Řečí dětí s postižením se zabývá právě kniha Symptomatické poruchy řeči u dětí.

Autor knihy, prof. Lechta, je zkušený slovenský odborník v oblasti logopedie. Ve své práci se zabývá jednotlivými kategoriemi postižení (mentální, tělesné, sluchové, zrakové a postižení dětskou mozkovou obrnou. Vydání této práce je jistě přínosem pro ty odborníky, kteří se zabývají dětmi s kombinací postižení, dále logopedům i speciálním pedagogům a také studentům speciální pedagogiky.
Úvodem autor připomíná jednotlivá období vývoje řeči dítěte, možnost stimulace tohoto vývoje a vysvětluje důležitost rozvoje motoriky a zrakového a sluchového vnímání na rozvoj řeči. Také zdůrazňuje vývojovou souvislost řeči a myšlení. Pro správný rozvoj řeči mají kromě vnitřních podmínek organismu vliv i vnější činitelé, a to sociální prostředí, vhodná stimulace, správný mluvní vzor, přiměřené množství kvalitních podnětů. Všechny tyto faktory spolu ovlivňují vývoj řeči dítěte.
U dětí s postižením (mentálním, tělesným atd.) může dojít k narušení komunikační schopnosti. Tehdy hovoříme o symptomatických poruchách řeči. Podle autora se ale nejedná o lineární kauzalitu vzniku poruchy, u některých dětí s daným postižením se porucha rozvine v mírnější formě, u některých i méně závažné postižení vede k výraznému narušení vývoje řeči. Vývoj řeči naopak ovlivňuje celkový vývoj dítěte, a to zvlášť u dětí s mentální retardací.
Symptomatické poruchy řeči se projevují nejen ve špatné výslovnosti hlásek, ale v rozvoji slovní zásoby dítěte, v úrovni gramatické stavby jeho řeči i se samotným použitím řeči jako komunikačního prostředku.
Při nápravě těchto poruch se logoped snaží zmírnit negativní vliv dominujícího postižení na řeč a předcházet dalším narušením řečového vývoje. Věnuje se pochopitelně nápravě již vzniklých vad řeči.

V praktické části knihy autor popisuje specifika vývoje řeči u dětí s různým postižením. Kapitola věnovaná určitému typu postižení (např. mentálnímu) je ještě vnitřně diferencovaná podle stupně postižení a určité konkrétní diagnózy, třeba Downova syndromu. Vždy zdůrazňuje, že cvičení řeči nesmí být mechanická a musí se zaměřit i na rozvoj slovní zásoby, komunikace a péče o hlas. U každého postižení uvádí hlavní vady řeči (např. dysartrie, dyslálie a další).
Velmi podrobně zpracovává poruchy řeči u dětí s dětskou mozkovou obrnou. Věnuje se charakteristickým poruchám řeči u různých forem DMO a bere v potaz i časté spojení této vady s mentální retardací.
U dětí s poruchou zraku klade důraz na rozvoj obsahové stránky řeči, zmiňuje verbalismus jako častý problém. Protože zrakově postižené děti nemohou imitovat pohyby mluvidel, zdůrazňuje nutnost trojrozměrných pomůcek.
U dětí se sluchovou vadou je vývoj řeči podmíněn stupněm postižení. Náprava řeči, resp. její výstavba, musí začít co nejdříve. Kromě rozvoje slovní zásoby a úpravy hlásek je nutná i péče o správné posazení hlasu. Zejména je ale nutné rozvíjet porozumění řeči.
Dalším postižením (LMD, poruchy chování atd.) se autor věnuje jen okrajově, protože v těchto oblastech ještě chybí cílené výzkumy i konkrétní praktické zkušenosti.
Popis jednotlivých postižení i charakteristiky poruch řeči s nimi spojenými, i náměty k nápravě jsou jistě přínosem pro práci s dětmi, které si do života přinesly nějaký handicap. Připomenutí vývojových období dítěte pomůže uvědomit si případný problém a včas hledat nápravu. Za celou knihou stojí zkušenost odborníka i řada výzkumů. U popisu dyslálie však vždy chybí zmínka o špatné výslovnosti hlásky Ř. To jistě nelze vytknout autorovi (kniha je přeložena ze slovenštiny), ale spíš lektorce. Na její vrub jde také úroveň kapitoly věnované možnostem péče o osoby se symptomatickými poruchami řeči v České republice. Sice uvádí zkušenosti (bohužel pravdivé) s chabou mezirezortní spoluprací, kdy se mnoho prostoru věnuje kompetenčním sporům, chybí ale uvedení časových dotací pro logopedii v českých školách. Nebyl by od věci i adresář SPC a dalších odborných pracovišť, která se zabývají péčí o osoby s postižením, případně i kontakt na pracoviště klinických logopedů.

Hlavní myšlenkou celé knihy je nutnost rozvoje řeči dítěte po všech stránkách. Nesoustředí se jen na úroveň výslovnosti hlásek, ale rozvoj řeči jako celku. Vede také k zamyšlení nad tím, zda dítě nemá krom primární diagnózy ještě nějaký jiný problém. Často se totiž setkám s tím, že se „řeší“ jen hlavní problém, např. tělesné postižení, a na rozvoj řeči se zapomene. Další předností knihy je velmi dobrá orientace v textu, kterou umožňuje přehledná struktura a členění kapitol.

Mgr. Marie Těthalová