Kniha První třída, hodní žáci přenáší malé čtenáře do důvěrně známého prostředí. Hlavními hrdiny jsou prvňáčci, kteří si už ve škole zvykli a učí se základní dovednosti – číst, psát a počítat. Příběhy mapují jejich každodenní velké i malé příhody, které zažívají s kamarády i rodiči.

 Z hlediska metodiky je klíčové, že publikace důsledně dodržuje principy genetické metody výuky čtení. To znamená, že texty jsou psány výhradně velkými tiskacími písmeny. Struktura knihy je didakticky promyšlená. První příběhy jsou sestaveny z jednoslabičných a krátkých slov a plynule přecházejí k dvoj- a trojslabičným slovům. Rozsah jednotlivých kapitol je svojí přiměřenou délkou uzpůsoben pozornosti začínajícího čtenáře.

Tento titul je určen primárně pro žáky 1. třídy, kteří již ovládají základy abecedy. Je neocenitelnou pomůckou pro děti, které touží po samostatném čtení bez pomoci dospělých, rodiče, kteří hledají vhodnou literaturu pro domácí procvičování a v neposlední řadě pro pedagogy a vychovatele, kteří chtějí oživit výuku v první třídě nebo v družině kvalitním textem odpovídajícím schopnostem dětí.

Zajímavost z knihy: Autorka Hana Zobačová v textu vyzývá malé čtenáře, aby v příbězích zkusili najít své vlastní jméno nebo jméno svého kamaráda, což zvyšuje motivaci a zájem o text.

Knihu krásnými ilustracemi doprovodila Michaela Bergmannová.

UKÁZKA

RÍŠA
RÍŠA JDE DO ŠKOLY. MÁ TRIČKO
S PANDOU, KTERÉ MÁ MOC RÁD.
DOSTAL HO OD MÁMY V ZOO. MÁ TAŠKU
S PANDOU, KTEROU MÁ MOC RÁD.
DOSTAL JI OD TÁTY PŘED TÍM, NEŽ
ŠEL V ZÁŘÍ DO ŠKOLY. MÁ SEŠIT
S PANDOU. DO NĚJ PÍŠE MOC RÁD.
DOSTAL HO OD DĚDY. A MÁ TAKY NA
NOSE BRÝLE. TY NEJSOU S PANDOU.
JSOU CELÉ ČERNÉ. A RÍŠA JE NEMÁ RÁD
ANI TROCHU. MÁ JE DNES PRVNÍ DEN.
DO ŠKOLY SICE JDE, ALE VŮBEC SE

MU TAM NECHCE. CO MU ASI NA BRÝLE
ŘEKNOU DĚTI?
SÁRA NA NĚJ JISTĚ UKÁŽE PRSTEM.
„JÉ, RÍŠA!“ BUDE KŘIČET. A VŠICHNI
SE OTOČÍ A BUDOU SE NA NĚJ DÍVAT.
SAM SE BUDE SMÁT. A KÁŤA TAKY.

A AĎA A VÍT. I EDA. I TEN, I KDYŽ
EDA SI RÁD ČTE A JE RÁD SÁM.
ALE NA RÍŠU SE JISTĚ BUDE DÍVAT
I ON. I ON SE BUDE SMÁT!
RÍŠA SE MRAČÍ VÍC A VÍC.
A V TOM HO NĚKDO PLÁCNE DO
TAŠKY. PŘÍMO DO PANDY.
„ČAU, RÍŠO!“ KŘIČÍ VÍT. SMĚJE SE
NA CELÉ KOLO. BĚŽÍ DÁL, ANI SE
NA RÍŠU NEDÍVÁ. „POBĚŽ, MUSÍŠ
DO ŠKOLY. A JÁ TAKY. TAK HONEM.“
RÍŠA SE ŠOURÁ ZA VÍTEM. PŘED
ŠKOLOU SI NÁHLE SUNDÁ BRÝLE.

RYCHLE, ABY HO NIKDO NEVIDĚL.
A ŠUP, BRÝLE JSOU V TAŠCE. JE TO.
RÍŠA SE HNED CÍTÍ LÍP.
BĚŽÍ DO ŠATNY A PAK RYCHLE DO
TŘÍDY. UŽ SEDÍ NA SVÉM MÍSTĚ. UF,
STIHL TO. ALE BYLO TO JEN TAK TAK.
NA TABULI NĚCO JE. TO RÍŠA VIDÍ.
ASI JE TO PŘÍKLAD. A JE JICH TAM VÍC.
RÍŠA ZAČNE PSÁT.
„ALE TOHLE NEVÍM,“ ŘÍKÁ SI. „JE TO
TŘI NEBO OSM? JE TO PĚT NEBO DVA?“
RÍŠA SE DRBE VE VLASECH, MHOUŘÍ
OČI. VIDÍ ČÍSLA DOBŘE? NO, MOC NE.

RÍŠA MYSLÍ NA BRÝLE V TAŠCE.
ALE TY NE, TY SI NEDÁ.
RÍŠA SE RADŠI DÍVÁ, CO PÍŠE ÁĎA.
SEDÍ HNED VEDLE NĚJ. K ÁDĚ VIDÍ
RÍŠA DOBŘE. PRIMA, RADUJE SE.
„RÍŠO!“ OZVE SE PAN UČITEL.
„TO NE, PIŠ JEN TO, CO VÍŠ.“

„JÁ TO ASI VÍM VŠECHNO, ALE JÁ NA
TO NEVIDÍM,“ KLOPÍ RÍŠA HLAVU.
„HM, CO BY TI ASI MOHLO POMOCT?“
PTÁ SE PAN UČITEL. „TY JSI RÁNO NĚCO
MĚL. PŘED ŠKOLOU. NA NOSE. MOŽNÁ
TO BYLY BRÝLE, CO MYSLÍŠ?“
„JÁ JE MÁM V TAŠCE.“
„A PROČ JE MÁŠ V TAŠCE?“ PTÁ SE
PAN UČITEL. „TVOJE PANDA NA TAŠCE
VIDÍ DOBŘE, ŘEKL BYCH. ALE TY NE.“
„JÁ MĚL STRACH, ŽE SE MI BUDOU
DĚTI SMÁT,“ PÍPNE RÍŠA.
„PROČ?“ DIVÍ SE VÍT. I SAM, ÁĎA A KÁŤA.

RÍŠA TAHÁ BRÝLE Z TAŠKY A UŽ JE
MÁ NA NOSE.
„VŽDYŤ TI SLUŠÍ,“ ŘÍKÁ SÁRA.
„JE TO TAK LEPŠÍ?“
„JE. A O MOC!“ SMĚJE SE RÍŠA A POČÍTÁ.
TEĎ UŽ ALE ZCELA SÁM!