Vlny tajemných vražd neberou konce a děsí metropoli. Bezradná policie je se svými analytickými metodami v koncích, marně na pohovce dlouhé hodiny vyslýchá podezřelé. Asociační testy selhávají, skupinová aktivní imaginace ústí do slepých uliček, pevné objetí obětí nepomáhá. Zdá se, že případ spěje do spirály kognitivních zkreslení, kde realita ustupuje temným myšlenkovým vzorcům.
Původní česká detektivka debutanta Romana Slepeckého VRAŽDY PODLE KBT zavede čtenáře do současné Prahy a mezi policejní „mordpartu“, která se snaží dopadnout sériového vraha. U detektivek samozřejmě nemůžeme prozrazovat příliš, ale hned od počátku je zřejmé, že detektivové čelí skutečně neuvěřitelně inteligentnímu, a snad až dokonalému vraždícímu monstru. Nečekaně tvrdý oříšek pro policisty, kteří se doteď potýkali zejména s „domácími zabijačkami“ a vraždami z vilnosti. Jaký může mít pachatel motiv? Oběti spolu nemají zdánlivě vůbec nic společného.
V tento moment naprostého zoufalství do děje vstupuje vzdálená tetička hlavního vyšetřovatele Štiky, nenápadná důchodkyně slečna Jana Prášková. Její fenomenální detektivní schopnosti vycvičené dlouhými lety předplácení Policejního magazínu a Psychologie dnes představují nečekaný průlom ve vyšetřování. Podaří se jí odhalit tajemného zločince, který řádí jako smyslů zbavený? Kdo to tedy vraždí podle KBT?
Roman Slepecký ve své knize propojuje klasické prvky kriminálního žánru s psychologickými metodami, aby tak vytvořil chytrý a napínavý příběh, který čtenář bude jen těžko odkládat. Slečna Prášková se musí postavit nejen záhadnému vrahovi, ale i skeptickým kriminalistům, kteří její nekonvenční přístup považují za čistou náhodu. Ale je to opravdu jen náhoda, když se její dedukce neomylně blíží pravdě?
Redaktor knihy Martin Lupa Bedřich o knize řekl: „Redakce takového titulu nás postavila před nové výzvy. Příprava knihy vyžadovala četné konzultace, které ale díky okruhu portálovských autorů a spolupracovníků probíhaly velmi profesionálně. S reáliemi ze soudního prostředí pomáhala Petra Štarková, s forenzní praxí Ludmila Čírtková, toxikologické záležitosti pokrýval Karel Nešpor, nuance vražedné metody recenzoval tým autorů Kognitivně-behaviorální terapie v praxi, citlivost nám po celou dobu zvyšoval Ondřej Fafejta.“
Zábavná a chytrá detektivka Vraždy podle KBT pobaví jistě všechny čtenáře, nejen milovníky klasických krimi příběhů a fanoušky psychologie.
Zoufalý šéfinspektor znovu nervózně vyskočil ze židle a začal energicky přecházet po místnosti. Slečna Prášková vzhlédla od pletení, narovnala si brýle a povzdechla si.
„Ale pane šéfinspektore, uklidněte se! Nebo…, tak mi to ještě jednou celé shrňte.“
„Zatroleně!“ utrousil detektiv, zhluboka se nadechl a začal znovu líčit okolnosti oné děsivé vraždy.
Slečna Prášková jej poslouchala a jakoby nic přepočítávala oka na jehlici. Když skončil, usmála se, probodla jej pronikavým pohledem a vlídným hlasem spustila:
„Všiml jste si, že se ten zločin vyznačuje některými velmi specifickými skutečnostmi? Vražda proběhla zcela zjevně v krátkém čase, v časově omezeném období, a určitě se týkala přítomnosti. Ten problém byl tedy zcela konkrétně ohraničen, zločin měl jasně stanovený funkční cíl, k jehož provedení bylo třeba soběstačného člověka. K tomu byl nezbytný pečlivý nácvik založený na principu opakování, osvojování si konkrétních dovedností a zvládání dané situace. Ba ne, ať mě husa kopne, jestli tohle není typická – vražda podle KBT!“
Inspektor se zhrozil a zalapal po dechu: „Ach, jen to ne! Vždyť by to byla už třetí vlna.“
***