ROZHOVOR S PhDr. JANOU HANŠPACHOVOU A Mgr. ZDEŇKOU KŘÍŽOVOU,

autorkami knižní novinky Angličtina v říkadlech

Vaše knížka spojuje několik příjemných i užitečných věcí dohromady: hru, pohyb, říkanku, osvojení jazykové dovednosti. Jak vlastně vznikl nápad napsat právě takovou knihu?

Nápad připravit knihu anglických pohybových říkadel vznikl během naší učitelské praxe přímo během výuky dětí. Podle nadšené reakce dětí bylo jasné, že by právě anglická říkadla (nursery rhymes) mohla být„ideální doplňkovou učebnicí“ pro děti předškolního a mladšího školního věku. Ukázalo se, že nám pro výuku dětí chybí kniha, ve které by byla soustředěna jednoduchá akční a veselá anglická říkadla doplněná pohybovým doprovodem. Proto jsme začaly pracovat na jejich výběru. Většina říkadel je přímo převzatých včetně doporučených pohybových akcí z anglických sbírek lidových říkadel, některá říkadla byla upravena tak, aby byla dětem v tomto věku srozumitelná, část říkadel jsme vytvořily.

Dalším impulsem k napsání této knihy byla již více než deset let trvající příznivá odezva maminek na knihu Hry pro maminky s dětmi (autorka Jana Hanšpachová - Portál 1997, nové vydání 2004). V této knize vycházející z české lidové tradice je obsažena řada podobných akčních říkanek s pohybovým doprovodem v mateřském jazyce. Kniha patří k nejprodávanějším titulům vydavatelství Portál, z čehož je patrné, že si maminky (k velké radosti autorky) hry s říkadly oblíbily. Cesta učení mateřskému i cizímu jazyku na základě říkadel a pohybových aktivit (metodou TPR) je v mnohém podobná. Proto jsme se rozhodly nabídnout maminkám obdobu této oblíbené knihy „v anglické verzi“. Kniha je navíc doplněna obrázkovým doprovodem, podle kterého může dítě již v předškolním věku samo říkanku předvádět bez pomoci rodičů, přestože ještě neumí číst. Kouzelné ilustrace paní Patricie Koubské odpovídají celkovému hravému charakteru knihy a jistě si najdou rychle cestu k srdci dětí. V předškolním věku je velice důležité, aby se děti setkaly se správnou anglickou výslovností, kterou jim v rodině nelze vždy poskytnout. Právě proto jsme knihu doplnily originální nahrávkou říkadel na přiloženém CD. Angličtí mluvčí Lee Barfield a Alan Dimes prokázali při práci s textem nejen profesionální přístup, ale vnesli zároveň do nahrávky obdivuhodně hravý, laskavý a humorný styl, který bude jistě dětem blízký.

Mohou si děti, rodiče či učitelé vybrat jakoukoli říkanku, nebo je třeba pracovat s nimi v knize postupně?

Říkanky jsou rozdělené do tématických oddílů, např. říkanky obsahujcí čísla, barvy, části těla atd. Učitelé si vyberou říkanky, které se budou hodit k právě procvičované slovní zásobě. Rodiče si vyberou podle toho, která slova chtějí své děti naučit, a budou určitě začínat s těmi nejjednoduššími říkankami, podobnými těm, které používali, když své děti učili mluvit.

Anglické říkanky se mohou za pomoci rodičů či učitelů učit už malé děti. Jaký věk je u dětí podle vašich zkušeností optimální k zahájení jazykové výuky?

Stanovení přesné věkové hranice pro začátek výuky předškolních dětí je oblíbeným tématem sporů odborníků, psychologů i učitelů. Domníváme se, že neexistuje nějaké přesné věkové doporučení, protože vše záleží na individuálních dispozicích dítěte. Důležité není podle našeho názoru ani tak přesně stanovit KDY začít s výukou jazyků, ale KDO a JAK děti v tomto věku s cizím jazykem seznamuje. Pro první setkání dítěte s cizím jazykem mají právě rodiče vynikající předpoklady, protože znají nejlépe své děti a dokážou odhadnout jejich schopnosti a hranice. Vyznají se nejlépe v momentálním rozpoložení psychických sil dítěte a mohou přesně využít momenty pozitivního naladění dětí, aby setkání s cizím jazykem probíhalo přirozenou a radostnou cestou. Podmínkou úspěšnosti je, aby byla cizí řeč předávána dětem v laskavé atmosféře, vstřícné komunikaci, která zahrnuje nejen slova, ale také pohyb, doteky, společnou hru a radost i běžné denní činnosti. Předškolní věk by rozhodně neměl být „učením“, ale hravým seznámením s melodií, rytmem, prvními významy slov a pokynů v cizím jazyce. Děti se mohou v rodině bez problémů učit paralelně mateřský i cizí jazyk, ale musíme vždy citlivě odhadovat, zda k tomu mají individuální i momentální předpoklady.

Některé pedagogické přístupy upřednostňují začít s jazykovým vzděláváním dětí až přibližně v 10 letech. V čem je podle vás přínosné vést děti k výuce cizím jazykům už od předškolního věku?

Naše kniha říkadel je založena na metodě, která patří k jedné z nejúspěšnějších ve vyučování cizím jazykům. Tajemství úspěchu této metody TPR (Total Physical Response) je ve specifické formě komunikace napodobující učení mateřskému jazyku v rodině. Jedná se o systém gest, pohybů, „řeči“ těla, jimiž jsou provázeny slova a věty. Děti se v předškolním věku nejdříve učí bez překládání porozumět z mimických výrazů cizím slovům. A protože zpočátku děti ještě neumí aktivně reagovat nebo opakovat věty, odpovídají dospělým „fyzicky“ (physical response) na jejich výzvy.

