ROZHOVOR S Mgr. et Bc. ONDŘEJEM FAFEJTOU, odborným redaktorem knihy Psychologie Atkinsonové a Hilgarda 

V USA je to již 15. vydání knihy, první vyšlo v roce 1953 a jejími autory byl tým odborníků pod vedením Rity L. Atkinsonové. Čeští čtenáři možná toto jméno příliš neznají – kdo byla Rita L. Atkinsonová? A co víme o Ernestu Hilgarovi, jehož jméno se také dostalo do názvu knihy? 

Hilgard byl profesorem psychologie na slavné americké Stanfordově univerzitě. V padesátých letech minulého století Hilgard proslul svým výzkumem hypnózy, o němž se v knize rovněž mluví. Dále je uváděn jako autor významných knih, z nichž jedna byla základem právě pro současnou verzi Psychologie. Materiály Americké psychologické asociace uvádějí, že se dlouho jednalo o nejužívanější učebnici pro úvodní kurz psychologie na světě (dnes již má jistě své konkurenty, kteří s ní o tuto pozici soupeří). Hilgard je tedy otec celého projektu. V pozdějších vydáních Hilgard spolupracoval s manžely Atkinsonovými, o nichž se v učebnici mluví v souvislosti s výzkumem paměti. Takže nejsprávnější by asi bylo tu knihu česky nazvat Psychologie Hilgarda a Atkinsonových. Pod názvem Atkinson and Hilgard’s Introduction to Psychology je dnes kniha pravidelně vydávána, i když ani Hilgard, ani Atkinsonovi už ji přímo needitují.

Když u nás poprvé vyšlo v roce 1995 starší vydání knihy (mimochodem v nakladatelství, které patřilo Viktoru Koženému), byla jeho hlavní editorkou Rita Atkinsonová, a proto se její jméno dostalo na obálku. Tato tradice se udržela i pro další vydání, k němuž již došlo v Portálu, ale pro třetí, tedy současné vydání ztratilo smysl, protože knihu editovali noví autoři. Proto jsme se vrátili k anglickému názvu.

Víte, jak vypadá tamní práce na knize? Jak probíhají další aktualizace? Kdo dnes stojí za touto prací? 

Základem je vždy předchozí verze, kterou tým autorů upraví a aktualizuje podle vlastního uvážení. Tak mají vznikat stále dokonalejší kapitoly. Přitom však nemůže příliš narůstat již tak velký rozsah knihy, a proto jsou některá pojednání zkracována ve prospěch aktuálnějších výzkumů a dat.

V autorském týmu, tedy vlastně v týmu editorů a upravovatelů, v tomto posledním vydání poprvé stojí i vědci, kteří nepocházejí ze Severní Ameriky, ale z Evropy, takže se z toho stal euroamerický projekt.

Čím se liší aktuální vydání Psychologie Atkinsonové a Hilgarda od předchozího českého, které vyšlo v r. 2003? 

Platí, že autoři projektu se snaží o stále vyšší „studijní komfort“. Součástí knihy jsou pravidelně aktualizované testy, které v minulém roce vyšly i v Portálu, dále výukový CD-ROM, testovací software (američtí studenti vyplňují test, který vychází přímo z údajů v knize), manuál pro učitele a taky online cvičení, která všem anglicky mluvícím doporučuji (najdou je na www.atkinsonhilgard.com). Na internetu je k dispozici ještě mnohem víc, ale to bohužel vyžaduje registraci na základě účasti v americkém kurzu. A oproti minulému českému vydání se změnilo to, že nejen každá celá kapitola, ale i každá podkapitola obsahuje Dílčí shrnutí a také Otázky rozvíjejí kritické myšlení. Nově jsou v knize také zahrnuty odkazy na užitečné internetové stránky.

Co se týče textu, bylo vhodnější jej celý znovu přeložit, protože byl doslova protkán mnoha menšími či většími změnami formulací, vět či celých odstavců, i když některé úseky zůstaly v podstatě nezměněny. Co do členění byly hlavně přeskupeny údaje v kapitolách o sociální psychologii a kapitola Individuální rozdíly byla rozepsána do kapitol Osobnost a Inteligence.

Jak vypadá práce českého redaktora na knize? Jak dlouho trvala? Co vám osobně dala práce na této učebnici? 

Dojednávání smluv a spolupráce s překladatelkou Hanou Antonínovou začala již asi před dvěma roky, nicméně skutečně intenzivní redigování trvalo od konce října do konce prosince. Za tu dobu bylo potřeba přečíst a zpracovat 1654 normostran! (Když nepočítám ještě dalších mnoho stran příloh, na nichž pracuji od ledna.) S částí textu mi pomohla kolegyně Lenka Běloušková, která byla redaktorkou předchozí české verze, ale základní koncepci jsem chtěl mít v oku já, aby se celek nerozdrobil – třebaže to znamenalo větší vytížení. Práce mě však v dobrém pohltila a bavila. I když zároveň docela vyčerpala.

Na co se musí v české verzi dávat především pozor? Je něco, co z původního vydání nešlo v české verzi použít? Má české vydání nějaká „regionální“ specifika? 

V překladu jsme téměř plně respektovali původní text, tedy i americké pojetí psychologie, které se oproti českému, potažmo evropskému pojetí v některých ohledech liší. Američané zdůrazňují experimentální a vědecký aspekt psychologie. V Evropě se vedle toho prosazuje i filosofičtější přístup, který se projevuje například ve způsobu, jakým se vyučuje psychologie osobnosti. V Psychologii tak například nenajdeme žádné pojednání o charakteru či o vůli. Občas ale bylo nutné přizpůsobit text českým reáliím, hlavně v kapitole o myšlení, kde se mluví o specificích jazyka a jeho vývoje u dětí. Na konci každé kapitoly jsem pak doplnil knihy, které jsou v knize citovány a vyšly přímo v češtině.

V této souvislosti bych si také trochu postěžoval na redakční práci svých anglických kolegů. Ač text sám byl upraven, zůstaly v něm někdy odkazy na staré obrázky a ve shrnutích se někdy rovněž odkazovalo na starší text. Tato nedopatření bylo potřeba vychytat. Jinak bylo nutné udržet užití termínů – aby se v češtině mluvilo na stejných místech stejnými slovy, když je tomu tak i v originále. A vůbec udržet jednotnou formu textu, v čemž mi pomohla i korektorka Hana Vařáková.

Psychologie Atkinsonové a Hilgarda patří mezi nejužívanější učebnice psychologie na světě, učí se podle ní na předních univerzitách. Čím si podle vás získala takový věhlas? 

Jak jsem již naznačil, je to komfortní kniha zahrnující spoustu učebních doplňků a obrazových prvků. Snaží se podchycovat nejnovější trendy a zdůraznit pluralitu názorů. Její text je přehledný a jasný. Pozoroval jsem to například v nových úpravách textu kapitoly Biologické základy psychologie. Zpracovávat jasný a věcný text redakčně do české podoby pro mě představovalo výzvu: jednak bylo na čem stavět, jednak jsem chtěl uchovat kvalitu. Snad se to – ve spolupráci se všemi spolupracovníky – podařilo.

Praha, únor 2012

Více o knize