Ukázka z knihy Šťastné dítě a jeho výchova v 52 lekcích, Trish Magee, Portál 2001

Téma: PLÁNUJTE

Abyste využili co nejlépe léta, kdy se staráte o své děti, musíte myslet dopředu. Plánování vyžaduje speciální směs předvídavosti a bdělosti. Musíte otevřít svou mysl mnoha různým možnostem do budoucnosti a potom je prosadit v přítomnosti. Tento princip plánování začíná přípravou rodičů na narození dítěte a pokračuje během celého dětství a dospívání. Povzbuzuje rodiče, aby si uchovali vzpomínky na minulost tím, že si budou schovávat kresby svého dítěte a že mu zařídí prostředí odpovídající jeho věku tím, že si zajistí lepší informace. Ze všeho nejdůležitější je, že tento princip vede rodiče k tomu, aby plánovali dopředu úspěch tím, že vytvoří příležitosti, které jejich děti budou k dosažení svých cílů potřebovat. Princip plánování však představuje víc než pouze to, co můžete pro své dítě udělat. Když svým dětem pomůžete rozvinout jejich schopnost plánovat, přispějete k jejich samostatnosti, která jim bude pomocí po celý život.

Buďte připraveni 

Musíte si stvořit svůj vlastní svět. Já jsem zodpovědná za ten svůj. – Luise Nevelson  

První krok, který rodiče musí udělat, aby svým dětem byli oporou, je naplánovat si jejich narození. Plánování vám pomůže zvládnout všechny problémy předem a poskytne vám více času, až se dítě narodí. Příprava nejenže umožní vašemu dítěti zažít lepší, promyšleněji zařízené prostředí, nýbrž umožní i vám prožít radost z vytváření prostředí pro vaše dítě bez stresu, který by vznikal z toho, že ho musíte vyvářet a zároveň se o své dítě starat.

V prvních letech našeho manželství jsme s Mikem žili v Syracusách ve státě New York. Mike studoval medicínu a já jsem učila prvňáčky. Dva měsíce po svatbě jsem zjistila, že jsem těhotná. Neměli jsme skoro žádné peníze a bydleli jsme v malém bytě pro studenty. Ten rok byla obzvláště nevlídná zima a stále padal sníh. Navzdory těmto okolnostem a možná i díky nim jsme se rozhodli během jednoho víkendu po velké sněhové vánici, že se připravíme na příchod našeho prvního dítěte tak, že přestavíme byt. Přemluvili jsme své přátele, aby s námi šli do skladu dříví, kde jsme koupili 1,2 x 2,4 m velkou překližku o síle 8 mm, z níž jsme chtěli vyrobit zvířátka do našeho nového dětského pokoje. Celý víkend jsme strávili kreslením, šitím a malováním desítek zvířat v životní velikosti, čímž jsme svou starou vedlejší místnost proměnili v dětský pokojíček. Když jsme měli na zdech namalovanou scenérii a zvířata ze dřeva byla přibita na svá místa, vzali jsme starou rodinnou kolébku, natřeli ji na žluto a postavili ji přímo doprostřed našeho nového dětského pokoje. To, co začalo jako odpovědnost, se proměnilo v jeden z nejradostnějších víkendů, jaké jsme v Syracusách prožili. Když jsme vytvářeli toto nové prostředí pro naše dítě, setřásli jsme ze sebe zimní splín, aniž jsme věděli jak.

Krátce poté, co se narodil Michael, mě navštívila zdravotní sestra. V té době bylo v našem obvodě běžné, že byly navštěvovány všechny nově narozené děti, protože v kraji žilo mnoho chudých obyvatel. Sestra se mě ptala, zda by mohla vidět dítě a také místnost, kde spí. Kéž bych tenkrát bývala měla fotoaparát, abych mohla zachytit její užaslý výraz, když jsem otevřela dveře do Michaelova pokoje, a ona spatřila zářivé barvy oživlé džungle. Stála tam několik sekund s otevřenými ústy a potom řekla, že to je to nejúžasnější, co kdy viděla. Řekla, že to muselo vyžadovat strašně moc práce, nicméně když se ohlédnu zpět, jediné, na co si vzpomínám z toho víkendu, kdy jsme pokoj připravovali, je radost.

