ROZHOVOR s Mgr. PAVLEM ŠTERNEM, Mgr. LENKOU OUŘEDNÍČKOVOU a Mgr. DAGMAR DOUBRAVOVOU, editory knihy Probace a mediace

Mgr. Pavel Štern, ředitel Probační a mediační služby ČR

Mgr. Lenka Ouředníčková, místopředsedkyně Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o. s.

Mgr. Dagmar Doubravová, předsedkyně Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o. s.

Kniha Probace a mediace – možnosti řešení trestných činů je první českou komplexní publikací na toto téma. Jak dlouho kniha vznikala a s kým jste na její tvorbě spolupracovali?

Podle našeho názoru kniha vznikla souhrou šťastných náhod. O potřebě souhrnné publikace věnované tématu probace a mediace jsme věděli delší dobu, jelikož jsme se často setkávali s poptávkou řady odborníků i studentů po informacích z této oblasti. Zároveň jsme o vzniku takto zaměřené knihy, která by mohla být i symbolickým ohlédnutím za uplynulým obdobím existence Probační a mediační služby ČR, začali uvažovat v souvislosti s blížícím se 10. výročím vzniku této organizace. Konkrétním impulsem k přípravě knihy byla žádost a zájem ze strany nakladatelství Portál, které se na nás obrátilo v polovině roku 2008 na základě doporučení jednoho z bývalých kantorů z naší domovské katedry sociální práce na FF UK. Říkali jsme si, že kniha by mohla být ohlédnutím za dosavadním vývojem Probační a mediační služby, sociální služeb a nevládních organizací působících v justici. Od počátku jsme měli jasnou představu, že při tvorbě knihy budeme mít roli editorů. Chtěli jsme do knihy dát širokou míru pestrosti, tvořivosti a aktuálnosti, a to tak, že ji budou psát lidé bezprostředně spjatí s každodenní praxí, každodenním potkáváním se s příběhy klientů – pachatelů nebo poškozených. Byla to pro všechny z nás nesmírně zajímavá a užitečná zkušenost pracovat s tak rozmanitou skupinou odborníků, navíc z různých koutů republiky.

Oficiální a konkrétní podobu u nás našlo téma probace a mediace až v roce 1994, kdy byla do trestního práva zavedena první možnost alternativního řešení trestných činů. Od roku 1996 působili na soudních okresech probační úředníci a v roce 2000 byla zákonem zřízena Probační a mediační služba (PMS). Považujete tento vývoj za dostatečně rychlý, nebo jste doufali, že po roce 1989 celý proces půjde rychleji?

Zavedení nových alternativních postupů a trestů v 90. letech minulého století předcházela rozsáhlá diskuse nad účinností represivně pojaté trestní politiky v Československu. Tato diskuse navazovala na snahy části odborníků již z období před rokem 1989. Zahraniční zkušenosti naznačovaly, jak širokou škálu alternativních sankcí a opatření lze využívat, a taktéž potvrzovaly, že významné místo v systému trestní justice má specializovaná oblast sociální práce, která zajišťuje odborné vedení a podporu osobám, které se dostaly do konfliktu se zákonem nebo se staly obětí trestného činu. Prvotní základ budoucí podoby probačních a mediačních aktivit byl výrazně inspirován zahraničními a domácími zkušenostmi a nemalý vliv měla i katedra sociální práce FF UK a její tehdejší studenti v rámci semináře sociální práce a trestní politika, který vedla prof. Helena Válková.

