ROZHOVOR: Rozhovor s Romanou Suchou, autorkou knihy Šikovné básničky pro kluky a holčičky
Šikovné básničky pro kluky a holčičky napsala Romana Suchá po velkém úspěchu její předchozí trilogie říkanek pro děti. Rozpustilé básničky, Veršované rozcvičky a Dovádivé básničky tak doplňuje nový díl, v němž verše mohou pomoci udělat zábavu z některých neoblíbených dětských povinností. V rozhovoru s autorkou se dozvíte o knize více.
Rozhovor s PhDr. ROMANOU SUCHOU,
autorkou knižní novinky Šikovné básničky pro kluky a holčičky
Pojďme se první otázkou vrátit ještě na skok do loňského roku. Jak se Vám líbilo na veletrhu Svět knihy, kde jste s Vendulou Hegerovou podepisovaly Vaše knížky říkanek? Je pro Vás přímý kontakt se čtenáři inspirativní?
Na podobné akci jsem byla poprvé a byl to pro mě velký zážitek setkat se se čtenáři osobně. Děti byly bezprostřední a z jejich reakcí bylo znát, že mají básničky v oblibě, že si v knížce rády listují a prohlížejí obrázky. Na veletrhu se mi opravdu moc líbilo a jsem ráda, že jsem se ho mohla zúčastnit i společně s Vendulou Hegerovou. Byl to vlastně můj první osobní kontakt s ní i s lidmi z nakladatelství Portál. Do té doby jsme vždy komunikovali pouze prostřednictvím e-mailu, a tak veletrh pro mě znamenal především příjemné setkání s Vámi všemi.
Představte prosím čtenářům svoji novou knížku Šikovné básničky pro kluky a holčičky. V čem se liší od předchozích tří?
Moje nová knížka obsahuje opět básničky, které jsou tentokrát věnované běžným denním činnostem, jako je papání, mytí zoubků, stříhání nehtíků, oblékání. Verše jsou jednoduché, snadno zapamatovatelné a pomáhají obohatit běžné denní rituály. Většina činností, které by si děti měly v předškolním věku osvojit, se tak ve spojení s básničkou promění v zajímavou hru a zábavu. Děti si tak cvičí své schopnosti, získávají první zkušenosti a připravují se na to, že jednou vše zvládnou sami. Přitažlivé jsou už pro ty nejmenší, které jsou při těchto činnostech převážně pasivní a pouze přihlížejí. Pro ně je pak důležité především mluvené slovo a vzájemný kontakt.
Dětem se často do jejich „povinností“, jako je čištění zoubků, uklízení hraček apod., nechce. Co byste z psychologického hlediska poradila rodičům, jak reagovat v takové situaci? Jak dítě přimět, aby si svůj úkol splnilo, ale současně nejít jen donucovací metodou?
Děti potřebují hranice a pravidla, která jim pomáhají orientovat se v lidském světě. Rodiče by pak měli být ve své výchově především důslední a vytrvalí, ale zároveň chápající a tolerantní. Samozřejmě každá nová povinnost je svým způsobem určitým nepohodlím a děti budou pravděpodobně občas protestovat a zkoušet to na nás. Důležité je však vytrvat a snažit se činnost nějak ozvláštnit a udělat ji zajímavou. Vždycky samozřejmě zohledňujeme věk dítěte i jeho individuální vývoj. Přehlížení jeho vývojových možností je nevhodné až nezdravé.
Vaše knížky jsou určeny spíše rodičům, kteří si podle nich mohou s dětmi hrát a učit je novým věcem. Ale tím, že obsahují veselé doprovodné ilustrace, může dítě s knihou „pracovat“ i samo, prohlížet si ji, ukazovat na obrázky, vyprávět o nich… Myslíte si, že už tady se může rodit vztah dětí ke knížkám?
Řekla bych, že pravděpodobně ano. Nejspíš už v tomto raném věku se formuje vztah dětí ke knížkám. Ty úplně nejmenší děti ovšem potřebují naši aktivní spoluúčast. Je důležité, abychom si v knížce četli společně s ním, ukazovali si obrázky a povídali si o nich. Nestačí dítě obklopit knížkami a pak čekat, že si je začne samo prohlížet. Ve skutečnosti ani neví, jak na to. A to bychom mu měli ukázat právě my dospělí. Moje knížky jsou proto určeny stejně tak dospělým, jako dětem. Doprovodné ilustrace knížku významně obohacují a podněcují k vzájemné komunikaci. A to je u knížek pro nejmenší asi to nejdůležitější.
Dnes se hodně hovoří o tom, že děti přestávají číst a dávají spíše přednost filmovému zpracování příběhu nebo interaktivní hře. Jak vidíte budoucnost dětské literatury Vy?
Já osobně se domnívám, že dětská literatura má svou budoucnost a že i v klasické tištěné podobě bude mít své nezastupitelné místo v každém dětském pokojíčku. Filmové zpracování příběhu ani interaktivní hra na počítači nikdy nemůže knížku plnohodnotně nahradit. S pomocí knížek se děti učí prvním slůvkům, poznávají svět kolem sebe. Důležité jsou pak především společně strávené chvíle nad knížkou, které přispívají i k vytváření pevného pouta mezi rodičem a dítětem. Určitě bychom měli v dětech povzbuzovat jejich zájem o knížky. Jako rodiče bychom si měli uvědomit, že především na nás záleží, s čím si dítě hraje a jak tráví svůj čas, jaké aktivity mu nabídneme a jaké hračky koupíme.
Zároveň vím i z vlastní zkušenosti, že děti je dobré v tomto ohledu usměrnit a nedovolit jim, aby před televizními obrazovkami nebo monitory počítačů trávily celé hodiny. Ony sami ve svém věku nejsou schopné odhadnout míru, a je to tedy na nás rodičích.
Které knížky jste v dětství četla ráda Vy? Doporučila byste některou z nich i současným dětem?
Když jsem já byla malá, nebyl takový široký výběr knížek jako dnes. Některé tituly nebyly dokonce vůbec k sehnání. Řadu knížek ze svých dětských let mám ještě schovanou a četly si v nich i moje děti. Mnohé z nich se stále prodávají a oslovují malé čtenáře už několik generací. V oblibě jsem měla také Krtečka, vílu Amálku, Makovou panenku. Ovšem úplně nejraději jsem měla pohádky O pejskovi a kočičce.
Děkujeme za příjemné povídání, přejeme knížce stejně úspěšný život na knižním trhu, jako mají její starší „sourozenci“, a hodně spokojených rodičů i dětí.
Praha, červenec 2011
Šikovné básničky pro kluky a holčičky
Dovádivé básničky pro kluky a holčičky