Přehled křesťanských církví v ČR

Ačkoliv by se tak mohlo zdát z názvu i z toho, že autorem je salesián Mgr. Michael Martinek, ThD., není těžiště naší nové knihy z řady Přehledy v theologii ani v historickém sebepojetí jednotlivých církví.



Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR ThLic. Michael Martinek, SDBHlavním cílem knihy Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR totiž je podat komplexní pohled na působení křesťanských církví v České republice, jaká je jejich organizační struktura, legislativní rámce, v jakých oblastech občanské společnosti působí. Kniha je určena všem, kdo se zajímají o institucionální stránku křesťanství: v první řadě samozřejmě aktivním členům církví či jimi zřizovaných organizací, studentům teologických či humanitních oborů, ale také pracovníkům v médiích, politikům a představitelům veřejné správy a vůbec celé široké veřejnosti, která se s aktivitami církví setkává a chce jim lépe porozumět.

Kniha je rozdělena do tří částí: první se věnuje tomu, jak jsou církve vnímány veřejností, jak chápou samy sebe, v čem vidí své poslání a jak jsou legislativně ošetřeny vztahy církve se státem. Druhá část podává systematický přehled všech křesťanských církví zapsaných v Rejstříku církví a náboženských společností MK ČR. Popisují se historická východiska jednotlivých církví, jejich nauková specifika, vnitřní organizace či financování. Nejpodrobnější třetí část se zabývá aktivitami, které církve a jimi zřizované organizace rozvíjejí ve prospěch společnosti.

Ukázka:

3.2 Bohoslužebné aktivity

Součástí každého náboženství jsou také činnosti, jejichž cílem je uctívat Boha (resp. bohy, božstva, duchovní princip apod.), vstupovat s ním do komunikativního vztahu a tím posilovat duchovní dimenzi člověka. Souhrnně se pro tyto aktivity užívá název bohoslužby, v křesťanství se vžil také pojem liturgie. Účast na bohoslužbách je jedním ze základních projevů víry křesťanů. Bohoslužby většiny církví jsou veřejně přístupné, zúčastnit se jich může kdokoli. Patrné to je zejména o velkých svátcích (na tzv. půlnoční mši chodí u nás mnoho lidí, kteří se jinak ke křesťanství nehlásí), při návštěvách význačných církevních osobností (např. papeže) nebo v případě, že je bohoslužba doprovázena koncertem či jinou kulturní akcí. Nezanedbatelná část populace považuje za vhodné nechat pokřtít své dítě, prožít obřad církevní svatby nebo zajistit pro své zesnulé církevní pohřeb. I lidé, kteří běžně kostel nenavštěvují, cítí někdy potřebu strávit chvíli času v chrámovém prostoru, zúčastnit se bohoslužeb, slyšet kázání, požádat o duchovní rozhovor či o rozhřešení. Ze všech těchto důvodů je vhodné alespoň rámcově porozumět církevnímu bohoslužebnému dění.

3.2.1 Podpora spirituální dimenze člověka

Z pohledu teologie je cílem bohoslužby oslava Boha. Z psychologického pohledu směřuje bohoslužba k podpoře spirituální dimenze člověka. Pojem spiritualita se těší v posledních desetiletích stále větší popularitě. Světová zdravotnická organizace (WHO), která v roce 1948 definovala zdraví jako stav úplné bio-psycho-sociální pohody, rozšířila tuto definici v roce 1990 ještě o čtvrtou složku – spirituální. K péči o lidské zdraví v prvních třech dimenzích lze přiřadit příslušné vědecké obory a profesionální pracovníky (k biologické dimenzi medicínu, lékaře a zdravotnický personál, k psychologické dimenzi psychologické vědy, psychology a terapeuty, k sociální dimenzi sociální vědy a sociální pracovníky). K péči o spirituální dimenzi by pak jako obory patřily religionistika a teologie a jako profesionálové pastorační pracovníci a duchovní. I když u nás získávají stále více příznivců různé duchovní směry, největší množství lidí se dlouhodobě hlásí ke křesťanství. Křesťanské církve proto nesou v této oblasti největší díl odpovědnosti.

Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR ThLic. Michael Martinek, SDBThLic. Michael Martinek, SDB je salesiánský kněz, působí na Vyšší odborné škole Jabok a jako kaplan věznice Bělušice.

Pojem spiritualita je ovšem původně pojem teologický: jeho základem je latinské slovo spiritus – duch. V křesťanské teologii je spiritualita spojována s působením Ducha svatého – třetí božské osoby. Až koncem 20. století začal tento pojem pronikat mimo náboženskou oblast. Pojem náboženství byl postupně omezen na vnější skutečnosti – instituce, morální zásady, rituály apod., a tak získal negativní konotace. Náboženské prožitky, ale i jim podobné prožitky bez vazby na konkrétní církevní nauky či instituce, byly naopak přijímány pozitivně a stále více vyhledávány; pro ně se vžilo označení spiritualita.

Nejde však jen o prožitky, ale také o reflexi určitých témat, hledání odpovědí na otázky, které jdou mimo horizont vědeckého poznání: jaký je smysl světa a vesmíru, co se stane s člověkem po jeho smrti, proč musí trpět nemocemi či křivdami od druhých lidí, kam směřují lidské dějiny se všemi svými absurditami, proč se řídit nějakými morálními zásadami, zda má smysl upínat se k něčemu, co nás přesahuje (transcendenci), atd. Tyto otázky se zpravidla považují za otázky existenciální – souvisejí totiž se základem, podstatou naší existence. A jsou také součástí hlubší dimenze lidství, kterou označujeme jako dimenzi duchovní, spirituální.

I když neexistuje obecně sdílená definice spirituality, shoduje se větši na odborníků na tom, že spiritualita má svou racionální a emocionální stránku: „Spiritualita není jen názor, přesvědčení či intelektuální koncept. Nejde jen o rozumové pojetí světa (jen o jeho vysvětlení), tím méně o nauky či dogmata, ale i o emoce vyvolané zkušenostmi a zážitky, osobně důležité příběhy, o mravní soudy a o mnoho dalšího. Spiritualita je tou složkou osobnosti, která umožňuje vnímání řádu světa, struktury vztahů a zákonitostí a prožití světa jako smysluplného.“ (Vojtíšek 2012, s. 22)

Zvýšený zájem o spiritualitu v posledních desetiletích je zjevně reakcí na nedostatečnost materialistického a konzumistického chápání člověka. Zároveň je však důsledkem selhání tradičních náboženských institucí, které se vždy považovaly za nositele spirituálních hodnot. Základem křesťanství je duchovní zkušenost: setkání s osobou Ježíše Krista, která fascinovala jeho následovníky a od základu změnila jejich život. Od té doby křesťané chápou každý duchovní zážitek jako Boží dar, který jim pomáhá porozumět sobě samým a zároveň se přiblížit k Bohu. V průběhu dějin však byla tato duchovní dimenze křesťanství často překryta dimenzí institucionální se všemi jejími negativními aspekty.

...

Knihu Přehled křesťanských církví a jejich aktivit v ČR můžete zakoupit na našem e-shopu.