ROZHOVOR S PhDr. JIŘINOU PREKOPOVOU,
 autorkou knihy I rodiče by měli dělat chyby 

Paní doktorko, jak je to s těmi chybami ve výchově? Opravdu si jimi rodič musí projít, aby se z nich poučil a mohl pak dělat věci správně?
Odpovím vám obecněji: vše se odvíjí od podstaty našeho stvoření. Celý svět je vetkán do polarity, neexistuje jen dobro, ale i zlo, nejen ano, ale i ne, nejen světlo, ale i tma atd. Ten druhý, negativní pól je přítomen ve všem, tedy i v nás. S chybami jsme byli stvořeni. Naším úkolem je ovšem postavit se zlu, bojovat s chybami, a to tak, že se musíme snažit poznat a pochopit, co je dobré. A to platí i pro výchovu. Výchovné metody, které se vyhýbají chybám, jsou špatné. Chyb se nesmíme bát!

Jak hodnotíte současnou generaci rodičů? Mají to snazší, nebo těžší než jejich rodiče?
Mají to jednoznačně těžší. Současná generace totiž hodně podceňuje výchovu svých rodičů a snaží se od ní odpoutat. I když nebylo ve výchově předchozí generace všechno jen dobré, přesto zachovávala jistou dobrou tradici. A dnešní rodiče se od této tradice, tedy i od toho dobrého úmyslně odchylují. Sleduji to především v Německu. Jde o úplnou antiautoritativní vlnu, odpoutání dětí od rodičů. Tím ovšem dochází ke znevážení rodičovských kořenů a porušování jednoho z desatera přikázání „Cti otce svého a matku svou“. To není dobrá cesta. Nakonec i z chyb svých rodičů se mohu poučit, mohu se od nich odrazit a s jejich pochopením hledat svoji vlastní cestu.

Jak se stalo, že dnešní generace přistupuje takto k výchově? 
Když o tom přemýšlím, vidím důvod ve „vábítkách“, které slibují, že všechno bude snadné, jednoduché, rychlé. Dnešní dobu bych v tomto smyslu nazvala téměř jako předapokalyptickou, existuje spousta falešných proroků, „vlků v rouše beránčím“, kteří takové sliby dávají – média, knihy atd. Je těžké poznat, kdo je dobrý, žijeme v chaosu, kdy je složité najít správný směr. A to opět platí i pro výchovu. Proto doporučuji držet se základních pravd obsažených v Kristově učení. To je nejlepší a nejstálejší vodítko v životě. Důležité ovšem je, abychom se snažili uvést tyto stálé pravdy v život.

Ústředním tématem Vašeho terapeutického přístupu je obnova lásky v rodině. Proč se láska vytrácí a proč se musíme učit znovu ji objevovat? 
Opět to souvisí s už zmíněnou polaritou. Nám nezbývá, než podle ní žít, vždy tu bude přítomen pozitivní a negativní pól. Přeneseno na život v rodině, bude zde docházet ke krizím, členové rodiny se budou dostávat do konfliktů. Je však důležité naučit se tyto konflikty zpracovat a proměnit je do lásky. Pokud dojde ke konfliktu, musí se děti s rodiči konfrontovat, tváří v tvář, z očí do očí, v pevném objetí. Při překonávání konfliktu se musí do sebe vcítit, porozumět si. Pokud to zvládnou, vytváří se tak koryto řeky pro vzájemnou lásku, živoucí pramen žité lásky. A to je zdroj všeho – silou lásky se můžeme postavit protivenství, onomu negativnímu pólu. Je to o to důležitější, že tím dáváme příklad svým dětem. Jednak tím, jak umíme sami problémy zvládat, a taky tím, jak se chováme ke svým rodičům. A jsme znovu u té tradice…

V České republice teď ve spolupráci s Nadací naše dítě pořádáte semináře, na nichž školíte mentory, kteří pak dále mohou praktikovat Vaši metodu Terapie pevným objetím podle Prekopové a pomáhat rodičům. Jak jste s průběhem výcviků spokojená? 
Jsem nadšená! Jde to ohromně! Pracuje se mi tu skvěle. Je to zvláštní, ale čím víc na východ, tím je atmosféra srdečnější. Směrem na západ, a zase bych použila srovnání hlavně s Německem, převažuje kritický rozum, snaha vše zpracovat jen rozumem, a také vše zpochybnit. Směrem na východ převládá logika srdce.
S tím souvisí i vztahy v rodině. Maminky, které jsou častějšími účastnicemi kurzů než tatínkové, nosí své dítě devět měsíců pod srdcem, převažují u nich mateřské instinkty. A v tom je jejich síla. Dnes mají velikou šanci vytvořit generaci silných žen. Nemyslím pyšných nebo přehnaně emancipovaných, ale rovnocenných s muži ve své síle vyvěrající z mateřských instinktů. A mají tak jedinečnou příležitost touto silou přivábit muže, aby byli rádi tatínky a dědečky.

Jaké jsou Vaše nejbližší plány? 
Chci pokračovat v díle začatém v České republice a dál organizovat a vést kurzy pro mentory, aby přibývalo lidí, kteří budou dále pomáhat rodičům. Česká republika je v tom krok před všemi ostatními státy. Naše kurzy pod názvem „Škola lásky v rodině“ se rozjely obrovským tempem, setkávám se s velkým zájmem a nadšením. Dokonce vznikl i Nadační fond Jiřiny Prekopové, který v Brně založila psycholožka Taťána Horká. Sháníme teď velkého sponzora, který by naši činnost podporoval. Jsem přesvědčena o užitečnosti našeho konání. Jsme totiž velmi ohroženi ztrátou lásky, dnešní situaci bych přirovnala k propuklému požáru. A naším úkolem je hasit ho hned, na nic nečekat a obnovovat lásku. Já k tomu chci využít veškerou svou sílu, kterou mi Bůh nadělil. Vím, že jsem v Boží náruči, můj život řídí nebeský management, a proto je tak hezký a naplněný.

V Praze a Vídni, 6. 10. 2010