Kniha představuje originální pojetí rodinné terapie, vycházející z mnohaleté praxe. Koncepci, kterou autoři představili v knize Rodinná terapie psychosomatických poruch tentokrát rozšiřují o jin-jangovou teorii, kterou propojují s myšlenkami psychoterapie v západní medicíně, zejména s jungovským principem animy a anima. Ukazují, že mnohé nemoci v rodinách souvisejí s porušením rovnováhy mužské a ženské potence, a to jak u jednotlivce, tak v partnerském a rodičovském páru i v organismu rodiny jako celku. Na řadě příkladů z praxe autoři ilustrují, jaké důsledky má tato nerovnováha pro emoční pole rodiny, a tedy pro somatizaci všech jejích členů. U jednotlivých případů představují i terapeutickou intervenci. Kniha je určena psychologům, lékařům, studentům těchto oborů a širší zdravotnické veřejnosti, popř. rodinám s chronicky nemocným členem.

PhDr. Ludmila Trapková je psychoterapeutka, spolu s Vladislavem Chválou působí ve Středisku komplexní terapie psychosomatických poruch.

MUDr. Vladislav Chvála po roce 1989 založil Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci, kde se s týmem lékařů a psychologů věnuje těžko léčitelným tzv. psychosomatickým poruchám. Angažuje se v organizaci rodinné terapie a psychoterapie ve zdravotnictví.

Ukázka:

4. kapitola

Jin-jang rodiny a emoční pole

Emoce a nemoc

V evropské medicíně není emocím věnována velká pozornost, snad především pro metodické obtíže, které jsou s jejich výzkumem spojeny. Přesto můžeme ukázat, k jak rozsáhlým tělesným regulacím dochází při prožívání silných emocí, jako je strach a zlost. Jin-jangová teorie popisuje pět základních emocí: hněv, radost, zádumčivost, zármutek a strach, přidává ještě žal a děs, když uvádí sedm škodlivých vlivů vnitřních příčin (Ando, III, s. 56).

City jsou jedním z přirozených projevů čchi (energie). Jelikož je čchi považována za součást krve, vytváří se tím i přímá provázanost mezi krví a citovými hnutími. Ta jsou navíc spojována s funkcí jednotlivých orgánů, což bývá zdrojem údivu mladého adepta vzdělávání v akupunktuře, protože na lékařské fakultě nic o vztahu jednotlivých orgánů k emocím nikdy neslyšel.

Že neslyšel? A co emoce a jejich humorální projevy, co hormony nadledvinek, které velmi rychle po nástupu emoce strachu nebo zlosti zaplavují celý organismus noradrenalinem a adrenalinem, stresovými hormony?

Tedy vztah emocí a krve je nepochybný. A co vztah emocí a orgánů? Nepůsobí snad těžký stres přímo na žaludeční sliznici tak, že lze i v pokusu na zvířeti snadno a rychle vyvolat stresový peptický vřed? (Weis, 1970)60 Nezvyšuje snad prožitek zlosti produkci žluči u člověka jak v Číně, tak v Evropě? Nezvyšují silné emoce napětí svalů, sekreci potních žláz, nemají snad nepřehlédnutelný vliv na celou zažívací trubici, na dech, na akci srdeční a konečně na celý imunitní systém? Ale jistěže ano. Jenom jazyk jin-jangové teorie se zdá Evropanovi příliš starobylý, básnický a symbolický.

Pokud si neuvědomíme souvislost mezi životem organismu a prožitkem – emocemi –, nemůžeme pochopit působení emočního silového pole rodiny na jednotlivce, na jeho zdraví a nemoc. Zde se také nejsnáze dobereme spojitosti mezi starobylým čínským jin-jangem a naší současnou medicínou. A navíc máme šanci zahlédnout celek a v něm i smysl (s-mysl, společnou myslí v síti vztahů) jednotlivých symptomů.

