ROZHOVOR S LENKOU A ZDENKOU GALAJDOVÝMI, autorkami knihy Canisterapie

Co je vlastně canisterapie?

Canisterapie je pozitivní vliv psa na člověka. Myslí se tím pozitivní psychické a následně i fyzické důsledky přítomnosti tak ojedinělého tvora, jakým pes opravdu je. A prosím, ať nikdo nezapomíná na pořadí: psychické a až potom fyzické… Pes se během asi sto tisíc let staré domestikace (více zatím doloženo není) natolik přizpůsobil člověku, že mu jako jediný živočich dává přednost před příslušníky vlastního druhu.

Kde v historii jsou kořeny terapeutického vztahu mezi člověkem a psem?

Domníváme se, že to začalo slitovností ženy lovce, který přitáhl domů ranec štěňat spolu s mrtvou fenou, kterou ulovil. Možná za čas přišli na to, jak takový štuclíček za chladných nocí hezky hřeje, a cítili se v jeho přítomnosti dobře. A pak možná zjistili, že štuclíček i hlídá a poskytuje ženě, která zůstala sama doma s dětmi a starými lidmi, pocit bezpečí. Žena již nemusela neustále dávat úzkostlivý pozor, co se kde šustne, když byli muži na lovu, zda se neplíží šelma apod. Štuclík vše ohlásil. Byl tedy oblíben a dostávalo se mu privilegií. A časem člověk objevoval další a další pozitivní stránky tohoto vztahu. Je totiž velmi zajímavé, že nejstarší nález člověka a psa je kostra ženy držící v náručí štěňátko.

Pro koho je canisterapie vhodná?

Canisterapie je vhodná pro každého, kdo má zvíře rád. Osamělým dělá společnost, lidem se smyslovým postižením nahrazuje chybějící či nedokonalé smysly, jeho velký přínos je v tom, že vás bezvýhradně miluje, nemá vlastní program čili je neustále s vámi, pokud vám to tak vyhovuje. Já vidím směrem k člověku jen samé plus. Horší to někdy bývá opačným směrem, ale celkově se společnost stále více přesměrovává k lepšímu vztahu ke zvířatům obecně. Pokud jde o canisterapii ústavní, o tom je celá kniha a nelze to shrnout do pár vět.

Kteří psi jsou vhodní pro canisterapii?

Pes vhodný na canisterapii je takový, který není přespříliš vázán na svého pána, nežárlí na něj, je od přírody přítulný a z lidského hlediska tak trochu do světa, trošku mazel, trošku povídálek, určitě důvěřivý a postrádající špatné zkušenosti s člověkem. Jestli je to krysařík, nebo bernardýn, to je úplně jedno. Záleží na jeho pojetí světa lidí a zkušenostech.

Pokud si chceme pořídit psa domů, co bychom měli vzít v úvahu? Kde nám poradí s výběrem psa?

Pokud si chcete domů pořídit psa, řiďte se intuicí, který pes se vám líbí. Samozřejmě za podmínky, že už máte jasno v tom, jak velký pes to může být vzhledem k vašim možnostem jak finančním, tak prostorovým a pohybovým. Čím více se vám plemeno líbí, tím lepší vztah si vytvoříte. Ale pozor: nikdy předem nic neočekávejte. Nečekejte, že bude pes takový nebo makový - pozorujte ho, sledujte ho a nesrovnávejte se psem stejné rasy od sousedů. Každý pes je neopakovatelná individualita. Jakýsi klíč k výběru povahy štěněte podáváme přímo v knize. Jinak se obraťte se žádostí o placenou konzultaci na veterináře, který vás může případně i doprovodit na přebírku štěněte.

Jak si stojí Česká republika v úrovni poskytované canisterapie ve srovnání se světem?

Odlišnost české canisterapie od světové je velká. U nás je mnohem více dobrovolníků. V cizině se ale zdá se lépe věnují jejich přípravě, vedení a hlavně jsou důslednější v administrativně právních smlouvách. Pokud jde o provádění samotné canisterapie, mám pocit, že v Česku dochází k odklonu od původního účelu a stále více se rozmáhá tzv. polohování, kde psychický kontakt se psem je opomíjen a vztah není vyrovnaný. Na rozdíl od ciziny, kde se klade důraz na vztahy, tedy psychoterapii a důsledně se dbá na spokojenost samotného psa.

Kdy jste se Vy osobně začaly zajímat o canisterapii? Jak Vám ovlivnila život?

My si život bez psa už neumíme představit. Pes je náš stálý společník, autu říkáme bouda na kolečkách a můj středoasijský pastevec, v kynologické literatuře přezdívaný asijský démon, spí se mnou v posteli. Pokud jde o canisterapii jako takovou, před lety jsme založily Canisterapeutickou společnost a rozjely programy ústavních návštěv. V roce 1999 pak dcera (Lenka Galajdová, pozn. red.) sepsala knihu Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie. Naše aktuální kniha na tu první navazuje.

Díky canisterapii jsme se dostaly mezi spoustu dobrých lidí, poznaly jsme nejen utrpení nemocných, ale i radost z úspěchu. Nahlédly jsme za dveře věcí, které by nám jinak navždy zůstaly utajené, snažily jsme se zapojit i média, a tak jsme dostaly canisterapii do televize, na stránky novin a časopisů, na naučné kazety ministerstva zdravotnictví, na mezinárodní konferenci IAHAIO a nakonec nás canisterapie odvála i do zahraničí, až do Austrálie a USA, o tom se můžete také dočíst v knize. Na domácí půdě jsme tvořily pravidla zkoušek psů, úzkostlivě sledovaly směrnice pro ochranu zvířat, zakládaly pobočky v krajích a odstartovaly Integrační mistrovství v tanci se psem, kde nám velmi obětavě pomáhal pan Vlastimil Harapes, kynologická rozhodčí paní Dora Geblerová a za ochranu zvířat paní Zuzana Semelová. Po našem odjezdu do zahraničí integrace z tance se psem bohužel zmizela.

Je Vaše kniha Canisterapie určena jen profesionálům – terapeutům, nebo je vhodná i pro laiky a milovníky psů obecně?

Tato kniha je rozdělena do dvou částí. První formou rozhovoru pojednává o praktické canisterapii. Druhá část je spíše vědecká a bude užitečným pomocníkem nejen psychologům a pedagogům, ale i studentům připravujícím se na diplomové práce.

Praha, červen 2011