ROZHOVOR s doc. PhDr. ISABELLOU PAVELKOVOU, CSc., a doc. PhDr. VLADIMÍREM HRABALEM, CSc. 

Vaše kniha podává informace o možnostech použití autodiagnostické metody pro učitele. Popište prosím tuto metodu blíže. 
Autodiagnostická metoda je, jak již její název napovídá, metoda, která dává učiteli možnost reflektovat (diagnostikovat) svou vlastní profesní činnost. Důraz není kladen na to, je-li učitel „dobrý“, či „špatný“, ale především mu metoda dává možnost poznat specifiku svého vlastního pedagogického působení. Kniha dává učiteli do ruky metody, které mu umožňují zjistit, jak prožívají žáci jeho předmět, zda nezvýhodňuje při hodnocení některý typ žáků, aniž by si toho byl zcela vědom (zda umí rozlišit zdroje žákovského výkonu z hlediska nadání a píle žáků), a které poznávací a motivační zdroje žáků svým vyučováním oslovuje (rozvíjí), případně které motivační zdroje nevyužívá. Dále mu pomáhá odpovědět na otázku, jak dobře zná své žáky (psychologická citlivost učitele). Kromě toho dostává učitel s touto publikací rozsáhlé informace ve formě referenčních norem o žákovské populaci a o učitelích, kteří vyučují danému předmětu v daném ročníku. Kniha obsahuje i doporučení (návody), jak je možno výsledky získané při autodiagnostických analýzách v praxi využít.

Je to metoda vhodná pro začínající učitele stejně jako pro zkušené kantory? 
Autodiagnostika je určena jak mladým učitelům, kterým hrozí, že předčasně utvrdí nepříliš optimální vzorce svého pedagogického působení v případě, že nedostanou adekvátní průběžnou zpětnou vazbu o svém působení, tak i zkušeným pedagogům, jimž přináší užitečnou informaci o tom, zda jejich standardní, rutinní postupy, které při vyučování uplatňují, skutečně působí tak, jak si oni představují. Jak mladým, tak zkušeným pedagogům sebereflexe s využitím autodiagnostických metod umožňuje přemýšlet nad vlastní prací a důsledky své činnosti a chránit se v krajních případech před profesionální slepotou. Význam reflexe je v učitelském povolání mimořádný, a proto předpokládáme, že se publikace stane jedním ze základních studijních materiálů pro rozvoj této zdatnosti v pregraduáním a postgraduáním studiu učitelství.

Knihu Jaký jsem učitel jste, pane docente, poprvé vydal v roce 1988. K jakým největším změnám nebo posunům v jejím obsahu došlo za víc než 20 let? V čem publikaci obohatila vaše spoluautorka paní docentka Pavelková? 
Knihu Jaký jsem učitel? (tehdy s otazníkem v názvu) jsem psal společně s mým dnes již zesnulým otcem Vladimírem Hrabalem starším. Kniha však vyšla až po mém odchodu do tehdejší Německé spolkové republiky. Mé jméno bylo z titulu vyškrtnuto a autorem zůstal takříkajíc „universální“ autor Vladimír Hrabal. A teď přímo k vaší otázce. Kniha z roku 1988 byla spíše programovou publikací, která popisovala základní myšlenky autodiagnostiky a některé metody. Současná kniha přináší kromě dalšího hlubšího rozpracování konceptu i konkrétní příklady autodiagnostických analýz ze školní praxe. Krok po kroku provází čtenáře autodiagnostickými postupy, podává návody na použití autodiagnostických metod ve školním každodenním životě. A hlavně přináší také pro tyto metody statistické normy, se kterými mohou učitelé své výsledky srovnat. A to je také jeden z největších přínosů mé spoluautorky, s níž jsem ještě před svým odchodem do NSR úzce odborně spolupracoval. Doc. Pavelková se po dobu více než 20 let v mé nepřítomnosti dále výzkumně autodiagnostickou metodou zabývala, prověřovala ji a shromáždila podklady z výzkumů na více než 5 000 žácích a jejich učitelích. Tato kniha je výsledkem naší společné více než třicetileté spolupráce a nebyla by nikým z nás dvou samostatně publikovatelná. Jedině diky této spolupráci bylo napsání knihy uskutečnitelné.

Docentka Pavelková dodává: 
V kontextu tzv. „společnosti vědění“ či „učící se společnosti“ se mění požadavky na vzdělání, jeho pojetí, podobu školy, pojetí učitelství jako profese. S rostoucím významem kvality vzdělávání úzce souvisí otázka kvality učitelů, kteří jsou považováni za klíčové aktéry proměny školy. Před učitele jsou v tomto ohledu kladeny stále náročnější a náročnější úkoly. Velká očekávání, jež jsou na učitele v tomto smyslu kladena, spolu s velkou kritikou školy a práce učitelů (kritikou spravedlivou i nespravedlivou), mají za následek velké znejistění učitelů. Pro pomoc v této situaci jim nabízíme autodiagnostické postupy jako předpoklad a účinný nástroj sebereflexe, který učitelům pomůže poznat specifiku vlastního pedagogického působení, poznání své učitelské individuality a jejich zdrojů. Autodiagnostika může napomoci v obraně proti nejistotám a ohrožení, stane-li se učitel postupně „expertem“ na sebe, na své možnosti i slabá místa. Sebepoznání je podstatný krok k vlastní stimulaci a zdravé nezávislosti a napomáhá rozlišení mezi kritikou spravedlivou a nespravedlivou, pochopení a zvýšení užitku z kritiky spravedlivé.

Není tak podstatné, že se nám něco nepovede, že něco zatím neděláme optimálně. Podstatné je, zda jsme ochotni na sobě a zkvalitnění školy pracovat. Změny ve výuce (zaváděné „shora“ i z vlastního rozhodnutí) předpokládají, že se učitel umí zamýšlet nad svou prací a reflektovat dopad změn. Autodiagnostika umožňuje zvážit efekty změn.

Zkuste prosím stručně shrnout cíl knihy. 
Cílem knížky je pomoci učitelům při hledání, jaký typ učitelské role je mu nejbližší a který je z hlediska jeho osobnostních předpokladů nejefektivnější. Tedy pomoci učiteli uvědomovat si jednak možnosti a alternativy práce se žáky, jednak vlastní potencionality na základě hlubšího sebepoznávání a najít optimální způsob jejich skloubení.

Všem učitelům, které zaujmou autodiagnostické metody a použijí je k reflexi zaměřené na optimalizaci své práce se žáky, přejeme mnoho úspěchů a radosti v práci s naší knížkou.

Rozhovor můžeme ukončit slovy prof. Heluse: „ Kniha se opírá o široce založené a hluboké vědecké poznání. Není ale knihou akademicky učeneckou. Je v prvé řadě adresována všem učitelům, kteří mají tu povznášející a ušlechtilou ctižádost být dobrými, reflektujícícmi učiteli, uvědomujícími si, že to co dělají lze dělat lépe.“

Děkujeme za rozhovor i za výbornou knihu a všem pedagogům přejeme, aby si ji našli a stala se pro ně užitečnou.