Veselý rok s pohádkami nejen v mateřské škole
Prožijte s dětmi Veselý rok s pohádkami. Krátké autorské pohádky Evy Štanclové o zvířátkách, rostlinách a lidech se stávají motivací ke hrám s předškoláky nejen v mateřských školách. Na pohádku navazuje hra a další aktivity pro rozvoj školních kompetencí, díky nimž si předškoláci upevní svoje znalosti, rozvinou své dovednosti, naučí se samostatnost i spolupráci a hlavně posílí své sebevědomí.
Kniha Veselý rok s pohádkami nabízí náměty pro aktivity s dětmi na celý školní rok. U každé pohádky jsou uvedené výchovné a vzdělávací cíle, potřebné pomůcky a doplňující cvičení, případně náměty na další rozvíjející aktivity. Předškolní děti si prostřednictvím her osvojují a upevňují znalosti potřebné ke vstupu do základní školy. Jedná se o znalosti všeobecné, přičemž důraz je kladený především na podporu samostatnosti dětí při vyprávění, cílený rozvoj slovní zásoby a jazykových schopnosti, počítání, manipulaci s předměty, logické myšlení a grafomotoriku. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny podle ročních období:
PODZIM: O rozpustilé muchomůrce, Proč se draci smějí, Jak ježek hledal listy,
ZIMA: O zvědavé myšce, Jak se Vítek učil měsíce v roce, Jak si sněhuláci hráli,
JARO: Proč ovečky nosí zvoneček, O mlsném drozdovi, Kočka a koťátko
LÉTO: O berušce Elišce, Líné šnečí závody a Jak se motýlek polepšil.
Eva Štanclová je učitelkou v mateřské škole s dlouholetou praxí, je autorkou řady publikací pro učitele v MŠ. V Portále vyšly její knihy Pohádky a hry z kouzelné skříně a Šimonovy pracovní listy 13, 17 a 22.
Knihu Veselý rok s pohádkami doplnila svými ilustracemi Patricie Koubská.
ukázka:
Byla jedna ovečka a jeden beránek. Oba se velice těšili na jaro, až budou mít jehňátko. Když se jehňátko narodilo, nastaly mamince ovečce a tatínkovi beránkovi velké starosti. Jehňátko bylo totiž hodně neposedné, zvědavé a všetečné. 
Všude vlezlo, všechno ochutnávalo a často se toulalo. Ovečka a beránek si lámali hlavu, jak to udělat, aby se jim jehňátko nakonec neztratilo a nezadávali ho v lese vlci. Na louce jehňátko stále hlídali, pořád se po něm ohlíželi, ale stačila chvilinka nepozornosti a jehňátko hupky, dukpy a už bylo v lese. Takové to bylo rozumné jehňátko! Marně mu tatínek beránek domlouval, že může v lese zabloudit a už nenajde cestu domů. Marně mu maminka ovečka vyprávěla, že ho mohou v lese chytit vlci. Jednou chodil ustaraný beránek po louce a stále přemýšlel, jak uhlídat neposlušné jehňátko. Najednou uslyšel, jak zvoní na kostelní věži zvon. 
Hlas zvonu se daleko rozléhal a tak beránka napadlo: „Dáme jehňátku na krk zvoneček, abychom stále slyšeli, kde chodí!“ A tak dostalo neposlušné jehňátko na krk zvoneček, aby se neztratilo. A druhý zvoneček dostala na krk i maminka ovečka, aby neposedné jehňátko slyšelo, kde se jeho maminka právě pase.
