Jessie se narodila jako čtvrtá dcera rodičům, kteří již byli v pokročilém věku. A už ji nechtěli. A ani nezvládali. Její matka trpěla depresemi a o dceru se nestarala, otec se staral o matku a zastával názor, že děti by měly vyrůstat co nejsvobodněji a bez autorit. Z Jessie tak vyrostla nezvladatelná manipulátorka, malá žhářka a patologická lhářka, kterou její vlastní rodiče nechali v devíti letech umístit do dětského domova. Zde se s ní setkala Torey Hayden a začala dlouhá, náročná a strastiplná cesta za proměnou malé Jessie, aby se mohla stát tím, čím doopravdy je: malou, citlivou holkou.

Již sedmá kniha známé pedagožky a terapeutky Torey L. Hayden zaujme stejně jako její předchozí romány mimořádnou čtivostí a místy až detektivním naladěním při pátrání po tom, z čeho Jessiiny problémy vyrůstají.

Torey L. Hayden je autorkou řady velmi úspěšných románů, které představují skutečné příběhy z prostředí škol pro děti s poruchami chování. Pracuje jako speciální pedagožka a rodinná terapeutka. V Portálu vyšly její knihy Spratek, Dračice a mazánek, Zvíře, Tygřice, Sebranka a Tichá holka.

Ukázka:

KAPITOLA DRUHÁ

* * * 

Prostředí, z něhož chlapci a dívky v sociální péči pocházejí, bývá až příliš často přehlídkou dysfunkcí: rozvrácené rodiny, násilí, drogy a zneužívání alkoholu. Záznamy o Jessiině rodině však takový obrázek nevykreslovaly. Její otec Gwyl byl malíř a matka Diane pracovala v místním supermarketu. Využili práva na odkup podle plánu Margaret Thachterové a koupili si v osmdesátých letech od obce domek, takže byli jeho hrdými majiteli. Gwyl byl nadšený zahradník a jeho barevné závěsné květináče získaly spoustu místních cen. V rodině byly kromě Jessie tři starší dcery plus jack russell teriér.

Jessie byla neplánované dítě. Jejím rodičům bylo čtyřicet šest a padesát, když byla počata, takže si její matka zpočátku myslela, že prochází menopauzou, když jí ustala perioda. Po několika měsících „vytrvalého nadýmání“ zašla Diane na gynekologii. Naplánovali hysterektomii, ale kontrolní ultrazvuk odhalil jiné vysvětlení jejích potíží. Diane byla pět měsíců těhotná.

Tohle nebyla vítaná zpráva. Dvěma nejstarším dcerám, Nestě a Kate, bylo osmnáct a dvacet let a už byly z domova. Jejich třetímu dítěti, Gemmě, bylo osm. Ta byla také „překvapivým dítětem“, protože přišla v době, kdy starší dcery už dospívaly. Rodiče přiznali, že byli zklamaní, když zjistili, že Diane je těhotná a čeká Gemmu. Užívali si svobody, kterou jim umožňovaly starší děti, a právě si koupili malý karavan a plánovali, že stráví léto cestováním po Irsku. To nebylo s novým dítětem možné. Karavan prodali a peníze putovaly na výdaje s výchovou třetího dítěte. Hlavně Diane zápasila s tím, jak se vyrovnat s novým uspořádáním rodiny. Trpěla poporodní depresí, která byla natolik vážná, že po narození Gemmy musela strávit tři týdny v nemocnici.

Mohlo by vás také zaujmout: Peter Pöthe - Síla nevysloveného, aneb příběhy z psychoterapie českých dětí a dospívajících.

Pak přišla Jessie. Diane údajně prohlásila, že kdyby to byla věděla včas, šla by na potrat, a i tak pátrala po možnostech potratu ve vyšším stadiu těhotenství. Gwyl řekl sociální pracovnici, že by všechno bylo možná lehčí, kdyby byla Jessie chlapec, že pak by si snad zvykli na představu, že budou mít další dítě. To, že Jessie byla čtvrtou dívkou, že po Gemmě měli zase další „nehodu“, jim přišlo jako nezasloužená nespravedlnost. Peníze, které Gwyl vydělával svými obrazy, pořádně nestačily ani pro tři děti, natož čtyři. Rodina se v době Jessiina narození topila v dluzích, což Gwyla donutilo, aby se vzdal své tvůrčí kariéry a vzal práci v místní automobilce.

Aby komplikací nebylo málo, Jessie se narodila předčasně. První tři týdny života strávila na novorozenecké jednotce intenzivní péče a propuštění domů snášela špatně. Jessie neustále plakala a odmítala jíst, dokonce vyzvracela to, co přece jen snědla. Diane se to snažila zvládnout. Z obav, že Jessie nedostává dost mléka z prsou, přešla na umělou výživu. Tím to jen zhoršila. U Jessie diagnostikovali alergii na kravské mléko a krátce nato alergii na sóju, takže skončila na speciální kojenecké výživě. Po třech měsících vážila jen 3,6 kg, takže ji hospitalizovali jako „neprospívající“. Znovu ji přijali do nemocnice o čtyři měsíce později, opět kvůli neprospívání, stále se značnou podváhou, stále rozmrzelou a neklidnou. V té době byla Jessie označena za „rizikové“ dítě a zanesena do registru sociální péče, která ji měla sledovat.

