Lewin platí za zakladatele sociální psychologie. Zabýval se především otázkami vztahu člověka k jeho prostředí a jednotlivých členů k celku. 

Teorie pole zdůrazňuje důležitost momentální situace, v níž se jedinec nachází, pro pochopení jeho chování a představuje perspektivu, ze které Lewin nahlížel na všechny problémy, jež ve svém vědeckém životě řešil. Teorie je v knize představena jak na obecné rovině, tak pomocí konkrétních příkladů z oblasti vývojové psychologie (analýza učení), psychologie partnerského soužití (analýza manželského konfliktu) a psychologie malých sociálních skupin (skupinová dynamika). Právě v případě skupinové dynamiky je jeho přínos velice významný a v podstatě díky němu se skupina začala chápat jako něco, co se projevuje vlastními charakteristikami a je více než jen součet svých členů a výzkum skupin se dostal do pole zájmu tehdejší psychologie.

Kurt Lewin (1890–1947) byl americký psycholog německého původu. Bývá považován za zakladatele sociální psychologie. Stál mimo jiné u počátků studia skupinové dynamiky. Byl osmnáctým nejcitovanějším psychologem ve 20. století.

Ukázka:

Pozadí konfliktu v manželství

Lewin, K. (1940). The background of conflict in marriage. In M. Jung (ed.),
Modern marriage (52–69). New York, NY: F. S. Crofts.

Tento text představuje další příklad aplikace teorie pole, tentokrát na povahu konfliktu v manželství jakožto malé sociální skupině (Lewin, na rozdíl od řady současných sociálních psychologů, chápal i dyádu jako sociální skupinu). Aniž by nabízel konkrétní řešení partnerských konfliktů, provádí zde Lewin opět konceptuální analýzu konfliktní situace a jejího pozadí. Využívá přitom pro své texty tak charakteristické topologické nákresy, které dobře ilustrují jeho způsob uvažování o daném problému v kontextu teorie pole. Pro zajímavost uveďme, že i téměř šedesát let po jeho uveřejnění byl tento text považován za nakolik inspirativní, že posloužil jinému autorovi jako vzor pro rozbor konfliktů při mezioborové spolupráci v kontextu sociálních služeb (Udas, 1997). Je to názorný příklad toho, že Lewinovy koncepty jsou snadno přenositelné do jiného kontextu, a neztrácejí přitom svou explikační sílu.

Skupina a jedinec

A. Sociální skupina jako určující faktor životního prostoru

Manželství je skupinová situace a jako takové vykazuje základní obecné znaky skupinového života. Partnerské problémy v manželství lze tedy nazírat jako problémy, které pramení ze vztahu mezi jedincem a jeho skupinou.

1. Skupina a její vztah k ostatním skupinám 

Dnes se obecně uznává, že skupina je více než – nebo, přesněji řečeno, něco jiného než – součet jejích členů. Má svou vlastní strukturu, své vlastní cíle a své vlastní vztahy k jiným skupinám. Podstatou skupiny není podobnost nebo nepodobnost jejích členů, ale jejich vzájemná provázanost. Skupinu lze charakterizovat jako „dynamický celek“ a to znamená, že změna stavu kterékoli její složky změní stav kterékoli jiné složky. Míra vzájemné provázanosti členů skupiny zaujímá různé pozice na škále od volně uspořádané „masy“ až po kompaktní jednotku. Vzájemná provázanost závisí kromě jiného na velikosti, uspořádání a míře důvěrnosti uvnitř skupiny.

a. Skupina může být součástí širší skupiny. Manželé (M, obr. 11a) jsou obvykle součástí širší rodiny a samotná širší rodina (Fa) bývá součástí komunity (C) nebo národa.

Obr. 11a Manželská skupina jako součást širších skupin.

W manželka
H manžel
M manželská skupina
Fa širší rodina
C komunita

b. Jedinec je obvykle členem mnoha více či méně překrývajících se skupin. Může být členem profesní skupiny (Pr, obr. 11b), politické strany (Po), dobročinného spolku (D) atd. Vliv kterékoli z těchto skupin – tedy míra, v níž je chování daného člověka ovlivněno členstvím v dané skupině – může být různý.

Obr. 11b Jedinec jako člen několika překrývajících se skupin.

P osoba
Fa rodina
Pr profesní skupina
D dobročinný spolek
Po politická strana

Pro někoho je jeho podnikání důležitější než politika, na jiného má větší vliv členství v politické straně. Vliv různých skupin, do nichž patří daný jedinec, se mění podle aktuální situace. Je-li člověk právě doma, vliv rodiny je obecně větší než ve chvíli, kdy je ve své kanceláři. Ve světě jednotlivce, a mohli bychom říci také v jeho životním prostoru, má obvykle značný vliv manželství. 

2 Co znamená skupina pro jedince 

a. Skupina jako půda pod nohama, na níž jedinec stojí. Na pevnosti půdy pod nohama a na celkovém pocitu bezpečí závisí rychlost a odhodlání, s nimiž daný jedinec jedná. Závisí na nich i jeho ochota a připravenost k boji nebo k podrobení. Skupina, k níž jedinec náleží, je jednou z nejdůležitějších složek půdy pod nohama. Pokud si člověk není jistý svou příslušností ke skupině nebo pokud ve skupině není dobře zavedený, ukotvený a uznávaný, jeho životní prostor bude vykazovat známky vratkosti. 

