Nejprve nacistická okupace a pak více než čtyřicet let komunistické ideologizace veškeré umělecké tvorby musely porušit, a také porušily všechny organicky se vyvíjející tvůrčí snahy, vyprázdnily životnost jejich obsahů a nemálo tvůrců odsoudily k mlčení, perzekuci či k vynucené emigraci. Byla-li v samých základech totalitní moci zabudována značná proměnlivost jejich vztahů ke kultuře – vše záviselo na politických procesech tzv. tání a utahování šroubů moci –, jedna jediná oblast zůstávala stále v samém ohnisku ideologické pozornosti a reglementace. Byla to oblast křesťansky orientované literatury, jejíž nesouhlas s vládnoucími marxisticko-materialistickými principy byl příliš očividný, než aby mohl být ideologicky využit a případně propagandisticky zneužit. Česká literatura, inspirovaná hodnotami křesťanství, byla i v těch nejsvobodnějších dobách vystavena tvrdé konfrontaci ze strany levicových avantgardních proudů, a přesto obstála a stala se nositelkou nezanedbatelné literární tradice. Ve svých nejvýznamnějších představitelích (Janu Zahradníčkovi, Janu Čepovi, Bohuslavu Reynkovi, Jakubu Demlovi, Jaroslavu Durychovi ad.) vnesl tento literární proud do české kultury tak cenné a nadčasové hodnoty, že se staly trvalou součástí „zlatého fondu“ moderní české literatury. Poznání a včlenění těchto hodnot, které měly navždy zmizet z kulturního povědomí, do živých literárních souvislostí, do procesu hledání pozitivních vývojových tradic, to je velice důležitý úkol při vytváření současného i budoucího duchovního prostoru české kultury, vystavené v postkomunistickém hodnotovém vakuu mnoha zmatkům a tápavému hledání. Tento soubor esejů, úvah a statí si rozhodně neklade vysloveně literárněvědné cíle, chce především a hlavně pomoci vnímavému čtenáři při hledání těch kvalit v moderní české literatuře, jimiž prosvítá, tu více, tu méně, jas Boží jsoucnosti a touha zjevovat věci neviditelné skrze věci viditelné.

prosinec 1993
Jaroslav Med

Slovo k rozšířenému vydání

Během více než deseti let, které uplynuly od prvního vydání tohoto mého souboru esejů, úvah a statí, došlo v naší literatuře k podstatným změnám. Některým osobnostem, představeným v této knize, se dostalo zaslouženého literárního ocenění; byly vydány nejen sebrané spisy Jana Zahradníčka, Jana Čepa, Bohuslava Reynka, Vladimíra Vokolka, Ivana Slavíka a Zdeňka Rotrekla, ale jejich literární odkaz byl zpřítomněn i řadou dalších edičních činů, a tak bylo jejich dílo zpřístupněno širokému čtenářskému okruhu. Nicméně interpretace křesťansky orientované literatury, až na výjimky, stále není v centru literárně kritického zájmu. Proto jsem připravil nové vydání své práce, rozšířené o další dva portréty básníků (Vladimír Vokolka a Františka Daniela Mertha) i o náčrty literárně historických kapitol, usilujících ukázat vývojové proměny této linie české poválečné literatury. Tyto kapitoly, určené pro vznikající akademické Dějiny české literatury 1945–1990, chtějí především ukázat vývojovou kontinuitu jednotlivých literárních osobností a jejich přítomnost v dané historické etapě. Soustředění na tento vývojově kontinuální proces způsobilo, že došlo u některých autorů, jimž jsou v knize věnovány souhrnné portréty, k jisté duplicitě hodnotících soudů. Tomu nebylo možné zabránit, aniž bych porušil celistvost a výpovědní hodnotu svého literárně historického pohledu. Zároveň bych chtěl znovu zdůraznit, že si tato moje práce neklade vysloveně literárněvědné cíle, ale chce především pomoci čtenáři při hledání těch kvalit v moderní české literatuře, v nichž byla a je zpřítomňována křesťanská zvěst jako jedinečný zdroj naděje pro svět i člověka.

červen 2004
Jaroslav Med