Od prvního okamžiku, kdy jsem zjistila, že budeme mít dítě, jsem měla touhu pro ně vytvořit speciální svět. Když byl hotový, ukládala jsem Michaela pokaždé do postýlky s přáním dobré noci i těmto zvířátkům. Vytvořili jsme veselé prostředí pro naše děťátko tím, že jsme plánovali dopředu, a když jsme tvořili, radovali jsme se i my.

Uchovejte minulost  

Nikdo si nezapamatuje, co se nezaznamená. – Benazir Bhutto  

Až příliš často dochází v naší společnosti k tomu, že se minulost ani nezkoumá ani neslaví. A není to problém, kterým by se měli zabývat jenom odborníci na dějiny. Uchovávání minulosti by se mělo podporovat i v rodinách.

Před několika lety má dcera Meredith uspořádala večírek k příležitosti předání svatebních darů naší snaše Susanně, která byla zasnoubena s naším nejstarším synem Michaelem. Byla to nádherná událost, protože k přivítání Susanny do rodiny se mohla sejít celá rodina. Přišly obě babičky i mnoho tet, bratranců a sestřenic. Jedním z posledních dárků, které Susanna rozbalovala, bylo krásně vázané kožené album, které pečlivě sestavila Mikova matka. Album dokládalo psaným slovem a fotografiemi dějiny rodiny Mageeových. Když Susanna obracela stránky, její tvář se rozzářila a říkala například: „To je skvělé, že něco takového máme, tohle budu vždycky střežit jako poklad.“ Nakonec se dostala na poslední stránku a tam byla její fotografie a pod ní stálo: „Vítej v naší rodině. S láskou babička Magee.“ Susanna se rozplakala a když kniha kolovala, brzy nebylo v místnosti jedno oko suché.

Existuje mnoho různých způsobů, jak mohou rodiče uchovávat minulost. Než mé děti začaly chodit do školy, měla jsem ve zvyku posadit si je na klín a spolu jsme si prohlíželi alba fotografií z jejich dětství. Pokaždé po několika týdnech jsme do alba přidávali novou fotografii nebo kresbu. Během let v tom děti samy pokračovaly a měly radost pokaždé, když si alba prohlížely a znovu objevovaly minulost. Uchováváním minulosti pomáháte svým dětem cenit si toho, odkud pocházejí – a to jim pomáhá pochopit, kam směřují.

Zaveďte rutinu 

Řád je forma, na níž závisí krásno. – Pearl S. Buck

Někteří lidé zaměňují rutinu s rigiditou. Avšak tam, kde rigidita člověka omezuje, přináší rutina předvídatelnou jistotu. Jiní lidé považují rutinu za nudnou a přestože je pravda, že příliš mnoho rutiny může bránit spontánnosti, ve správné míře může posílit příjemným způsobem tradice.

Jednou večer, když jsme umývali po večeři poslední talíře, jsem ohlásila: „Je čas uložit Meredith do postýlky.“ Marc, kterému tehdy bylo šest let, šel k naší jednoroční Meredith a řekl jí: „Tak jo, Meredith, je čas, aby sis vzala své botičky, v nichž se chodí do postýlky.“ Sklonil se a dělal, jako že jí obouvá „botičky, v nichž se chodí do postýlky“. Byl to zvyk, který jsme vytvořili před lety a který měl přenést naše tři aktivní kloučky od hraní ke spánku. Každý večer se střídali v tom, kdo povede pochod do postýlky. Složili jsme dokonce pochodovou píseň. Postupně se všichni umyli, potom se četly příběhy na dobrou noc a šlo se spát.

Rutina představuje úspěšnou strukturu, která stojí za to, aby se zachovávala. Mít rutinní návyky znamená, že vaše dítě bude mít obecný rámec předvídatelnosti, který posiluje pocit osobního bezpečí. V této zóně bezpečí našly naše děti svobodu k představivosti a k objevování nových věcí.

