Knihu Existenciální psychoterapie koupíte v novém vydání z roku 2020 na našem e-shopu.

Koupit na e‑shopu

V překladech Yalomových knih byla mezera. Vztah ke smrti a svobodě - horizont autorových odborných a beletristických prací, Yalomova obdivuhodná práce s těžce nemocnými a umírajícími - jsou neopakovatelné, blízké i vzdálené, srozumitelné, neopakovatelné, převážně však důvěrně přesvědčivé. O jeho pojetí existenciální terapie jsme se mohli mnohé domnívat. Dnes můžeme bezpečněji vědět.
Po přečtení jsem tuto těžkou, vzácnou a dobře vázanou knihu zasunul do profesionální knihovny k autorově Teorii a praxi skupinové psychoterapie, pod Chválu psychoterapie a blíže k jeho beletrii. Ještě prozradím, že k autorově Léčbě Schopenhauerem. Tam mohu obě knihy nalézat v jejich vzájemné významovosti.
Yalom jako teoretik hledí ozřejmit existenciální psychoterapii, aniž by podlehl pokušení zpochybnit základy jiných psychoterapeutických přístupů a tím méně si vzít na mušku naše dobové představy o rozumu. Chce osvětlit teoretickou strukturu a řadu technik k posílení existence. Poskytnout existenciální oporu nebo významnou existenciální „přísadu“ dobrým psychoterapeutickým směrům. Kniha je psána pro studenty a praktikující psychoterapeuty. Nepředpokládá filosofující pochybnost čtenáře.
V úvodu čteme definici: „Existenciální terapie je dynamický přístup k terapii, který se zaměřuje na záležitosti hluboce zakořeněné v bytí člověka.“ Hluboce zakořeněná existenciální psychoterapie nahlížená v autorově horizontu dynamické psychoterapie pak může být o to méně průkaznou a hlouběji intuitivní, než jakou nacházíme v pracích daseinsanalytiků. Autor hledí intuitivně nebo umělecky, k existenciálně významným skutečnostem. V sobě vlastním rozpoložení a postoji vnímá a vyjadřuje existenciální tematiku. Vidí ji odděleně od samotného vidění, ve vlastní významovosti. Neusiluje o fenomenologické rozumění ani o fenomenologickou průkaznost.
Autor, je-li teoretikem, je pozitivně empirickým existencionalistou. Předkládá čtenáři významně vědecké pojetí smrti, svobody, osamělosti a smyslu. Jeho pojetí smrti a svobody je tvrdé. Jedinečně a podnětně rozpracovává zejména bezvýjimečnost smrti, iluzivní ochrany před ní, samozřejmost svobody.
V Rejstříku knihy nehledejme odvolání na Edmunda Husserla. Lehkou vzpomínku na otce transcendentální fenomenologie váže k plaveckému zážitku. Nevyjadřuje se k Husserlovu kritickému myšlení, fenomenologickému vidění, úhlu pohledu, rozvržení světa. Autorovo pojetí Heideggerova Dasien, poukazuje k „tam“, nikoli „zde“, jak je běžné. Da-sein nalézám mezi sebou a bytím. Mezi klientem a jeho bytím ho hledím ošetřovat.
Autorova klinická zkušenost s existenciální problematikou je obsáhlá a objevná. Zejména čtyři kapitoly první části knihy: Život, smrt a úzkost. Pojetí smrti u dětí. Smrt a psychopatologie. Smrt a psychoterapie., přináší řadu významných podnětů k zamyšlení se nad smrtí, k rozlišení zdravějších a méně zdravých naladění se na smrt. Větší nebezpečí míjení či omylu nalézám ve 2. části, věnované svobodě. Ta je rozdělená do dvou kapitol: Odpovědnost. a Vůle. Chybí mi kapitoly Touha, Odhodlání mít svědomí, Mlčenlivé volání a možná i jiné. Ty by mohly být životnější, nadějnější, radostnější, pro naše zdraví možná léčebně prospěšnější než pro Yalomovy Američany. Mohu se však domnívat, že tady i tam působí touha a odhodlání převážně ku prospěchu zdravého života. Svoboda nám zatím asi není až takovou samozřejmostí a tíží. Souvisí také s vlastněním a vyvlastněním, s rozdíly v kultuře vlastnění, se vztahem ke světu, kterých se autor nepotřebuje tak významně dotýkat jako my. Třetí část knihy je věnována osamělosti a čtvrtá smyslu života. Nadhled je méně filosofický a místy i vnitřně rozporný. Např. čtvrtá část věnovaná smyslu života vyvolává a zároveň zpochybňuje otázku smyslu života.
Textový rozsah, propracovanost a síla po sobě jdoucích částí knihy tedy negradují. První a druhá část jsou ve větším souladu s mnohým obecnějším rozmyslem nežli třetí a čtvrtá část. Ty posouvají existenciální tematiku blíže mravním a hodnotovým autoritám, blíže psychologie a teologie.
Yalomova existenciální psychoterapie nedostižně propracovává smrt, připomíná tíhu svobody, osamělosti a ztráty smyslu ve světě. Autorovy pohledy jsou praktické, kasuisticky doložené, podnětné a přínosné. Přesto je zřejmé, že jen zúženě čerpá z naší, evropské tradice. Poděkujme za podnět, ale především hleďme i k širším fenomenologickým a existenciálním možnostem našeho kontinentu. Medard Boss fenomenologicky existenciálně pojednal prostor, čas, dějinnost, tělovost, spolubytí, vyladěnost a další nám společné existenciály. Martin Heidegger ještě významněji poukazuje k bytí, času, řeči, pravdě, svědomí, rozpoložení, rozumění, upadání, světskosti a k mnoha dalším významově léčebným možnostem. Také touha a radost jsou tu. Mají existenciální rozpoložení, kterému můžeme rozumět. 

Jindřich Holý 

Zdroj: www.psychoterapie.cz