Mohlo by vás také zajímat: Mysl, já a společnost, jedna z nejvlivnějších sociologických knih 20. století od G. H. Meada

b. Skupina jako prostředek. S tím těsně souvisí skutečnost, že skupina je pro jedince často prostředkem. Jedinec je od časného dětství zvyklý používat skupinový vztah, například svůj vztah k matce nebo k rodině, jako prostředek vedoucí k dosažení různých fyzických i sociálních cílů. Prestiž, kterou člověk získává díky příslušnosti k určité skupině, rodině, univerzitě, klubu atd., je později jedním z významných nástrojů sloužících k získání úspěchu: Člověk zvenčí s ním jedná jako se součástí zmíněné skupiny. 

c. Člověk jako součást skupiny. Změna poměrů jedince nastává v přímé souvislosti se změnou situace ve skupině, jejíž je jedinec součástí. Útok na skupinu a vzestup nebo úpadek skupiny je útokem i na něj a znamená vzestup či úpadek i pro něj. Ideály a cíle jedince se shodují s ideály a cíli skupiny. 

d. Skupina jako životní prostor. A konečně je skupina pro jedince částí životního prostoru, v němž se pohybuje. Dosáhnout jistého postavení ve skupině nebo si je udržet je jedním z životně důležitých úkolů. Jedincovo postavení ve skupině, velikost prostoru, v němž se může volně pohybovat, a další podobné vlastnosti skupiny jsou důležité při určení životního prostoru jedince. Hned zpočátku bude jasné, jaký význam má manželství pro životní prostor jedince.

B. Přizpůsobení jedince skupině 

1. Skupina potřebuje individuální svobodu
Sounáležitost s určitou skupinou neznamená, že jedinec musí být v každém ohledu ve shodě s cíli, nařízeními i způsobem života a myšlení skupiny. Jedinec má do jisté míry své vlastní osobní cíle. V rámci skupiny potřebuje dostatečný životní prostor, v němž se může svobodně pohybovat, aby mohl sledovat své osobní cíle a uspokojovat své osobní potřeby. Problém přizpůsobení a úspěšného života ve skupině lze popsat z hlediska jedince takto: Jak je možné dostatečně uspokojit individuální potřeby, a neztratit přitom své postavení a členství ve skupině? Má-li jedinec ve skupině příliš malý prostor pro svobodný pohyb, jinými slovy řečeno, má-li nedostatečnou nezávislost, bude nespokojený a nešťastný. Jestliže skupina omezuje pohyb svých členů příliš přísně, frustrovaní členové ji opustí, nebo dokonce zničí.

2. Metody přizpůsobení individuálních a skupinových potřeb

Přizpůsobení jedince skupině závisí na charakteru skupiny, na postavení jedince ve skupině, na individuálním charakteru osoby (zejména na míře nezávislosti, kterou člověk potřebuje ke své spokojenosti).

Je zapotřebí sladit potřeby jedince a skupiny a v tomto ohledu existují velké rozdíly. Skupina stanoví jistá omezení, která mohou jedinci ponechat značnou, nebo naopak malou svobodu. Omezení mohou vycházet z demokratické dohody členů, nebo jsou uvalena z moci autokratického režimu.

Zvláštní vlastnosti manželské skupiny

Charakter manželské skupiny v dané kultuře se mění podle národnosti, rasy, povolání a třídy. Kromě toho samozřejmě existují také značné odchylky ve struktuře individuálního manželství. Většina manželství v rámci naší kultury se však vyznačuje jistými charakteristickými vlastnostmi. Uvažujeme-li o konfliktech v manželství, měli bychom věnovat zvláštní pozornost následujícím okolnostem:

A. Malost skupiny 

Manželskou skupinu tvoří dva dospělí členové (manžel, H, a manželka, W, obr. 12a) a případně jedno nebo více dětí (C 1, 2, 3, obr. 12b). Skupina je málo početná, a proto každý počin kteréhokoli člena výrazně ovlivní všechny ostatní členy i stav skupiny. Jinými slovy řečeno, kvůli malosti skupiny jsou její členové úzce propojení.

Obr. 12 Manželská skupina.

M manželská skupina
H manžel
W manželka
C1 dítě
C2 dítě
C3 dítě

B. Skupina se dotýká zásadních aspektů člověka

Manželství těsně souvisí s nejdůležitějšími problémy a ústředními vrstvami člověka, souvisí s jeho hodnotami, představami, s jeho sociálním a ekonomickým postavením. Na rozdíl od jiných skupin se manželství netýká jen pár aspektů člověka, ale souvisí s celou jeho fyzickou i sociální existencí. S tímto bodem bezprostředně souvisí následující.

C. Důvěrný vztah mezi členy 

Mezi lidmi mohou být rozdílné „sociální odstupy“ (ochota pouze žít ve stejném městě je znakem většího sociálního odstupu než ochota společně povečeřet).

Mohlo by vás také zajímat: Alfred Adler: Člověk, jaký je.

Ochota vstoupit do manželství je považována za příznak touhy po nejmenším možném sociálním odstupu. A skutečně, manželství znamená ochotu sdílet činnosti a situace, které jsou jinak přísně soukromé. Součástí manželského života je neustálá fyzická blízkost, jejímž vyvrcholením je sexuální vztah. Zahrnuje blízkost i v době nemoci a v situacích, jež obvykle zůstávají třetím osobám skryté.

Každá z uvedených okolností přispívá k vyšší míře vzájemné závislosti. Jejich spojený účinek vytváří jednu z nejtěsněji spjatých sociálních jednotek. Na jedné straně je výsledkem vysoký stupeň takzvané identifikace se skupinou a ochota setrvat pohromadě, na druhé straně je patrná vysoká citlivost vůči partnerovým i vlastním nedostatkům.

* * *

Knihu Teorie pole koupíte na našem e-shopu.