Strach a hněv

Strach

Začněme strachem, snad tou nejpřirozenější a nejčastější emocí. Strach je reakcí organismu na ohrožení či nebezpečí, které je nejprve odhadováno jako nepřekonatelné. Dojde k všeobecné, vegetativní nervovou soustavou zprostředkované stimulaci (aktivaci) s nárůstem srdeční frekvence, krevního tlaku, zvýšení vodivosti pokožky na základě zvýšené reakce pocení, zvýšení svalového napětí a k inhibici motorických reakcí, nárůstu dechové frekvence až k hyperventilaci (Irmiš, 2007). Takovou je každá situace, ve které se ocitáme poprvé a kterou nemáme ve své zkušenosti k čemu přirovnat, abychom se v ní zachovali per analogiam – analogicky, logicky podle vzoru. Čím jsme mladší, je samozřejmě takových situací víc. Už samo narození do zcela neznámého světa je provázeno strachem a úzkostí.61 Modelový také zůstane způsob, jakým tuto první zkušenost s nebezpečným světem zvládneme. Přivoláme matku. Osaměle vlastními silami nemůžeme situaci zvládnout.

Kdyby zůstalo jen u této taktiky a pokaždé, když se setkáme s něčím neznámým, bychom zavolali ochránce, byla by naše závislost na něm naprostá. Podle výzkumů se úzkost v neznámé situaci snižuje, pokud můžeme situaci kontrolovat; celá příprava na dospělost představuje učení, jak mít situaci pod kontrolou. To ale pro rodiče znamená, že je nezbytné dítě nepříjemným (averzivním) situacím vystavovat, aby se je učilo zvládat. Vystavovat a současně chránit je těžký úkol. Čím je dítě mladší, tím je nezbytnější, aby ochrana před strachem a vystavování zátěži přicházely převážně od dvou různých osob, mezi kterými může dítě spontánně, tedy samo a pod svou vlastní kontrolou, oscilovat. Tak totiž přirozeně trénuje, samo si dávkuje zátěž. V jednopohlavní rodině je tato souhra tří fi gur redukovaná na dvě, proces se stává náročnějším a pro dítě nevypočitatelnějším, nekontrolovatelnějším. Učiní-li dítě naopak zkušenost, že může averzivní události kontrolovat, pak jej to imunizuje vůči vytváření beznaděje (Seligman, 1975).

Podle jin-jangu „strach (kchung) vyvěrá z ledvin“ (Ando, III, s. 64). Kdo je k sobě pozorný, může si všimnout při náhlém nástupu strachu

(např. vystoupení v diskusi na konferenci, kde je příliš dominantních samců) bolesti či tlaku v oblasti ledvin. To je vyvoláno překrvením v oblasti ledvin skrze arteria renalis, hlavní tepnu ledviny, prudkým zvýšením průtoku, který má zajistit rychlé vyplavení katecholaminů z nadledviny (orgánu k ledvině jen přidanému, ale společně prokrvovanému). Tento fyziologický účinek je blízký jiné emoci, zlosti. Strach a zlost půjdou ruku v ruce – čím více zlosti, tím méně strachu. Jen podíl adrenalinu a noradrenalinu se bude měnit. Současně dojde ke zvýšení napětí svalů v oblasti beder.

Dlouhodobé podléhání obavám nebo náhlé záchvaty strachu způsobují, podle jin-jangové teorie, tzv. nepevnost čchi ledvin a její následné klesání dolů (srovnej v češtině dokonce silnější „srdce mu spadlo do kalhot“). To se může projevit uvolněním moče nebo stolice (srovnej české silné vyjádření „podělal se strachy“). Strach dále „oslabuje esenci ťing“, a jelikož ta „tvoří základ dřeně kostí“, dochází k jejich oslabování a ochabování dolních končetin (srovnej české „podklesla mu kolena“) (Ando, III, s. 62).

I tady jsou evropská pozorování podobná: vztahy mezi ledvinami, plícemi a srdcem jsou fyziologií mnohonásobně prozkoumány. Ledviny a plíce se společně podílejí na udržování acidobazické rovnováhy, jsou spojeny takříkajíc „vodou“. Výkyvy pH krve směrem ke kyselosti lze rychle kompenzovat vydýcháním oxidu uhličitého (který rozpuštěn ve vodě dává slabou kyselinu uhličitou). Pomaleji lze zvyšovat acidobazickou rovnováhu vylučováním vodíkových iontů ledvinami za cenu vyšší kyselosti moče. Strach také vede v akutní fázi ke zrychlení srdečního pulzu a k rozsáhlým změnám v redistribuci krve. Trvá-li to příliš dlouho, vznikají další poruchy, například omezením průtoku krve ledvinami při šoku dochází k jejich poškození (Honzák, 2006).

