv na chod ekonomiky a jsou často stále více odkázány na libovůli NNS a na rozhodování mezinárodních a světových organizací (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace).
• Země s méně přísnými požadavky na ochranu životního prostředí a s významnými zásobami přírodních zdrojů (lesní bohatství, nerostné suroviny, energetické zdroje apod.) jsou cílem aktivit NNS. Ty v těchto zemích těží z komparativních výhod nízkých nákladů na ochranu životního prostředí, z nízkých cen přírodních zdrojů a z nízké ceny práce.
• Tlak globálních trhů, určovaný praktikami NNS, vede v zemích semiperiferie a periferie k destrukci tradičních zemědělských praktik a struktur zemědělské výroby, nahrazuje diverzitu zemědělské produkce monokulturami nebo plodinami využitelnými komerčně (např. rostlinami sloužícími k výrobě léčiv). Kromě negativních důsledků pro ekologickou stabilitu krajiny tyto změny negativně působí i na sociální strukturu a soudržnost tradičních venkovských společností. Zároveň se nastoluje nebo alespoň zvyšuje závislost těchto zemí na zahraničních trzích, zejména trzích průmyslově rozvinutých zemí.
• Kulturní invaze, prostředkovaná procesy globalizace, vede k růstu kulturních antagonismů, zejména v důsledku migrace, nezaměstnanosti a destrukce životního prostředí.
• Mimo jiné vlivem médií a informačních technologií vzniká technologicky prostředkované druhé prostředí, které působí na formování sociálních vztahů. V důsledku prudce probíhajících společenských změn národní a kulturní společenství zažívají „globalizační šok“, jak o něm hovoří U. Beck. 

K tématu by Vás dále mohly zajímat knihy Perspektivy globalizace (i jako e-kniha), Mezinárodní bezpečnost v době globalizace (i jako e-kniha) nebo Průvodce globální ekonomikou.