Stejně jako někteří další z autorů jednotlivých kapitol této knihy jsme měli příležitost být součástí tohoto příběhu a již jako studenti se podílet na vytváření základní konceptů probace a mediace v naší zemi. Před více než 15 lety se nám samozřejmě celý proces zavádění probace a mediace zdál pomalý a byli jsme „trochu“ netrpěliví. S odstupem času je však třeba říci, že „všechno má svůj čas a místo“. Koneckonců se o tom píše podrobněji i v knize a do značné míry konsensuální postup vedoucí k přijetí zákona o Probační a mediační službě měl a stále má velký význam pro celkový rozvoj služby a návazných aktivit například nevládních organizací. Z tohoto období si také velmi vážíme otevřeného přístupu reprezentantů odborné veřejnosti, kteří v procesu vzniku Probační a mediační služby a postupné implementace nových alternativních sankcí a opatření do trestního práva sehráli výraznou úlohu a systematicky podporovali rozvoj sociální práce a probačních a mediačních aktivit v justici. Rádi bychom za všechny připomněli PhDr. Jiřinu Šiklovou a prof. Helenu Válkovou, kterým jsme tuto knihu věnovali. Rovněž další osobnosti, jako JUDr. Josef Baxa, prof. Pavel Šámal nebo JUDr. Alexandr Sotolář, intenzivně od počátku podporovaly nové alternativní trendy v justici. Bohužel nelze na tomto místě vyjmenovat ještě mnohé další. Vznik probace a mediace v naší zemi byl pro nás potvrzením toho, že zájem o věc a spolupráce lidí s odlišnou profesní i životní zkušeností je obohacující a může přinést v poměrně krátké době změny i do zaběhlých a do značné míry rigidních systémů.

Čerpala Česká republika inspiraci a zkušenosti ze zahraničí?

Zahraniční zkušenosti byly pro naši zemi od začátku významným zdrojem inspirace, ať už to byly země jako Rakousko, Německo, Švýcarsko, Nizozemsko, nebo Velké Británie, Kanada, či některé skandinávské země. Spolupráce se zahraničními odborníky se stala významným prvkem rozvoje dobré praxe i v současnosti. Díky Radě Evropy, Evropské unii a řadě dalších evropských mechanismů lze připravovat společné mezinárodní projekty, a tím vzniká mimořádná příležitost diskutovat a prakticky řešit některé společné problémy, využívat zkušenosti dobré praxe našich zahraničních kolegů a aplikovat jej do našich poměrů, nebo naopak již nabízet své vlastní pozitivní odborné zkušenosti. Dobrou zprávou je, že Česká republika je v oblasti probace a mediace v současnosti často žádaným partnerem v rámci různých mezinárodních projektů. Naše zkušenosti lze nabídnout nejen pro země, kde systém probace a mediace teprve vzniká, ale i zemím, kde má tato oblast dlouhou tradici. Příkladem je v evropských poměrech poměrně netradiční struktura probačních a mediačních činností „pod jednou střechou“, tedy česká Probační a mediační služba, nebo snaha o práci s oběťmi trestné činnosti v rámci celého trestního řízení.

Kam směřuje vývoj v oblasti probace a mediace v současnosti? Co je pro vás hlavní prioritou?

Vaše otázka by mohla být tématem další knihy. Nicméně z naší zkušenosti hodně vnímáme, že současný vývoj směřuje k mnohem komplexnějšímu pojetí činností ze strany probačních služeb. Když si přečtete nejnovější dokument Rady Evropy k této problematice – Evropská probační pravidla, už z jeho obsahu lze takový vývoj předvídat. Stále se zvyšuje tlak na probační služby, aby měnily své případové priority a věnovaly se více i obětem trestné činnosti, což se postupně v praxi projevuje. Samozřejmě trvalá očekávání jsou směřována na efektivnost a účinnost práce probačních služeb, snižování míry recidivy a snižování počtů vězeňské populace.

Je okruh činností, které mohou PMS i další zúčastnění v procesu probace a mediace realizovat, konečný, nebo se vývojem otvírají i nové možnosti a příležitosti?

Škála těchto činností není jistě konečná. Bohužel trestná činnost je v podstatě živým organismem, který se mění v čase a prostoru. Takže trestní politika, a tedy i PMS musí na takové změny reagovat. Příkladem může být třeba nový trest domácího vězení nebo trest zákazu vstupu na sportovní a jiné společenské akce, který reaguje například na nepřijatelné formy chování sportovních, především fotbalových fandů. Důležitým tématem současnosti je kupříkladu bohužel stále rostoucí předluženost odsouzených či propuštěných. Situace obětí trestné činností si nepochybně zaslouží velmi intenzivní pozornost. Další vývoj trestní politiky se bude zcela jistě promítat do úpravy stávajících či nových alternativních sankcí a opatření, a tedy i do činnosti PMS a dalších návazných činností. Aktuálním problémem je nepochybně stávající přeplněnost věznic (ČR má ve vězení zhruba 22 000 osob, což je v přepočtu na počet obyvatel v porovnání s vyspělými evropskými zeměmi hodně vysoké číslo) a nové alternativní tresty mají mj. za cíl přispět ke snížení těchto vysokých čísel.

