Proč by škola měla mít svého školního psychologa?
Jana Zapletalová: Přítomnost školního psychologa (případně školního speciálního pedagoga) přispívá ke zkvalitnění poradenské služby ve škole, kde se školní psycholog stává součástí Školního poradenského pracoviště, které obvykle v součinnosti s výchovným poradcem, školním metodikem prevence a vedením školy koordinuje. Stává se tak pracovníkem, který má ve své hlavní náplni práce poskytování poradenských služeb, zejména diagnostiky a intervencí pro žáky, třídy, pedagogy a rodiče žáků. Klíčová role školního psychologa spočívá v prevenci obtíží žáků, v práci se třídami a v komunikaci s pedagogy, v zajišťování poradenské pomoci žákům i jejich rodičům. Kromě toho pomáhá moderovat vztahy ve třídách, zajišťuje pomoc pro žáky, kteří potřebují úpravy ve vzdělávání, zprostředkovává též služby dalších odborníků. Současně poskytuje v případě potřeby krizovou intervenci.

Poskytuje také metodickou podporu pedagogům a vedení škol. V době, kdy se školy snaží vytvářet inkluzivní model vzdělávání a zkvalitňovat vzdělávání pro všechny žáky, vytvářet rovné podmínky a rovné příležitosti, je školní psycholog významnou oporou všem aktérům vzdělávání. Je mostem v komunikaci mezi školou, rodinou a vnějšími subjekty. Jeho přítomnost ve škole přispívá k vytváření „bezpečné školy“ pro žáky, pedagogy i rodiče.

Co byste navrhovali jako účinný postup, aby škola svého školního psychologa získala? Jak by měl ředitel školy postupovat, pokud chce, aby v jeho škole působil školní psycholog? Problémem budou asi finance…
Jana Zapletalová: Ve srovnání s dobou těsně po roce 1989 se situace v posledních několika letech, pokud jde o získání školního psychologa a o jeho postavení ve škole, zlepšila. Dnes již je školní psycholog známou a respektovanou profesí, a proto řada ředitelů škol o něj chce doplnit svoje týmy. Činnost školních psychologů (podobně jako školních speciálních pedagogů) je definována ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování školních a školských poradenských služeb, kde jsou specifikovány jejich standardní činnosti. Dále je činnost školních psychologů popsána v řadě metodických doporučení, a to zejména v koncepci poskytování poradenských služeb ve školách, která byla upravena v roce 2012.

Změny v postavení těchto odborníků přinesly především realizované projekty ESF VIP-Kariéra a RŠPP (Rozvoj školních poradenských služeb), které umožnily více než třem stovkám škol, aby měly svého psychologa nebo speciálního pedagoga. V současné době je realizován již třetí projekt Rozvoj a metodická podpora poradenských služeb (RAMPS), jehož předmětem je také činnost těchto odborníků. Dále měly školy možnost získat finance na školního psychologa z projektu ESF „Šablony“. Jde však bohužel o řešení, které neřeší poradenské služby systémově. Proto se v současné době řeší na MŠMT systém jejich dalšího financování. Navíc v řadě regionů zřizovatelé škol přistoupili sami k zajišťování služeb těchto odborníků - například v Moravskoslezském kraji, v Pardubickém kraji nebo v Hodoníně. Sami zřizovatelé škol si tedy uvědomují, že jejich přítomnost kvalitativně posouvá školní vzdělávání a pomáhá jak vedení škol, pedagogům, tak především žákům.

Některé školy financují psychology z různých zdrojů - problémem však obvykle bývá velikost úvazku. Více než osm let práce v projektech a výzkumného ověřování modelů služeb ve školách potvrdilo, že pokud školní psycholog pracuje ve škole na menší než poloviční úvazek, ztrácí jeho služba charakter „školní poradenské služby“. Jedná se pak většinou o školskou poradenskou službu (typickou pro poradny nebo speciálně pedagogická centra), která se orientuje na problém žáka, ale většinou již nemá prostor s problémem ve škole pracovat. Navíc se ukazuje, že odborníci z poradenských pracovišť mimo školu vyžadují metodickou podporu, kterou již škola ani zřizovatelé nedokážou zajistit. Postavení školních psychologů a způsob jejich financování tedy čeká na změny v systému, které by ostatně mohla přinést připravovaná novela školského zákona.

