Zvažoval jsem, zda recenzi na knihu prof. Vybírala Jak se stát dobrým psychoterapeutem psát spíše odborným či hovorovým jazykem. Nakonec jsem se přiklonil k pohledu a stylu osobnímu, neboť téma stávání se dobrým terapeutem je ve své důsledku tématem osobním.

A jde opravdu o stávání se, jak autor vícekrát zdůrazňuje. Je to proces stálého učení, ne cílová páska, ke které jednou doběhneme a máme hotovo. K tomuto učení nabízí prof. Vybíral mnoho podnětů, z nichž některé bych rád zmínil.

Protože sám se psychoterapií více než dekádu živím, nejbližší je mi dívat se na oblasti podporující proces učení z tohoto místa. Současně si ale ještě pamatuji dobu, kdy jsem začínal a s klienty, nemaje stálého místa, konzultoval po čajovnách. Co si tedy z knihy můžeme vzít, když s terapií začínáme nebo se na tuto profesi připravujeme? Jak nám může pomoci, pokud už terapii nějaký čas provozujeme?

Jak selhat jako psychoterapeut? Jednoduše, nečtěte tuto knihu.

Kniha je rozdělená na dvě části, z nichž první se zaměřuje na vodítka, čeho se držet a čím se vést, zatímco druhá upozorňuje na některá úskalí a svody, tedy na co si dát pozor. Sympatické je, že autor nepropaguje některou konkrétní terapeutickou školu, ale mluví o základních a obecných principech psychoterapie jako takové. Vlastní myšlenky často vhodně doplňuje citacemi dalších terapeutů a výzkumníků. Většinou vybírá autory současné a vyhýbá se tím pasti opakovat to, co řekli zakladatelé jednotlivých terapeutických škol. Chvílemi mi bylo líto, že je díky tomu méně prostoru pro osobní sdílení zkušenosti prof. Vybírala, osobní autorův přístup k terapii textem nicméně postupně, nepřímo a nenápadně prosakuje.

Pokud začínáme i se terapii nějaký pátek věnujeme, je užitečné připomenout si obecné terapeutické cíle napříč směry (např. mobilizovat vnitřní zdroje, přerušit nezdravé návyky, změnit sebepojetí či přístup k situaci) i to, že jedním z hlavních léčivých prvků je samotný vztah mezi klientem a terapeutem. Hledání odpovědí na otázky “co nám adekvátní terapeutický vztah pomáhá vytvářet, udržovat a co nám může dělat potíže?” se line knihou jako pověstná Ariadnina niť.

Jako když upozorňuje, že je důležité uvědomovat si své předpojatosti a domněnky založené na teoriích nebo vlastní životní či klinické zkušenosti. Nebo když připomíná důležitost sama sebe se stále ptát, zda vstupujeme do vztahu s každým člověkem nově ve snaze mu skutečně porozumět, a zda nenabízíme nějaké instantní řešení či radu ve zjednodušující podobě nějakého sloganu. Zda mluvíme jazykem, kterému klient rozumí i to, jaká volíme slova (neb se např. liší otázky zaměřené na problém od dotazů směřujících k řešení). V neposlední řadě zda jsme si vědomi vlastních přenosů na klienta a jak s nimi umíme pracovat, zda jsme ochotni pochybovat i chybovat, stejně jako si dobře ujasnit etický rámec terapeutické profese. 

ČTĚTE TAKÉ: Padesát minut: tvůrce Rebela bez příčiny napsal skvělé povídky

Byť se v knize objevuje více popisů dobrého psychoterapeuta, nejde o to tyto vlastnosti a schopnosti napodobit, ale hledat a snad i najít svůj vlastní terapeutický styl. Jenž vychází nejen z informací a technik, které jsme posbírali z knih a v terapeutickém výcviku, ale také z ochoty stále znovu profesně i lidsky růst, dovolit si být sám sebou a současně se umět opřít o to, co se ví z výzkumů.
Na závěr je třeba doplnit, že knihu ocení i laik o psychoterapii se zajímající. Někdy to zvenku vypadá jako lehká práce: terapeut si prostě jen tak sedí a povídá si s lidmi. Knížka poodhrnuje tuto zjednodušující roušku a ukazuje, kolik úsilí a vlastní práce na osobním i profesním růstu je třeba, aby člověk podpůrně a nápomocně doprovázel další lidi na jejich cestě životem.

Mgr. Michal Petr, www.michalpetr.com

Knihu Jak se stát dobrým psychoterapeutem můžete koupit na našem e-shopu - také jako e-knihu