Hněv

Hněv (nu) naproti tomu považuje čínská medicína za projev činnosti čchi jater. V přiměřené míře je obvyklou reakcí na vnější, ale i vnitřní popudy. Tím jen podporuje zprůchodňovací funkci jater a jako takový není chorobným činitelem. Jinak je tomu v případě, kdy se často opakuje anebo když jde o jeho prudký záchvat. Tehdy – jelikož hněv je povahy odstředivé, jangové – začne „jangová čchi jater intenzivně stoupat vzhůru a spolu s ní se zvedá v těle i krev“. Projevy tohoto stavu mají být podle jin-jangu závratě, bolesti hlavy, zrudnutí obličeje a očí, hučení v uších, případně zvracení či ztráta vědomí (Ando, III, s. 59).

Situaci, která vzbuzuje strach a vyvolává stresovou reakci, můžeme vzít také pevně do svých rukou. Tím, že místo ústupu zvolíme útok, budeme mít naději na úspěch (Obrist, 1981). Obrist zacházel s dimenzí „aktivní“ versus „pasivní“ vypořádávání se se stresem jako s podmínkou. Došel k výsledku, že míra aktivního nastavení je rozhodující pro převážení vlivu sympatiku. Pokud například pokusné osoby věřily, že mohou výskyt averzivních událostí ovlivnit, aniž by tomu tak skutečně bylo, pak vykazovaly v průběhu vyšetřování zvýšenou hladinu kardiovaskulární aktivity, a to zcela v protikladu k pokusným osobám, které toto přesvědčení nesdílely (Houston, 1973; Malchit, 1973). Také Wright se spolupracovníky ukázali, jak předpoklad pokusných osob, že jsou schopny aktivně se vyhnout nepříjemnému podnětu, vedl ke zvýšené kardiovaskulární reaktivitě. Reaktivita byla největší ve skupině, v níž byl sice pokus, jak se vyhnout nepříjemnosti, obtížný, avšak pravděpodobnost úspěchu vysoká (Wright a kol., 1992). A i další práce potvrzují, že aktivní uchopení situace je provázeno významnou a účinnou kardiovaskulární odezvou, a dodejme, že v duchu citované jin-jangové teorie.

Při výzkumech emočního reagování na averzivní podněty tedy zjišťujeme, že jedním z významných parametrů zmírňování následků je možnost kontrolovat situaci. Aktivní převzetí kontroly nad situací vyžaduje skutečnou tělesnou aktivitu, kterou představuje v pudové rovině emoce hněvu („Musím se na to naštvat!“). Důležitá je nastřádaná zkušenost především s ohledem na úspěch aktivního chování. Uložené informace o neúspěchu nebo nedostatečné kontrolovatelnosti událostí vedou tímto způsobem ke strachu. Tak vytváří dřívější zkušenost nekontrolovatelnosti ve vývoji určitou dispozici pro častější a intenzivnější úzkost, zkušenost s úspěchem kontroly naopak dispozici k agresivitě.

Prožívání kontroly se zdá rovněž velmi důležité pro sociální hierarchii. Sapolsky (1989) zjistil, že zvířata s nižším sociálním postavením ve skupině paviánů vykazují chronicky zvýšenou hladinu kortizolu65. Tato zvířata se často stávala oběťmi nepředvídatelné agrese a autor předpokládá, že právě tato nepředvídatelná agrese je příčinou pro zvýšenou hladinu kortizolu. (Vzpomeňte si na tento výsledek, až budeme za chvíli popisovat soužití muže a ženy, kde se agresivnější snaží nevyzpytatelnými drobnými útoky ovládnout toho druhého.) V pozdější práci Ray a Sapolsky (1992) doložili, že také kontrola pozitivních sociálních událostí má vztah k normální funkci kortizolu (Ray, Sapolsky, 1992).

Význam jater, jimž staří čínští mistři připisují emoci hněvu, je třeba více objasnit. Z hlediska evropské zkušenosti jde o orgán, který má především metabolické funkce. Jde o mohutnou žlázu, která zpracovává prakticky všechnu krev, která do ní ze splanchnické oblasti přichází portální žilou. Tedy všechno, co bylo uloveno, snědeno, co bylo ve střevech stráveno, se dostává do jater a zde je zpracováno na živiny, které organismus k životu potřebuje. To se neliší příliš od čínského tvrzení, že játra regulují získanou ťing, kterou zpracovaly žaludek a slinivka (zdá se, že ve staré terminologii poněkud splývá slinivka se slezinou). Nejdůležitější vlastnost jater je jejich průchodnost: mají zajišťovat, aby vše, co se má v těle pohybovat – čchi, krev, výživné látky, tělesné tekutiny, ale i emoce a myšlenky –, mohlo volně a bez překážek plynout a dostávat se na místo určení. Jejich úkolem je tudíž udržovat přiměřenou vnitřní uvolněnost a propustnost (Ando, I, s. 207).