Máte srovnání se zahraničím. Jak je v jiných zemích ustálena profese školního psychologa? Jaká je úroveň školní psychologie v ČR v porovnání s ostatními evropskými zeměmi?
Stanislav Štech: Profese školního psychologa existuje ve více než 70 zemích na světě. Právní ukotvení, náplň práce a postavení školního psychologa ve vzdělávacím systému se však dost liší. Úplně specifická je situace v USA, kde jsou rozdíly i mezi jednotlivými státy federace – někde jde o odborníka, který převážně vyšetřuje podle předepsaných standardů jednotlivé žáky a odpovídá se lokálnímu školskému úřadu; jinde je to psycholog, který se v těsné spolupráci s vedením školy a učiteli zaměřuje na programy péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V Evropě nalézáme na jednom pólu belgický model městských Středisek zdravotně-sociální péče, která vysílají do škol avizujících problém „létající týmy“ tvořené nejen školními psychology, a na pólu druhém třeba řecký model psychologa, který je trvalou součástí sboru školy. Někde mezi tím se nachází francouzský model center při škole, která zahrnují psychology a speciální pedagogy a jsou zaměřena hlavně na děti předškolního a mladšího školního věku. Lze říci, že v současné době je v porovnání se zahraničím úroveň naší školní psychologie velmi dobrá. Stále však existují rezervy v dalším vzdělávání a v metodickém vedení. Od r. 2005 sice školní psychologové nejsou na školách jaksi „na zapřenou“ a projekty ESF VIP I, VIP II a RAMPS ustálení profese hodně pomohly. Je však třeba vyjasnit jejich podporu v systému i po skončení uvedených projektů a zahrnout do profesního růstu i ty, kteří v nich nejsou zařazeni.

V ČR je školní psychologie poměrně mladý obor. Je školní psychologii věnována dostatečná pozornost při vysokoškolském studiu oboru psychologie? A je o tuto profesi zájem mezi psychology?
Stanislav Štech: Ve vysokoškolském studiu psychologie obecně platí, že by nemělo být příliš „profesně“, a tedy specializačně orientované. Otázka tedy zní, zda je školní psychologie již v akademické fázi přípravy ve srovnání s jinými specializacemi, jako jsou např. psychologie práce, klinická nebo poradenská psychologie, zastoupena dostatečně. Domníváme se, že situace je lepší než třeba před 10 lety, ale stále ještě není uspokojivá. Ne na všech univerzitních pracovištích se školní psychologie vyučuje a málokde se „pěstuje“. Výzkumy, diplomové a disertační práce se výrazněji objevují zejména na PedF v Praze a na FF v Olomouci. Zájem mezi studenty, resp. absolventy o školní psychologii přitom evidentně roste.

Odborná podpora školním psychologům je v ČR poměrně silná. Existuje tu Asociace školní psychologie jako součást Unie psychologických asociací, vychází časopis Školní psycholog, každoročně se konají konference. Jaké novinky se v tomto oboru chystají v nejbližší době?
Jana Zapletalová: Nejširší odborné podpory se zatím dostává psychologům, kteří vykonávají svoji činnost v rámci zmíněného projektu RAMPS, v němž mají metodické vedení, možnost supervize, zajištěné další vzdělávání a také vybavení diagnostickými a intervenčními nástroji. Cílem je ještě lépe definovat poradenské služby a zejména zajistit metodickou podporu a systémové financování těchto odborníků.
V nejbližší době se proto chystá uveřejnění inovované Koncepce poskytování školních poradenských služeb a aktualizace standardních činností těchto odborníků.
Akcí pro školní psychology se pořádá celá řada. Zejména upozorníme na konferenci Novinky v pedagogické a školní psychologii orientovanou na diagnostiku a intervence v prostředí škol, která se bude konat ve Zlíně 30. - 31. 8. 2013 ve spolupráci Univerzity Tomáše Bati, Národního ústavu pro vzdělávání a Asociace školní psychologie.

Více o knize Úvod do školní psychologie včetně ukázek.