Odpuštění je jedním z potřebných základů pro fungování rodiny, partnerství i společnosti. Mezilidské vztahy s sebou často přinášejí zranění, zklamání, nedorozumění. Kniha ODPUSTIT DRUHÝM, ODPUSTIT SOBĚ objasňuje, jak a proč je důležité umět odpouštět a jak k tomu dospět.

Autorka a koučka Amélia Fleurot ukazuje, co vlastně znamená odpuštění, jaký je jeho původ, jak ho lze dosáhnout. Odpovídá na otázky: Jak odpustit? Lze odpustit všechno? Máme odpouštět za všech okolností? Proč je důležité vyhnout se jednostrannému odpuštění? Jak se správně omluvit? 

Kniha se zabývá odpuštěním v oblasti vztahů milostných, přátelských, pracovních a partnerských. Nevěře je věnována celá kapitola, protože jde o zranění všeobecně rozšířené a dobře známé.

Z francouzského originálu Pardonner les autres, c’est se  pardonner soi-même přeložila Simona Filová.

UKÁZKA

Jak odpustit? 

Jak na odpuštění 

Chceme-li podrobně prozkoumat problematiku odpuštění, ocitáme se před zásadní otázkou – jak odpustit? Teoreticky můžeme velmi dobře chtít prohlásit: „Co bylo, bylo“ a nechat za sebou stará trápení a urážky. Jsou ovšem zrady tak velké, že nenacházíme sílu a vůbec cestu k odpuštění.

Stejně jako když truchlíme, máme-li dojít úspěšně k pozitivnímu završení celého procesu, je třeba projít jednotlivými fázemi.

Lékař a vedoucí projektu Odpuštění (Forgiveness Projects) na Stanfordské univerzitě Frederic Luskin uvádí následující etapy: 

• Dopřát si čas, abychom dobře porozuměli situaci a tomu, co nás zranilo. 
• Udělat, co je v našich silách pro to, abychom se cítili lépe. My, ne ostatní. 
• Zjistit, zda nás zraňuje současná situace, nebo vzpomínka na dřívější zranění. Postupně se soustředit na přítomnost. 
• Mít kontrolu nad stresem a dokázat ho uvolnit. Dbát na kondici tělesnou i duševní (relaxací, jógou atd.). 
• Nebýt závislý na druhých (v otázce lásky, rozptýlení). Neočekávat od druhých to, co nám nemohou poskytnout. Usilovat o své štěstí vlastními silami. 
• Soustředit své myšlenky a síly na své budoucí plány, ne na přemítání o minulosti. 
• Nepodlehnout tendenci pomstít se, jen bychom tím rozdmýchávali hněv. Otevřme se možnosti žít lepší život, naplnit ho novou láskou, novými přátelstvími a být šťastní.
• Přijmout představu, že jde o zkoušku, která tvoří jednu z kapitol našeho života. Zkusit v ní nalézt ponaučení, které nám pomůže na další cestě. 

Projít každou z těchto etap obnáší dlouhý a často nelehký proces. Je to cesta obohacující a osvobozující zároveň. Nedojít na její konec, tedy k odpuštění, znamená stále otevřené rány a setrvání v negativitě, neschopnost posunout se dopředu. 

S odpuštěním na tom nejsme všichni stejně. Podle vědců je schopnost odpustit lidem dána geneticky, u různých jedinců se však různě liší, mimo jiné například podle typu charakteru, v závislosti na tom, zda je člověk introvert, či extravert. Je tedy možné naši přirozenou tendenci odpouštět ovlivnit? A jaká je cesta od touhy k pomstě k odpuštění? 

Odpustit těm, kteří nás zranili, znamená pochopit, že dotyčný ublížil především sám sobě tím, že se nás dotkl, ať už vědomě, či nikoli. Prožitá krize nám dává příležitost osvobodit se z toxického vztahu, nebo naopak šanci ho proměnit. Skutečně odpustit proto neznamená rezignovat na spravedlnost a vlastní blaho, ale naopak obdarovat sám sebe něčím velmi cenným.

Amélie Fleurot je francouzská koučka. Působí na Korsice.