ROZHOVOR S MARKÉTOU LUKÁČOVOU,
 autorkou knihy Enkaustika

Enkaustika neboli malba horkým voskem je prastará antická metoda, v současnosti jakoby znovu objevená. Čím si vysvětlujete takový zájem o tuto techniku v dnešní době? 
Tato technika se do popředí zájmu mezi „tvořivou“ veřejností dostala v posledních pár letech zejména díky novým pomůckám a materiálům, které se na trhu s výtvarnými potřebami objevily. Klasické nástroje používané ve starém Egyptě a Řecku - tedy štětce – doplnily novinky jako speciální elektrická žehlička, elektrické vyhřívané enkaustické pero s různými nástavci, vyhřívané plotny několika rozměrů, horkovzdušná pistole a další. Zmíněné pomůcky otvírají nové možnosti experimentování s tak tradiční technikou, jež se mimochodem v zahraničí běžně vyučuje na vysokých či středních školách uměleckého zaměření.

Popište prosím, co to vlastně enkaustika je. 
Enkaustika je výtvarná technika využívající jako výchozí médium voňavý horký včelí vosk s příměsí pryskyřice, a to buď čirý, nebo barevný. Ten je do podkladového materiálu (dřeva, papíru, sololitu, plátna) vlastně „vpálen“ za tepla. Jak jsem se snažila ukázat v mé knížce, je ho ale také možné aplikovat například na sklo nebo textil a využít jej k výrobě ryze praktických dekoračních předmětů, jako je šperk nebo stojánek na ubrousky s mozaikou. Právě s moderními pomůckami lze vytvářet různé plastické struktury, abstraktní motivy nebo při vyhřívání zespodu malovat ve stylu „akvarelu“, vosk stírat, seškrabávat, modelovat, odlévat, do vosku lze „zalepit“ další materiály jako gázu, papír, síťovinu…. Vaší fantazii se meze nekladou. Ráda také enkaustiku kombinuji i s jinými postupy a technikami.

Je to metoda vhodná i pro začátečníky? Popis malování a zacházení s nezbytnými pomůckami vypadá docela složitě… 
Jednoznačně bych ji doporučila všem věkovým kategoriím. Rádi „žehlí - kouzlí“ jak moji synovci ve věku 3 a 5 let, tak nejstarší z účastnic mých kurzů, které bylo 96 let… :-). Každý jednou začíná a samozřejmě první uchopení žehličky a nanášení vosku je jaksi „neohrabané“ a chce chvilku cviku. Další pomůcky můžete (ale ani nemusíte) přibírat pozvolna. V žádném případě to není technika složitá a vyžadující nějaké předchozí výtvarné zkušenosti. Je to hodně o vyjadřování pocitů, ladění barev, hledání zajímavých vzorů anebo jen tak hraní si a relaxování. Právě lidé „nepopsaní“ nějakým předchozím výtvarným vzděláním mne často na mých kurzech uvedou v úžas tím, co na papíře vytvoří. Nepopírám, že výtvarná průprava pak dává autorovi možnost využít enkaustiku jako plnohodnotnou uměleckou techniku, jak to dokládá i 14 fotografií děl renomovaných světových autorů v závěru mé knihy, které se mi podařilo získat. Hodně umělců jí nakonec dalo přednost například před klasickou olejomalbou, kdy každá vrstva musí určitý čas prosychat, než můžete pokračovat v práci. Vosk je tuhý okamžitě, a když nejste s něčím spokojeni, tak jej jednoduše seškrábete nebo rozpustíte.

Vy sama se věnujete nejen enkaustice, ale mnohým dalším „tvořivým“ technikám, vedete kurzy, provozujete e-shop, píšete knihy. Kdy jste s tvořením začala a kdy Vás poprvé napadlo, že byste se jím mohla i živit? 
Své ruce ráda používám a zaměstnávám čímkoliv od útlého dětství, a ač jsem nikdy nestudovala žádný výtvarný obor, provází mne tvorba celý život. Vlastně jsem zatím nepřišla na žádný materiál, který by mne nedokázal správně „nažhavit“, abych z něho nechtěla zkusit něco vytvořit. Baví mne učit se jakékoliv řemeslo, objevovat nové, vymýšlet. Miluji práci s barvami a nadchnu se i pro decentní strohost a jednoduchost. Otázka na „uživení se“ tvořením mne vyloudila na tváři úsměv a určitě si mou odpověď s chutí přečte můj manžel:) Jednak to byl on, co mne v čase mé končící první mateřské dovolené „vmanévroval“ nenápadně do světa organizování kurzů coby dobrého „koníčka“, a také právě on při mně stál, když jsem později bojovala 3 roky s rakovinou. On mne celých 10 let mé mravenčí a soustavné práce podporuje, sponzoruje a říká mi, že když už je v páru jeden „živitelem“, měl by alespoň ten druhý dělat, co ho baví. A tak mi osudem a okolnostmi bylo dáno dělat mou práci, kterou mám ráda a dávám jí za nás oba maximum. Snad je to i z jejích výstupů znát.

K tvoření vedete i své děti, napsali jste spolu dokonce knihu Mámo, táto, tvořte se mnou! Společně jste vystoupili také v pořadu Sama doma v České televizi. Kde berete inspiraci na nové náměty?
Začnu od konce – jsem typ člověka, kterému v hlavě hučí téměř stále jak v úlu a nápady se jen hrnou a musím je tvrdě brzdit. Už dávno jsem smířena s tím, že je všechny uskutečnit prostě nelze a musím třídit a vždy vybírat jen ty „třešínky“. Hodně při mém rozhodování, čemu se právě věnovat, asi pomáhá nastavení mých priorit. Na prvním místě je u mne už od doby dospívání rodina – vztahy, společné chvíle. Při psaní své první knížky o hedvábí jsem obě děti trošku „upozadila“, a tak jsem se jim to hned snažila vynahradit společnými hrami při přípravě knížky pro rodinné tvoření. Vyřezávali jsme spolu loutky, animovali film, zvelebili dětské pokoje, malovali, šili, pletli z proutí, vyráběli kroniku naší rodiny, chystali kulaté oslavy… Podle milých reakcí na knihu soudím, že podobných lidí, kteří tráví svůj volný čas rádi spolu se svými dětmi tvořivě, je u nás stále hodně a to je moc fajn.

Jaké jsou Vaše nejbližší plány?
Po intenzivní práci na přípravě mého nového kurzu výroby Tiffany lampy, experimentech s mikrofusingem a rozšíření mého e-shopu s výtvarnými potřebami jsem si naordinovala krátké vydechnutí, ale tuším, že mi vydrží jen chvilinku. Budu zatím relaxovat žehlením, zazimováním zahrady a konečně zas rodince snad upeču k snídani nějakou bábovku místo barevných sklíček:)
Více info na www.lukacova.eu 

Děkujeme za rozhovor a přejeme pevné zdraví a hodně dalších nápadů.

Praha, 15. 10. 2010