Do problematiky probace a mediace se zapojují také neziskové organizace, k nejaktivnějším patří Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s. Jak dnes funguje spolupráce PMS s neziskovými organizacemi? Roste jejich počet?
Probační a mediační služba v současné době spolupracuje s mnoha nevládními organizacemi. Jejich úloha spočívá jednak v realizaci probačních programů pro mladistvé, ale také v celé řadě dalších služeb, které se věnují práci s pachateli i s oběťmi trestných činů. Význam této spolupráce je naprosto zásadní. V jedné z kapitol knihy jsou popsány alespoň některé příklady úspěšné spolupráce mezi PMS a nevládními organizacemi. Jedná se např. o Službu Romský Mentor, kterou zajišťuje Vámi zmíněné Sdružením pro probaci a mediaci v justici, o.s. (SPJ). Tato služba spočívá v zapojení romských vyškolených laiků (mentorů), kteří podporují motivaci romských klientů vykonat uložený alternativní trest. Výsledkem této spolupráce mezi PMS a SPJ je ocenění Křišťálové váhy spravedlnosti (Crystal Scales of Justice Award), které Služba Romský Mentor získala na Justičním fóru v Bruselu v prestižní soutěži inovativních projektů v oblasti trestní justice. PMS společně s Asociací občanských poraden od roku 2006 úspěšně realizuje projekt Specializovaného komplexního poradenství pro oběti trestné činnosti, který dnes již působí v 10 městech ČR a další rozšíření se připravuje. Spolupráce s nevládními organizacemi tvoří v zásadě třetí pilíř zákona o PMS a je to jedna z priorit do dalších let. Další podrobnosti o spolupráci s nevládním sektorem se mohou čtenáři dočíst v kapitole knihy věnované tomuto tématu.

Jak často využívají soudci možnost uložit alternativní tresty a jaký je zájem odsouzených je podstoupit?

Celkově lze říci, že české soudy využívají poměrně často možnosti uplatňovat alternativní tresty a opatření. Diskuse vedená v praxi se soudy a státními zastupitelstvími je zaměřená zejména na dobrou vzájemnou spolupráci s PMS při přípravě a organizaci výkonu alternativních trestů a opatření a stejně tak je vedena i diskuse k efektivní součinnosti mezi PMS a nevládními organizacemi, zejména při realizaci probačních resocializačních programů. Na druhou část otázky je obtížnější odpovědět, ale obecně lze říci, že ano, vzhledem k tomu, že jsou alternativou k „trestu vězení“, a zde je právě důležitá role PMS, aby pachatele řádně vedla a kontrolovala, aby splnili podmínky výkonu alternativního trestů.

Jak reaguje na možnost uložení alternativních trestů veřejnost? Jsou k dispozici průzkumy veřejného mínění, příp. organizujete nebo zadáváte je?

Naše zkušenost je taková, že pokud se při výzkumech kladou konkrétní otázky zaměřené věcně a na praktické stránky života lidí, je reakce veřejnosti otevřená a nezřídka i podpůrná vůči alternativním trestům. Nicméně je třeba brát v úvahu princip ochrany společnosti, což je úkol trestní politiky, a systematicky s ním pracovat, předkládat veřejnosti konkrétní důkazy o její účinnosti a také ji zapojovat do prevence a některých ověřených způsobů řešení kriminality. Například v rámci programů restorativní justice je to v mnoha zemích vcelku běžné. Aktuálně můžeme poukázat na výzkum praxe PMS v rámci mediace mezi obětí a pachatelem, který realizoval Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

Praha, 3. 9. 2010