Jaroslav Veteška vytvořil precizní a nesmírně potřebnou publikaci, kterou rozvíjející se obor jako andragogika dlouho postrádal. Jedna z nejvýznamnějších osobností české pedagogiky, prof. Jan Průcha, hodnotí Vetešku jako renomovaného a zkušeného odborníka. Knihu oceňuje nejen pro šíři záběru, ale také schopnost podat téma čtivě. „Pozitivem knihy je styl výkladu – je jasný, terminologicky přesný a pro čtenáře poutavý. Z toho lze předpokládat, že Přehled andragogiky bude vynikajícím zdrojem nejen pro odborníky, ale také užitečným výchozím učebním textem ve vysokoškolském studiu andragogických disciplín, řízení lidských zdrojů, pedagogiky aj.,“ zhodnotil přínos pro mnoho oborů profesor Průcha.

Veteška v předmluvě ke knize zdůrazňuje variabilnost andragogického vzdělávání. „Vychází i ze skutečnosti, že osobnost účastníka vzdělávání i osobnost vzdělavatele jsou naprosto jedinečné, stejně jako situace, v nichž probíhá intencionální a bezděčné učení. Andragogika se také systematicky věnuje poradenství pro dospělé a napomáhá řešit krizové situace a problémy, se kterými se dospělí lidé v průběhu svého života setkávají.

Ukázky:

Občanské a politické vzdělávání dospělých

Ještě za Rakouska-Uherska a v období první republiky byl kladen velký důraz především na mravnost a náboženskou výchovu. Tyto ideje tradičně obsahovaly i státotvorné prvky. Říšský školní zákon z roku 1869 zdůrazňoval, že „školy obecné zřízeny jsou k tomu, aby dítky ve mravnosti a nábožnosti vychovávaly, ducha jejich vyvíjely, známosti a zběhlosti, jichž mají k dalšímu vzdělání v životě zapotřebí, jim poskytovaly a byly základem, by se z nich stali hodní lidé a občané“ (Křivánek, 1924). Význam politického a občanského vzdělávání zdůrazňoval také první československý prezident T. G. Masaryk. Nenahraditelnou roli inteligence ve společnosti si uvědomovali i další myslitelé zdůrazňující potřebu rozvoje humanistických a demokratických hodnot.

Historické a společenské souvislosti

Politické vzdělávání dospělých patřilo již od 19. století k hlavním směrům vzdělávání dospělých. Realizovalo se jednak v sociálních hnutích, zároveň se v oblasti politického vzdělávání angažoval také stát, politické strany, církve, odbory apod. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 bylo nutné nahradit úctu k císaři a habsburskému rodu zcela jiným a novým občanským principem, a sice úctou k demokracii a respektem k nově vzniklé republice. Ostatně i první zákon ke vzdělávání dospělých (č. 67 ze 7. února 1919) se týkal organizace kurzů lidové výchovy, které tyto sociálně - edukační funkce částečně plnily.

Knihu koupíte zde.