Oslavujte jedinečnost 

Není nutné, aby orlové byli havrany. – Sedící Býk 

Přestože všechny děti chtějí být přijaty skupinou, přinejmenším stejně tak silná je u nich touha po individualitě. Jemnosti a složitosti lidského života jsou tak zřejmé, že i to nejmenší dítě chápe svou jedinečnost. Každý je individualita. Každý je jiný v tom, jak vidí sebe a okolní svět. Rozpoznat jedinečnost dítěte je součástí toho, za co jsou rodiče odpovědní.

Někdy je nejsnazší cestou k tomu, jak si připomínat jedinečnost dítěte, oslava jeho narozenin. Narozeniny jsou vynikající příležitostí k zaměření se na jednotlivce, na den a okamžik jeho narození, na jeho jméno a na sdílení citů, které k dítěti chováte. V domě mé matky byly narozeniny velkou událostí. V den mých narozenin matka umístila na dům vždy velký nápis, na kterém stálo mé jméno. V této tradici u nás pokračujeme a ještě jsme ji rozšířili. Používáme velkou roli počítačového papíru a vyrábíme nápis 30 cm široký a 3 m dlouhý. Velkými okrouhlými písmeny napíšeme VŠECHNO NEJLEPŠÍ a potom každý vezme barevné fixy a proměníme písmena v živé postavičky a bytůstky se speciálními pozdravy, které vyházejí z jejich úst. Když se takový transparent pověsí na zeď, zůstane tam přibližně týden. Začali jsme s tím, když byly děti malé, a tuto tradici dodržujeme dosud. Nepřekvapilo by mě, kdyby se tyto transparenty k příležitosti oslav přenesly i na další generaci. Oslava jedinečnosti říká: „Jsi neopakovatelný!“

Buďte připraveni se učit 

Rodičovská láska je přirozená jako déšť, avšak rodičovským dovednostem je třeba se učit. – William Raspberry 

Jako rodiče si potřebujeme uvědomit, že výchova dítěte vyžaduje znalosti stejně jako lásku a věrnost. To, co jsme získali instinktivně a naučili se podle příkladu, musíme ještě podepřít přemýšlením, diskusí a reflexí. Děti jsou složité a každé dítě je jiné. Přidejte si k tomu ještě skutečnost, že každé dítě je živoucím uměleckým dílem, které se neustále vyvíjí a neustále se domáhá našeho porozumění.

Když jsem před několika lety procházela v našem knihkupectví oddělení knih věnovaných rodičovské péči, zastavily se mé oči u titulu knihy nazvané Jak vychovávat živé dítě. Přečetla jsem si podtitul, který zněl: Rádce pro rodiče, jejichž dítě je citlivější, vnímavější, vytrvalejší, živější. „Hmm, to vypadá jako náš Marc,“ řekla jsem si. Koupila jsem si tu knihu a celý následující týden jsem ji se zaujetím četla a zcela jsem se ponořila se do informací, které změnily můj přístup k výchově dětí. Tato kniha mi pomohla vidět Marca v úplně jiném světle. Ano, měl od všeho více. Když jsem se nad tím zamyslela, uvědomila jsem si, že je odpovědnější, něžnější, zvídavější a rozhodně i živější. Přistihla jsem se při vzpomínkách na jeden den, kdy každý z našich chlapců dostal dva dolary na to, aby se mohl zúčastnit školního prázdninového bazaru. Během patnácti minut si mí nejstarší synové za své peníze nakoupili spoustu pokladů. Ale Marc ještě po téměř dvou hodinách stále intenzivně a odhodlaně pátral po nějaké skvělé koupi. Když jsem ho po nějaké době spatřila, ucítila jsem, jak už toho mám dost. Ale on ke mně běžel, držel v ruce balíček a volal: „Maminko, koupil jsem pro tebe dárek.“ Rozbalila jsem ho a v něm byly náušnice. Ten den jsem měla narozeniny a on utratil všechny své peníze za dárek pro mě.

Většina z nás vyhledává radu u jiných rodičů a přátel, učitelů a sourozenců. Na téma výchovy dětí však existuje také stále rostoucí počet skvěle napsaných knih. Mám za to, že každému dospělému by prospělo, kdyby absolvoval kurs o vývoji dítěte, ať už děti má, nebo nemá. Když jen pomyslíte, kolik zkušeností musí nabýt učitelé, kteří pracují ve školských a dalších zařízeních předtím, než jsou připraveni k tomu, aby si s dětmi hráli a pečovali o ně, nezdá se vám rozumné, že by rodičům pomohlo, kdyby měli stejné znalosti?

