Kniha je určena nejen pomáhajícím profesionálům, ale každému, kdo se chce dozvědět více o hypnóze, její relaxační podobě, ale také o autohypnóze.
Klinický psycholog, psychoterapeut a vysokoškolský pedagog Martin Dlabal napsal knihu Relaxační hypnóza.
V této knize se ponoříte do světa hypnózy, ve kterém se prožívaná skutečnost může jevit trochu jinak. Seznámíte se teoreticky i prakticky s postupy navozování (indukce) autohypnózy a relaxační hypnózy. Dozvíte se, jakým způsobem vytvářet účinné sugesce. Budete tak moci zažít sami na sobě a následně i kvalifikovaněji nabídnout druhé osobě hypnotické prožitky jako ideomotorickou reakci, představu živého snu či pohroužení do stavu, ve kterém lze prožívat a přemýšlet novým, neobvyklým způsobem.
RELAXAČNÍ HYPNÓZA je hypnotický stav, k jehož navození využíváme výhradně sugesce, které jsou z pohledu subjektu příjemné a relaxační. Navozený hypnotický stav, který se ve své podobě příliš neliší od prohloubené relaxace, můžeme ještě zvýraznit hypnotickými sugescemi relaxačního charakteru.
Lidé si obvykle hypnózu spojují se spánkem, a proto očekávají, že se nebudou moci vůbec hýbat nebo že jejich pohyby budou strnulé a těžkopádné. Záleží však na způsobu hypnotizace. V některých případech můžeme kontrolu nad určitými pohyby částečně ztratit. Pohyby se stávají víceméně automatickými, aniž bychom se na nich vědomě podíleli, nebo pohyb nemůžeme vykonat vůbec.
V případě, že pohyb probíhá, subjekt jej vnímá spíše jako pozorovatel. Může třeba zakoušet, že jeho ruka stoupá, aniž by se na tom vědomě podílel. Mezi další bezděčné pohyby patří drobné záškuby prstů, zavírání očí, pokyvování hlavou, klesání ruky atd. V některých případech se pohyb děje, aniž by si jej byl hypnotizovaný jedinec vědom. Pokud mu v daný okamžik řekneme, ať otevře oči, je překvapen, že jeho ruka je v jiné poloze.
Příklad navození pohybu prstu:
„Ukazovák na vaší levé ruce se postupně stává lehčím a lehčím… bude ho to nadzvedávat, potáhne ho to nahoru. Táhne ho to nahoru. Táhne ho to víc a víc vzhůru...“
Na závěr vsugerované pocity necháme odeznít:
„Nyní pocit lehkosti v ukazováku mizí, až zcela zmizí. Váš ukazovák je zase přirozený jako vždy.“
Když nemůže hypnotizovaný jedinec vykonat pohyb celého těla nebo některé z jeho částí, nazýváme tento fenomén katalepsie. Nemůže otevřít oči, ohnout ruku v loktu nebo pohybovat rty, když je k tomu vyzván.
Příklad navození stavu, kdy nelze otevřít oči:
„Vaše oči jsou zavřené. Víčka jsou těžká a pevně sevřená. Za chvíli vám řeknu, abyste se pokusil oči otevřít, ale nepůjde to. Zkuste to…“
Na závěr stav, kdy nelze otevřít oči necháme odeznít:
„Nyní se třikrát nadechněte a s každým nádechem zase bude snadnější oči otevřít. Nyní oči otevřete...“
Navození jakéhokoli ideomotorického pohybu nebo katalepsie používáme, protože je snadné jej zvnějšku zaznamenat a ověřit si účinnost našich sugescí.
Navíc i pro hypnotizovaného jedince je zážitek ideomotorické reakce potvrzením toho, že něco se děje neobvyklým způsobem.
PhDr. Martin Dlabal, Ph.D., je klinický psycholog, psychoterapeut a vysokoškolský pedagog. Kromě toho se věnuje lektorské činnosti v oblasti komunikačních strategií, relaxačních metod a hypnózy. V Portále vyšla jeho kniha Komunikace v pomáhajících profesích (2021).
Cvičení pro zahřátí
Hypnóza
Prožívání hypnózy
Hloubka hypnózy
Sugesce
Svalová relaxace
Hypnotizace
Relaxační hypnóza
Autohypnóza
Etika
349 Kč
Sleva 15 %
296 Kč