ROZHOVOR S PhDr. BOHUMILOU BAŠTECKOU, Ph.D., editorkou knižní novinky Psychologická encyklopedie – Aplikovaná psychologie

Kniha vznikala přes čtyři roky, autorský tým čítá 85 jmen. Kompletovat výstupy od tolika lidí jistě nebylo snadné. Jak byl kolektiv autorů složen a jak se Vám s kolegy spolupracovalo? 

Hledali jsme jména k heslům, a často též hesla ke jménům. Spolupráce byla místy zcela splavná, což znamená, že druhá nebo třetí verze hesla už je skvostem, a někde obtížná: buď proto, že skvost se nekonal, nebo proto, že se setkali dva urputní jedinci – autor a já. Dělala jsem si ke konci typologii autorů, jeden z typů je právě „autor urputný“ s podtypy „urputný inspirativní“ a „urputný šílený“, dělicí čára je samozřejmě k nerozeznání. Takže někde jsme šli třeba až na „osmou /verzi/ dobrou“.

Aplikovaná psychologie je tematicky velmi rozsáhlá disciplína, zahrnuje celou škálu směrů (např. poradenskou, pedagogickou, soudní, vojenskou nebo politickou psychologii). Podle jakého klíče jste vybírali do encyklopedie jednotlivá hesla? 

První návrh hesel udělal Dominik Dvořák, bývalý redaktor Portálu, který má přes psychologii velmi slušný přehled. Výchozí představa byla, že vyjde jedna encyklopedie, takže souborný seznam hesel obsahoval témata z psychologie teoretické, z psychologie užité a z psychopatologie. Postupně se ukazovalo, že se encyklopedie pohromadě neudrží a že ani nemá smysl ji držet, že se do třech dílů štěpí zcela přirozeně a že jako první je k vydání připraven díl o psychologii užité. Hesla jsem pak doplňovala já většinou podle klíče „důležité“ nebo „módní“, někdy též podle nabídky autorů. Některá hesla chybí. Moc jsem si přála, aby vznikla, ale například nebyl nikdo, kdo by je napsal, anebo autor byl, ale heslo prostě v určeném čase neodevzdal.

Kromě jmenného a věcného rejstříku jste do encyklopedie zařadili také rejstřík životopisný, který nebývá automatickou součástí podobných publikací. Obsahuje údaje o zahraničních osobnostech, na něž se česká aplikovaná psychologie odvolává. České osobnosti chybí. Proč?

Protože bychom hůře vysvětlovali a též hůře nesli nedostatečnou reprezentativnost či nerovnoměrné zastoupení uváděných osobností. Autoři hesel by se pravděpodobně mohli zaměřit na hledání nebo uvědomování si českých zdrojů, kdybych se na to včas zaměřila já. Ale neudělala jsem to, a výsledek se vyjevil až na konci. Dalším důvodem myslím je, že historie české psychologie není ještě dostatečně zmapována a zpracována, ač se o to někteří naši autoři v poslední době poctivě snaží.

Předpokládám, že ve vývoji  aplikované psychologie se odráží vývoj společenský. Které oblasti jsou v současnosti pro aplikovanou psychologii nejvíce aktuální? 

Kdybych co nejvíce zjednodušila tematický obsah předkládané aplikované psychologie, pohybujeme se mezi pilíři Rodina (sexualita, vztahy) – Práce (škola, výkon, činnost) – Krize (zdraví, nemoc, zločin), které vymezujeme a poté blíže zkoumáme z pohledu Diagnostiky (měření, porozumění) a Pomoci (poradenství, psychoterapie).

Tyto pilíře a pohledy se příliš nemění, spíše se objevují nové důrazy (v posledních dvaceti letech u nás výrazně). Lze pozorovat, jak psychologie postupně upouští od výsadního (a jakoby ahistorického) zaměření se na jedince a jeho hlavu či srdce a otevírá se společenským souvislostem včetně společenské odpovědnosti. Dalším poměrně novým prvkem je vstup spirituality do psychologie a ostatních pomáhajících profesí.

Existuje směr, v němž je aplikovaná psychologie teprve na začátku? 

Mohla bych jmenovat směry nebo předměty aplikované psychologie, které vznikly poměrně nedávno. Čtenář je v encyklopedii najde. Za nový je spíše považován pohyb, který na jedné straně vidí člověka jako proměnlivou součást společenství a společnosti, jako toho, kdo se vymezuje a situačně proměňuje ve vztahu a rozhovoru s druhými, a na druhé straně se zároveň snaží zachovat tradičně psychologické porozumění člověku jako jedinci. Pojmenovala bych to nehezky nečesky jako „zespolečenšťování“ a místy „zesociálňování“ psychologie.

O vzniku knihy se můžete dočíst více v předmluvě k encyklopedii. Jsme přesvědčeni, že publikace se stane užitečným pomocníkem odborníkům, studentům i laikům se zájmem o psychologii. Paní doktorce děkujeme za rozhovor, gratulujeme ke zdárnému dokončení knihy a přejeme hodně úspěchů. 

Medailon autorky:

PhDr. Bohumila Baštecká je klinická psycholožka s praxí mimo jiné v oblasti krizové intervence a sociální práce. Zabývá se supervizí, individuální a komunitně orientovanou pomocí po neštěstích, poradenstvím, krizovou připraveností. Přednáší na Evangelické teologické fakultě v Praze, je odbornou garantkou výcviků ve sdruženích Rafae a Remedium Praha a odbornou garantkou Psychosociálního intervenčního týmu. Je spoluautorkou učebnice Základy klinické psychologie a vedoucí autorského kolektivu u knih Klinická psychologie v praxi a Terénní krizová práce.