Mějte vizi 

Zítra je teď. – Eleonor Roosevelt 

Děti jsou tak aktivní a zaujaté svou činností, že je pro ně přirozené prožívat „teď“. To vyvolává nádherný pocit rezonance a vědomí přítomného okamžiku, které tvoří součást rodičovských radostí. Rodiče však zároveň musí své děti naučit, že přítomnost je spojena s budoucností a že to, co bude zítra, je spojeno s tím, co se dělá dnes.

Když byly děti ještě malé, chodila jsem s nimi každé jaro do Knappova zahradnictví a nechala jsem je vybrat balíček semínek nějaké zeleniny. Pečlivě si domů donesly své sáčky a pyšně zasadily semena, něžně na ně nahrnuly zeminu a tak je „uložily do postýlky“. Během následujících několika týdnů jsme semínka zalévali a hnojili, dokud některé z dětí neuvidělo první výhonek jako odměnu našeho snažení. Poté jsme rostliny pečlivě pozorovali. Chtěli jsme zajistit, aby žádnou z nich neničil plevel ani hmyz.

Abychom udrželi zájem našich dětí u zahrady, představovali jsme si, jak velké naše dýně vyrostou nebo jak dlouhé budou naše okurky, nebo jsme hádali, kolik rajčat se urodí na jednom keříku. Rok co rok si děti všímaly, že když jsme naší zahradě věnovali hodně času, mívali jsme pak plné koše zeleniny. V letech, kdy jsme zapomněli zalévat nebo jsme byli zkrátka příliš líní na plení, urodilo se nám zeleniny jen málo.

Když se děti učí dívat dopředu, rozvíjí se u nich dovednosti, které jim pomohou mít budoucnost ve svých rukou. Právě to, že vidí souvislost mezi dneškem a zítřkem, jim pomáhá pochopit skutečnou práci, jíž je třeba k realizaci jejich snů.

Naplánujte si úspěch 

Zapojte své srdce, mysl, intelekt a duši i do těch nejnepatrnějších úkonů. V tom spočívá tajemství úspěchu. – Šivánanda Sarasvatí 

Většina rodičů se velmi zaměřuje na to, aby je děti „poslouchaly“. Mají pocit, že když všechna jejich slova vezmou vážně, bude snad poté následovat úspěch. Avšak smysl dítěte pro vlastní cenu a úspěch často vychází z emocí, které se dostaví, když se jim podaří zrealizovat nějakou dobrou myšlenku.

Jednoho sobotního srpnového rána jsem spatřila Mika a Marca, jak z naší dodávky vytahují starý dubový psací stůl. Bylo na čase opět začít myslet na školu. Mike pomáhal Marcovi obstarávat školní potřeby a když šli kolem blešího trhu, Marc zahlédl otlučený psací stůl a řekl: „Tati, já bych chtěl do svého pokoje tenhle stůl.“ Stůl byl špinavý a starý, ale Marcovi se určitě líbilo, jak je velký. Mike tedy dohodl cenu a tak se stalo, že teď stůl stál u nás před domem na trávníku. Během příštích několika dní pracovali Marc a Mike na tom, aby ho vyčistili, zbrousili a namořili, dokud s ním oba nebyli spokojeni. Několik dní před začátkem školního roku vynesli stůl do Marcova pokoje a koupili na něj zelenou stolní lampu. Jsem přesvědčena, že tento stůl onoho roku připravil vhodné podmínky pro Marcův přístup ke studiu. Představoval v jeho pokoji důležitý kus nábytku. Všimla jsem si, že po jeho povrchu občas přejíždí rukama, aby ucítil, jak je hladký. Když k němu usedával, aby se učil, spontánně se mu na tváři rozzářil úsměv.

To, jak se vaše dítě ve svém prostředí cítí, určují detaily. Dbejte na to, abyste nepřehlédli příležitosti k upevnění pozitivního chování od prvního dne jeho života.