Brutalita moci je druhý rozhovor s Vámi, který v Portálu vychází. Prvním byl Život v epicentru z roku 2003. Pokud byste použil jen přívlastky, jakých bylo posledních šest let Vašeho života?
Byla to léta poučná, vzrušující. Někdy povznášející, někdy ponižující. I senátorování je řemeslo, které se člověk musí naučit.

Při rozhovoru je důležitá i role tazatele. Interview s Vámi vedla Pavla Hájková, Vaše asistentka a tisková mluvčí. Z pokládaných otázek je patrná její znalost témat i Vašich názorů a postojů. Byla pro Vás při výběru tazatele přirozenou volbou? 
Samozřejmě. Ví o mně víc, než vím já sám.

Jak dlouho rozhovor vznikal? Jakým způsobem jste vybírali jednotlivá témata? Byla předem stanovená ta, jimž se budete věnovat, nebo přicházela spontánně během interview a výběr jste prováděli až nakonec? 
Myslím, že jsme vybírali témata, která nás nejvíce pálí. Pavla Hájková jako správný novinář mne občas tlačila ke zdi a dostala ze mne i to, co ve mně jen dřímalo.

Celou knihou, a pravděpodobně i životem Vás provází obraz Braunových alegorických soch Ctností a Neřestí. V textu jsou jakousi červenou nití, která se vine povídáním a podbarvuje jednotlivé události, příběhy a kauzy, o nichž je řeč. Jejich zapojení do knihy byl původní záměr? 
Hledali jsme nějaký hluboký zážitek z dětství. Byli jsme si vědomi toho, že se člověk vytváří v prvních dvaceti letech svého života.

Kromě knih rozhovorů máte na kontě také desítku knih povídek a cestopisů, letos na jaře Vám vychází další povídkový titul. Co Vám psaní přináší? Vnímáte literární formu textu jako doplněk novinařiny? 
Tvůrčí beletristické psaní je radost. Kladení slov vedle sebe, jejich řazení je úžasné dobrodružství z hlediska estetiky. Navíc jste pánem nad postavami, což vás zatěžuje zvláštní odpovědností. Jste za trápení s nimi nakonec potrestáni tím, že vás přestanou poslouchat, když jsou vytištěny. Pak už jim neškrtnete ani mrknutí oka. Vymknou se vám, opustí, a jsou-li špatně napsány, posmívají se vám. Nemyslím, že je literární forma doplňkem novinařiny. Jsou rovnocenné a má štěstí ten, kdo může dělat obojí.

Ivan Klíma Vám v předmluvě Vaší chystané povídkové knihy GRAVITACE (Frýdlantské povídky) složil poklonu jako mistru české povídky. Proč jste si oblíbil právě tento literární žánr? 
Mistr povídky je Ivan Klíma. Pan Klíma je noblesní muž a zdvořilost mu jistě nedovolila říci něco jiného. Přesto mne jeho poklona velmi těší. Je to úžasná výzva říci na malém prostoru co nejvíce. Povídka vás učí uměřenosti.

Jsou před Vámi senátní volby, v nichž hodláte kandidovat a obhájit Vaše senátorské křeslo. Pokud budete znovu zvolen, čemu se chcete ve své senátorské činnosti nejvíce věnovat? Pokud byste nezískal dostatek hlasů, jaké máte další nejbližší plány? 
Mé oslovení voličů bych mohl zformulovat do jedné věty: Pojďme spolu dokončit, co jsme tenkrát v Listopadu začali. Rozumem a svědomím. Dvacet let před Listopadem jsem pracoval v geologickém průzkumu, prošel jsem desítky kamenolomů, žil po maringotkách a ubytovnách, několik let jsem trávil na dně uhelného velkolomu Maxim Gorkij u Bíliny. Nelituji těch dvaceti let, právě u vrtných souprav a u šachtic byli vzácní vzdělaní lidé, které režim neohnul. Chci je nechat žít v jakémsi novém povídkovém cyklu s podtitulem Hornické povídky.

Děkujeme za rozhovor, přejeme Vám hodně úspěchů ve volbách i po nich a knize hodně čtenářů.

Všechny čtenáře a příznivce Jaromíra Štětiny rovněž zveme na autogramiádu, která se bude konat 14. 5. 2010 od 16 hod. na veletrhu Svět knihy na Výstavišti v Praze – Holešovicích.