Tohle mě zajímalo, protože mi to napovědělo, že něco někomu dělalo starosti, něco rozsvítilo dostatek červených světýlek, aby někdo kontaktoval sociální péči. K zápisu do rizikového registru dochází obvykle jen v případech, kdy je podezření na týrání nebo zanedbávání, nebo pokud rodiče vykazují vážné nedostatky ve schopnosti pečovat o dítě, a podle toho, co jsem četla, měla Jessie pouze zdravotní problémy. Proč tedy ten posun?

U Diane se opět rozvinula poporodní deprese. Ve spise nebyly žádné poznámky o tom, jak se projevovala, ale ze záznamu vyplývalo, že Diane byla během prvního Jessiina roku také dvakrát hospitalizována. Spis už neříkal, kdo se v té době o Jessie staral, ale předpokládala jsem, že její otec nebo starší sestry.

Stejně jako u Gemmy to vypadalo, že po prvním roce se všechno v rodině usadilo. Bez ohledu na obtížné začátky dosáhla Jessie všech očekávaných milníků při lékařské prohlídce v osmnácti měsících a vypadala zdravá, i když na svůj věk drobná. Diane se během kontroly chovala údajně příjemně a spolupracovala, budila dojem, že svoje problémy s duševním zdravím překonala. Zpráva Jessii popisovala jako bystrou a okouzlující.

Pak v záznamech chybělo několik let. Sice jsem nenašla žádnou oficiální zmínku, ale Jessii zřejmě vyřadili z rizikového registru, protože ve složce nebyly žádné zprávy ze sociální péče. V Jessiině složce byla vlastně jen jediná písemná zpráva z období mezi osmnácti měsíci a sedmi lety, a ta se týkala nikoli Jessie, ale její starší sestry Gemmy. Zpráva byla od Gemminy bývalé učitelky, která popsala Gemmu jako intelektuálně velmi schopnou žákyni, ale neukázněnou a vyrůstající „jako dříví v lese“. Učitelka to přičítala laxnímu přístupu rodičů k výchově dětí, citovala vyjádření jejich otce Gwyla, který věřil ve „volný chov“ – nechat děti vyrůstat pokud možno bez zásahu dospělých, podporovat je v tom, aby si určovaly vlastní tempo, aby si nacházely vlastní zábavu a samy řešily své problémy – protože otec byl přesvědčen, že tím zachová jejich originalitu a tím pádem z nich vyrostou svobodnější, kreativnější dospělí. Učitelka napsala, že v případě Gemmy to vedlo pouze k tomu, že je z ní hlučné nespoutané dítě, které autorita dospělých absolutně nezajímá a vyžívá se ve vyvolávání různých zmatků a řádění. K učitelčinu zoufalství její zpráva Gwyla potěšila, protože takové chování vnímal jako projev Gemmina svobodného ducha.

Mohlo by vás také zajímat: Violet Oaklander - Třinácté komnaty dětské duše.

Jessie na sebe opět upoutala pozornost úřadů v roce, kdy jí bylo sedm, a tentokrát s pořádným bengálem. Doslova. Na prázdné parcele zapálila trávu a oheň se rychle rozšířil k nedaleké kůlně. Uvnitř explodovala plynová bomba a následoval dramatický, i když celkem nevelký požár se škodou za několik tisíc liber.

Vyšetřovatelé rychle zjistili, že za požár může Jessie. Dopídili se, že už dříve v sousedství založila několik malých požárů. Žhářství je u dívek neobvyklé a sedmiletá Jessie byla moc malá na to, aby ji z něčeho takového obžalovali, takže i když byl požár kůlny působivý, úřady to považovaly spíš za následek dětské zvědavosti než něčeho patologického.

Tento názor přehodnotili následující rok, kdy jí bylo osm. Po hádce s matkou odešla Jessie do kuchyně, zapnula plotýnku u sporáku a přetáhla přes ni záclonu z blízkého okna. Celá kuchyně vzplanula. Naštěstí všichni bezpečně vyvázli, ale dům byl vážně poškozený.

Tento incident znovu přitáhl rodinu do hledáčku sociální péče a vyšetřování brzy ukázalo, v jak ponurém chaosu rodina tone. Jessie byla mimořádně nezvladatelné dítě. Pokud nebylo po jejím, propadala výbušným záchvatům vzteku, kdy prokopávala do nábytku díry, házela na stěny rozbitné věci, trhala si šaty a snažila se mlátit, řezat, kousat a jinak ubližovat svým rodičům a sestrám. Když měla vztek, močila do postele rodičům nebo Gemmě, a oni měli takový strach, že zase něco zapálí, že Jessii doslova zamykali na noc v pokoji, aby se nedostala k sirkám nebo zapalovači, když rodina spí. Nejhůř se však chovala k rodinnému psovi, kterého nemilosrdně mučila, vrhala se na něj a křičela mu do obličeje, štípala ho a tloukla. Dvakrát ho vhodila do vany s horkou vodou a jednou se mu pokusila nožem uříznout ocas. Po tomto útoku našli tomu nebohému zvířeti jiný domov.

Knihu Holka, kterou nechtěli koupíte na našem e-shopu. Vychází i jako e-kniha.