2. Akceptace

V době, kdy jsem se zabývala koncepcí resilience, jsem se setkala se zajímavým rozlišováním pojmu „akceptace“. Slovo „akceptace“ vychází z latinského accipere a znamená jednak to, že něco zcela vědomě aktivně přijímáme, nebo dokonce vítáme. Stejně tak může accipere znamenat pasivní přijímání toho, co se v našem životě děje bez našeho přičinění a naší vůle.

Pro posílení duše je dobré a důležité, abychom si uvědomili obě strany akceptace. Pasivní strana nám může pomoci přijmout, že ve svém životě nemůžeme řídit a určovat všechno. Že prostě existují i věci, které se stávají. Ačkoli se nám do života nedostaly v důsledku naší aktivní vůle, patří k němu. Jsou tu.

Aktivní strana nás může dovést k vědomému rozhodnutí, že budeme laskavě přijímat sebe samé i se vším, co k našemu životu patří. Akceptace se zde může stát bezpodmínečným a zcela vědomým přijetím sebe samého. Milujeme sami sebe se vším, co jsme vědomě uvítali a přivodili, ale i se vším tím, co se prostě stalo, co jsme přijali, aniž bychom to aktivně chtěli.

Faktor resilience zvaný akceptace znamená bezpodmínečný souhlas se sebou samým. Se vším, co přichází a má přicházet podle našeho přání, i se vším, co neplánujeme ani nemůžeme předvídat.

Do jaké míry může bezpodmínečné sebepřijetí pomoci při zvládání traumatických zkušeností?

Podle mých zkušeností může být uvědomělé cvičení akceptace užitečné v následujících čtyřech bodech. Tento soupis si nečiní žádné nároky na úplnost a možná vás napadnou i další aspekty.

CVIČENÍ 10 Inventura: Jak vidím svou situaci?

Nyní vám předložím několik otázek k tématu akceptace a lásky k sobě samému. Podle mých zkušeností je dobré udělat si toto cvičení písemně. Jestliže vám určité otázky budou nepříjemné a mohly by se dotknout starých ran, nechejte tyto body nejprve být a začněte tím, co pro vás bude snazší.

1. Budete-li vědět a akceptovat, že existují věci, které se prostě stávají, aniž byste se na tom sami „podíleli“, může vám to pomoci zbavit se případných pocitů viny. Nikomu, a nejméně nám samotným, nepomůže, když se budeme ještě víc zatěžovat vlastními bolestmi.
2. Akceptace znamená i to, že věci vidíme zřetelně takové, jaké jsou. Hezké i špatné. Smělý jasný pohled na vlastní život je nezbytný, abychom k vlastní pravdě přistupovali přiměřeně a dokázali se uzdravit od špatných věcí.
3. Už jen rozhodnutí pro upřímnou bezpodmínečnou lásku k sobě samému může část našich bolestí uzdravit, jelikož se přijímáme bez výhrad, se vším všudy a sami k sobě přistupujeme s účastí, a nikoli s výčitkami.
4. Krok k vědomému sebepřijetí nás vyvede z pasivní role k větší aktivitě. Rozhodnete-li se, že budete milovat sami sebe se všemi svými stránkami a celou svou historií a otevřete se sami sobě a své pravdě, místo abyste se nechali ovládat minulostí, může to být velký a velice aktivní krok na cestě k uzdravení a k sobě samému.
5. Jak byste popsali vztah k sobě samému?
6. Které vlastnosti na sobě máte obzvlášť rádi?
7. Existují části vaší osobnosti nebo určité vlastnosti, které vnitřně odmítáte? Pokud ano, odkud si myslíte, že toto odmítnutí pochází?
8. Které lidské vlastnosti vaše okolí netoleruje nebo netolerovalo?
9. Je ve vašem životě něco, co ve vás vyvolává vážné pocity viny?
10. Přikrášlujete si rádi „svou pravdu“ nebo se tváříte silnější, než jste? Pokud ano, při čem vám to pomáhá?
11. Máte pocit, že občas bojujete sami proti sobě nebo že sami sobě „nastavujete nohu“? V jakých situacích se to stává a jaké jsou důsledky?
12. Kdybyste si předsevzali, že k sobě budete „milejší“, jak by to u vás vypadalo?
13. Co ve vašem životě je pro vás nejtěžší přijmout?
14. Co by se pro vás změnilo, kdybyste to přijali?