Autor knihy je známý americký spisovatel a psycholog, který se zabývá především hlubinnou archetypální, interkulturní psychologií. Spektrum jeho zájmů je široké. Patří mezi ně umění, zvláště hudba, mytologie, transpersonalita, tradiční rituály. Graduoval z psychologie, muzikologie a teologie. Jako polyteisticky zaměřený psycholog tak zúročil svůj dvanáctiletý pobyt v klášteře jako mnich.

Napsal několik bestsellerů, recenzovaná kniha je třetí z nich, které vyšly v ČR, všechny zásluhou nakladatelství Portál.

Kniha Temné noci duše je, mimo rozsáhlou předmluvu, rozdělena do tří částí, které jsou dále členěné do 15 kapitol. Každá z nich je strukturovaná do několika graficky výrazně oddělených částí, které se zabývají jednotlivými podněty, logicky svázanými s probíranou kapitolou. Graficky je přehledně upravená, literární citace jsou vhodně uváděné vždy na stránce se souvisejícím textem pod čarou.

Temné noci duše nejsou depresí, jak ji známe. Jde o období transformace, kdy se člověk stává citlivějším a opravdovějším.

Co je temná noc duše? Tento proces ve vývoji člověka je známý ve všech kulturách, pod jinými jmény, již odedávna. V křesťanství použil tento pojem poprvé Jan od Kříže. Je to obtížné období v životě člověka, plné těžkých zkoušek, často - příliš klinicky označované, jako deprese. Jedná se však o významný transformační proces, při němž se člověk začíná ptát po významu věcí, života, událostí. Stáváme se citlivějšími, vnímavějšími, opravdovějšími, abychom opět postoupili na cestě k integraci svého Já, své skutečné osobnosti. Tento proces je nutné pochopit: nelze jej přejít mlčením, či snažit se jej zastavit nebo potíží pouze zbavit. Pak bychom nepostoupili. Je nutné jej přijmout spíše jako katarzi, jako duchovní transformaci, než k němu přistupovat psychologicky.

Autor ke zpracovávané látce přistupuje především na základě svých mnohaletých zkušeností, ať již osobních, nebo souvisejících s jeho terapeutickou praxí. Má značný literární rozhled - cituje relevantní pasáže od autorů z nejrůznějších oborů, verše nevyjímaje. Kniha tak získává charakter plastické výpovědi s autencititou prožitků. Je proto velmi čtivá, rozhodně nepůsobí jako suchá učebnice, ale spíše jako jakési, mnohdy až napínavé „čtení“, které se každého pozorného čtenáře, hluboce dotýká. Je psaná především s širokým lidským pochopením a dotýká se i toho „temného“ v člověku. Struktura jednotlivých částí – oddílů je natolik kompaktní, že je možné knihu číst i tak, že si, ať již namátkově nebo cíleně, najdeme určitou část a prostě se do ní začteme.

Témata, která autor v publikaci probírá jsou velmi rozmanitá, celé její pojetí je veskrze celostně multidisciplinární, avšak vždy eminentně „člověčí“. Obsah proto může zahrnovat i prožívání paradoxů života. Pro rozsah probírané tematiky a důkladnost, s jakou je napsaná může působit i jako jakési kompendium. Názvy jednotlivých oddílů jsou v převážné míře velmi poutavé. Namátkou: Strategie výstřednosti, Chození po uhlí, Vábení temnoty, či Hlubinná a temná spiritualita.

 Komplexně pojmout tuto publikaci v recenzi je prakticky nemožné a mohlo by být i zavádějící. Lze ji však doporučit jak odborné veřejnosti, tak i „laickým“ čtenářům. Je to opravdová kniha o skutečném životě.

A jak ji nejlépe číst? Nejprve ji opatrně potěžkejte, pak zdráhavě prolistujte s pozorností na názvy oddílů, tištěné kapitálkami – a pak, pak si vás kniha sama do sebe „vtáhne“. Jsem přesvědčena, že se k ní budete často a dlouho vracet.

PhDr. Marie Renotiérová, Ph.D.