Z naší medicíny víme, jaký problém nastává, když se játra stanou neprůchodnými, jako je tomu při cirhóze jater. Bez ohledu na jin-jangovou teorii, co bychom v takovém případě dali za zvýšenou průchodnost jater! Následky takové neprůchodnosti neušly pozornosti našich ani čínských lékařů. Dochází při ní v důsledku zvýšeného odporu jater k projevům portální hypertenze, k otokům v oblasti břicha, pocitům plnosti a nadýmání, nechutenství, rozpínání na hrudi (viditelné později už jako varixy kolem pupeční jizvy či na hrudi), stagnaci žluče, to vše zde jen pro ilustraci. Mimochodem, při jaterním selhání známe i vážné poruchy psychické.

Pozoruhodné je, že Číňané nejen že neoddělují tělo od duše, ale jisté duševní pochody připisují rovnou také jednotlivým orgánům. Játra, a to v této souvislosti považujeme za podstatné, „jsou považována z hlediska účasti na psychickém životě za velice energický orgán; proto jsou obrazně nazývána vrchním velitelem, z něhož vyvěrají úmysly a vycházejí rozhodnutí. Jejich energičnost vyplývá z náchylnosti jater k jangizování se čili k převážení jangové čchi. Chorobné stavy jater … jsou proto často doprovázené pocity hněvu, podrážděnosti, vznětlivosti atp. … v čínské medicíně existuje úsloví: ‚Játra mají ráda uvolněnost, ale nesnášejí zahrazování a stísňování‘.“ (Ando, I, s. 208)

Nebudeme daleko od pravdy, když budeme v tomto čínském pojetí jater vidět to, co evropská tradice označuje za sebevědomí a rozhodnost. Tak se nám totiž podaří vyjasnit vztah mezi emocemi hněvu a strachu v rámci jednoho silového emočního pole rodiny. Pokud se výzkum věnuje emocím každé zvlášť, a ještě mimo prostředí, kde přirozeně vznikají, je obtížné vztah těchto dvou polarit zachytit. Jakmile je přeneseme domů, do běžné domácnosti, uvidíme, že tvoří takříkajíc emoční osu nebo jednu z os emočního pole.

Co se stane, když se rodina dostane do obtížné situace? Pro začátek nechme dítě stranou (to má nejméně zkušeností, proto má nejblíže k tomu reagovat strachem). Řekněme, že muž a žena musejí řešit neobvyklou situaci. Cestovní kancelář, která je odvezla do Egypta, nečekaně zkrachovala. Oba jsou nuceni nastoupit do práce, ale vůbec není jasné, jak se dostanou domů. Mají strach z neznámého. Každý sám by reagoval podle svých zkušeností, buď zvýšením strachu s příslušnými následky, poklesem energie a pasivitou, nebo zvýšenou aktivitou, agresivitou. Když jsou spojeni v jednom jin-jangovém systému, bude se jejich aktivita synchronizovat. Jsou-li dobře vyladěni, může jeden reagovat pasivně a za oba se bát, zatímco druhý zuří a svou zvýšenou aktivitou hledá řešení a jde se za oba bít. Blízkost obou slov v češtině „bát“ a „bít“ se sice nedá nejspíš jazykovědně vyložit, ale naznačuje těsnou spojitost obou jevů. Všimněme si ale, že jen v případě, že je pár dobře vyladěný, a tedy agresivita toho jangovějšího je namířena ven, mimo pár, povede tato potence páru k dobrému. Jang jednoho bude chránit jin druhého. V takovém případě na tom budou patrně lépe, než kdyby byl každý sám. Každá z polarit přináší totiž své výhody i nevýhody. Pokud ale nejsou dobře vyladěni, oba jsou aktivní, mají vyspělý jang, který se v krizové situaci aktivizuje, mohou se naopak do sebe pustit a agresi, určenou navenek, vybíjet ve vzájemných půtkách. Budou se vzájemně bít, dokud se někdo z nich nezačne bát a neustoupí.

* * *

Knihu koupíte na našem e-shopu.