V rodině mají děti spolu s rodiči mnoho příležitostí, aby si upevnily slova v cizím jazyce právě touto metodou. Děti mohou v průběhu dne v adekvátních situacích reagovat na slova říkanek a výzvy (Sit down, Turn around) pohybem, aniž by zatím rozuměly přesně slovům nebo je dokázaly zopakovat. Řeč se stává prostředkem komunikace mezi rodiči a dětmi, později ve školce a škole mezi učiteli a žáky. Domácí prostředí je oproti školnímu ideální tím, že zahrnuje mnoho přirozených situací, do kterých můžeme říkanku aktuálně zařadit - oblékání, koupání, hygiena, ale také při akčních hrách, skákání, tancování apod.

Zpočátku budou děti na věty říkadel reagovat jen pohybem, ale významy slov si uloží do myšlenkové mapy a jednoho dne všechny překvapí, kolik vět si pamatují a aktivně zvládají. Jedná se o nepřímý, ale velmi efektivní způsob učení. V předškolním a mladším školním věku jistě neočekáváme správnou gramatiku a plynulé vyjadřování, stejně jako neočekáváme od dětí ve dvou letech, že budou mluvit bezchybně mateřským jazykem. V předškolním i mladším školním věku je nejdůležitější, aby se v dětské mysli otevřela „Komenského brána jazyků“, a podpořili jsme tak vedle mateřského jazyka plynulý vznik dalšího řečového centra. Podmínkou je, aby vše probíhalo přirozeně bez jakéhokoliv násilí, v zábavné hře a komunikaci v rodině i ve škole. Proto není tak podstatné, kdy se začne dítě učit anglicky, ale důležitý je na prvním místě pozitivní vztah k dětem, povzbuzování za každý malý úspěch, učení v radostné hře a vzájemné tzv. „totální“ komunikaci, která nespočívá jen na slovech, ale zahrnuje také pro děti srozumitelná gesta, mimiku a pohyby v tomu odpovídajících situacích.

Samy máte bohaté zkušenosti s přímou výukou angličtiny. Jak hodnotíte stav jazykových znalostí současných dětí?

Porovnáme- li znalosti současných dětí nastupujících do prvních tříd se znalostmi předchozích ročníků, jistě je znát nápadná změna. Mnohé z dětí absolvovaly angličtinu v mateřské školce nebo jiné jazykové agentuře a do základní školy nastupují s určitou jazykovou výbavou, která se odlišuje podle kvality a způsobu výuky v předchozích předškolních zařízeních. Některé děti přicházejí s vynikajícími znalostmi, jiné si vybaví sotva několik slovíček, přestože chodily na anglický kroužek dva roky. Většina dětí umí obvykle vyjmenovat základní anglické číslovky, barvy, zvířátka, členy rodiny a další tematické okruhy slovní zásoby. Větší problémy mají děti s porozuměním některým pokynům a větám a jejich aktivním zvládnutím. Metoda TPR pomáhá velmi účinně „rozmluvit“ děti (i dospělé) ve větách, naučit je v pohybové akci vnímat a opakovat různé pokyny i větné celky. Už v minulých letech jsme se při zařazování anglických říkadel do výuky setkaly s dobrými výsledky a snažily jsme se přivést děti k tomu, že angličtina na prvním stupni základní školy může být zábavnou hrou, ke které mohou přistupovat bez zábran a tvořivě. Mnohé pohyby k říkankám (písničkám) dětem v hodinách pouze navrhujeme, ale společně je různě upravujeme podle přání dětí. Slova a jejich pohybový doprovod se stávají oblíbenými „hračkami“, na které se děti opravdu těší, aniž by si uvědomovaly, kolik se toho vlastně naučily. Cizí jazyk se učí ochotně, protože slova souvisejí s tím, co dělají, s čím si hrají, co je zajímá a baví. Přestože jsou v současné době v našem školství podmínky pro práci učitele v mnohém nezáviděníhodné, je radost dětí právě tím, co učitele zpětně nabíjí pozitivní energií a dává jeho práci smysl.

Každý učitel si postupem doby najde svůj styl a přístup k dětem a výuce. Dá se však alespoň trochu zobecnit, na co si při výuce cizím jazykům dát pozor, jak ji zaměřit, jak s dětmi pracovat? Co byste poradily například začínajícím učitelům anglického jazyka?

Jak bylo již výše řečeno, je důležité vytvořit vztah k jazyku. Tak, jako se vytvoří pouto mezi matkou a dítětem a každé dítě se naučí mluvit, je nutné, aby se vytvořilo pouto mezi vyučujícím a dítětem/dětmi. Bez tohoto předpokladu nelze jazyk dobře naučit. Jazyk není dějepis ani zeměpis, kde se žák může doma naučit z učebnice fakta. Jazyk se může naučit pouze při hodině, mluvením, posloucháním, opakováním, prostě používáním. A tato činnost musí děti bavit. Není nutné naučit mnoho slov, vět, říkanek, ale je naprosto nutné pomocí zajímavých metod práce naučit děti, aby si k angličtině vytvořily pozitivní vztah a domluvily se (i když zpočátku) omezeně. Určitě se ji i později budou rády učit a používat.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů při další práci s dětmi.