David Fontana se zabývá vztahy a komunikací lidí v pracovním životě a zkoumá cesty, jimiž můžeme nad svým pracovním životem získat větší kontrolu a větší uspokojení z něj. Fontana klade důraz na to, že skutečná sociální dovednost má základ v poznání sebe sama: v tom, že vím, jak se cítím, že rozumím tomu, co očekávám od interakce s ostatními, a zároveň chápu, co očekává okolí od vztahu se mnou. Ukazuje, jak lze rozvíjet dovednosti, které jsou pro nás vhodné a nejsou založené na umělých technikách, které naše skutečné já odmítají. Fontana nás vybízí k tomu, abychom od prvních dojmů až po dlouhodobé pracovní vztahy analyzovali, proč jsme nespokojeni s vlastními návyky v oblasti komunikace s okolím. Od tohoto sebepoznání se odvíjejí cesty k realistické změně, které navrhuje. Celou knihou se nese uvědomění, že je složité provádět změnu uvnitř složitého světa, jehož sociální nároky se neustále posouvají. Sebeřízení je čím dál více vnímáno jako něco, co je nedílnou součástí sociálních dovedností.

Praktické příklady, cvičení a případové studie, které jsou zde hlavním nástrojem výkladu, slouží k tomu, aby vyniklo nejdůležitější sdělení: že schopnost jednat s lidmi, dostat z nich i ze sebe maximum, se musí odvíjet od porozumění a přijetí sama sebe takového, jaký jsem, a přijetím ostatních takových, jací jsou.

Z předmluvy

David Fontana je pedagogický psycholog a autor mnoha knih z oblasti psychologie a osobního rozvoje. V Portálu vyšly jeho knihy Psychologie ve školní praxi, Cesta ducha v moderním životě a Stres v práci a v životě.

Ukázka:

JAK PŘEKONAT OSTYCH

Lidé trpící akutní stydlivostí se mohou za naší asistence naučit, jak odvést vlastní pozornost od přílišného uvědomování si a pozorování sebe sama. Když zapomeneme na sebe sama, když zapomeneme, že to my jsme aktérem nějaké konkrétní činnosti či akce a prostě jdeme a uděláme ji, nestydíme se. Snáze toho docílíme, čím lepší je naše schopnost soustředit se na jedinou věc (v tomto případě činnost, akci) na úkor jiné (v tomto případě aktéra). Nemáme-li žádnou zjevnou činnost, na kterou bychom se mohli soustředit, můžeme se zaměřit na jiného člověka, na to, co říká, jak vypadá, co dělá.

Pro toho, kdo není schopen takového soustředění, existuje jiná strategie. Tou je naučit dotyčného, aby projevům stydlivosti přikládal menší význam. Stejně jako v případě mnoha dalších záporných emocí, objeví-li se ostych, má jedinec tendenci přikládat mu velký význam. Má pocit, že nad sebou ztrácí kontrolu, má úzkost z toho, že má úzkost, cítí, že celý rudne a hoří. Čím víc proti tomu bojuje, tím je to horší. Je tedy mnohem účinnější dát zrudnutí volný průchod, „svolení“. Jakmile to udělá, rudnutí začne paradoxně slábnout.

Tato technika se podobá jiné, kterou známe pod názvem paradoxní záměr. Terapeut řekne klientovi, aby se co nejusilovněji snažil právě v danou chvíli prožít nevítanou emoci nebo zvyk, který je předmětem terapie. Čím usilovněji se totiž snaží, tím je to těžší. Paradoxně, čím více se snažíme zabránit nějaké emoci, tím je silnější, a čím více se snažíme ji přivolat, tím je prchavější.

Mohlo by vás také zajímat: Citlivý pomocník - jak pomáhat druhým, ale nevyčerpat se.

Při zvládání jakékoli obtížné situace jsou také důležitá cvičení na relaxaci a vizualizaci. Jednotlivci lze pomoci tím, že jej vyzveme, aby se uvolnil (viz str. 115) a poté si v mysli do detailu přehrál situaci, v níž by očekával, že se ostych a nesmělost objeví. Následně si představí sám sebe, jak během takové situace zůstává klidný a uvolněný. Jestliže (a ve chvíli, kdy) se během takového cvičení objeví pocit studu, musíme vizualizaci přerušit a znovu navodit relaxaci, než opět k vizualizaci přistoupíme.

Během tohoto cvičení dotyčnému člověku připomeňte, že je-li o samotě, nemá přece žádný problém projít prázdnou místností a být u toho přirozený. Proč by tedy měl být pro něj zcela objektivně problém projít místností plnou lidí? Tělesný pohyb – chůze – zůstává stále stejný. Podobně ani člověk, který je o samotě, neřeší problém, co dělat s rukama nebo kam se dívat. Proč by mělo všechno rázem probíhat nepřirozeně jen proto, že se dívá někdo jiný? Stydliví lidé by se měli soustředit na to, aby byli přirození tak jako v běžných situacích, a přestat si vytvářet představu sebe sama jako neohrabaného předmětu v krajině druhého člověka.

Další možnou strategií je poradit jedinci, aby pozoroval, jak obvykle označuje („nálepkuje“) svou stydlivost. Možná ji popisuje následovně: „Vždycky, když jsem mezi lidmi, začnu se cítit divně a napjatě“, nebo „S cizími lidmi se cítím nesvůj“, či „ Nedokážu mluvit na veřejnosti“, a odtud pokračuje k označení sebe sama: „Je to proto, že jsem prostě plachý člověk“, nebo „Na tomhle je jasně vidět, že si prostě nemůžu pomoct a jsem stydlivý/á“. Je to příklad jevu, kterému psychologové říkají bludný kruh, a který jako takový uvrhá lidi do situace, z níž se lze jen těžko vymotat (jako v knize Hlava 22).

Přeznačení (technika, kterou podrobně vysvětlujeme na str. 110) dokáže tento bludný kruh prolomit. Můžeme například navést dotyčného, aby si řekl: „Být mezi lidmi je pro mě výzva, ale moje nepříjemné pocity jsou jen znamením toho, že přede mnou stojí výzva.“ Nebo „Když se setkám s cizím člověkem, jsem pro něj taky cizí. Takže se zpočátku oba cítíme divně, ale to prostě patří k seznamování.“ Aby se dostavil úspěch, je třeba být v přeznačování vytrvalý. Dotyčný musí najít všechny situace, v nichž zažívá mimořádně silný ostych, a každou z nich pozitivně přeznačit. Je třeba, aby si představil nějakou situaci – jako v předchozí strategii – a zároveň měl na mysli nové označení.

Stydlivým lidem je také třeba připomínat, že ostatní často nejsou tak sebevědomí, jak vypadají. Jednoduše lépe skrývají, že jsou si sebou nejistí. Je zcela zásadní plachým lidem rovněž připomínat, že je okolí zdaleka nestuduje natolik, nakolik si myslí, a že společenské nebo tělesné nedostatky, které jsou podle nich vidět na sto honů, jsou pro ostatní v podstatě nepostřehnutelné. A protože rudnutí a pocení jsou znakem narušení přirozené tepelné regulace těla (je zajímavé, že se lidé nečervenají, když jsou nazí, i kdyby se cítili sebevíc trapně!), není od věci doporučení, aby se příliš nenabalovali, když je čeká nějaká náročná situace.

Knihu Sociální dovednosti v praxi můžete koupit na našem e-shopu.