Ukázka je z knihy Pedagogika volného času. Tato kniha již není dostupná, podobnému tématu se věnuje nová kniha Zážitková pedagogika.

Psychologická a pedagogická podstata zájmových činností

Psychologie sleduje zájem jako individuálně osobnostní jev, pedagogika se zabývá zájmy z hlediska jejich usměrňování a formování v procesu výchovy. Věnuje se nejen zájmům existujícím, ale i ovlivňování a vytváření podmínek pro vznik nových zájmů. Zájmy nevhodné a z hlediska jednotlivce i společnosti nežádoucí se snaží eliminovat.
Zájmy jsou nejčastěji vyvolány potřebami, ale nejsou s nimi totožné. Vztah mezi potřebami a zájmy je oboustranný. Zájmy se rozvíjejí na základě existujících potřeb, umožňují jejich uspokojování a tím zároveň ovlivňují jejich charakter a vznik dalších potřeb. Při výchovném působení tak prostřednictvím obsahu jednotlivých činností dochází nejen k uspokojování již existujících potřeb, ale i k jejich pedagogickému regulování podle požadavků společnosti v souhlasu s dispozicemi jednotlivců.
Zájmy souvisejí s celkovým zaměřením osobnosti a lze je charakterizovat jako relativně stálé snahy zabývat se předměty nebo činnostmi, které člověka upoutávají po stránce poznávací nebo citové. Zajímavému předmětu nebo činnosti přikládá člověk zvláštní hodnotu, a proto je veden snahou po aktivním styku s ní. Dosahování cíle je provázeno kladným citovým naladěním a uspokojením.

Zájmy patří mezi vlastnosti aktivačně-motivační – vedou osobnost k činnosti (aktivitě) a vyvolávají pohnutku (motiv) k činnosti zaměřené určitým směrem. Zájmy mají těsnou vazbu na vlohy a schopnosti člověka, které podmiňují úspěšné vykonávání nějaké činnosti. Ve vztahu k zájmům mají význam nejen pro jejich vznik, ale stejnou měrou i pro jejich rozvíjení a zdokonalování. Výzkumy dokazují, že jedinec rozvíjí zájmy zejména v těch oblastech, v nichž je úspěšný a dosahuje uspokojení z činnosti. Proto je mimořádně důležitý vztah k určité činnosti, který se projevuje tím, že předmětu svého zájmu přikládá zvláštní hodnotu a je schopen vyvinout úsilí při dosahování cíle, překonávat překážky.
Pro zájem je charakteristický výběrový vztah k předmětu nebo činnosti, kterým člověk přičítá zvláštní význam. Zájem vzbuzuje snahu po aktivním styku s předmětem zájmu, po jeho poznání i zvládnutí a vyvolává silné citové prožívání činnosti. V jejím průběhu se mohou rozšiřovat a prohlubovat určité poznatky, dovednosti a schopnosti, které zpětně ovlivňují další rozvoj zájmů. Jako trvalé se však obvykle upevní pouze ty zájmy, které odpovídají vnitřním předpokladům a vnějším podmínkám.

Zájmy můžeme dělit i podle úrovně činnosti, časového trvání, koncentrace, společenské hodnoty a tradičně podle obsahu.
Dělení podle úrovně činnosti rozeznáváme zájmy a následně i činnosti, které můžeme označit jako aktivní (produktivní) a receptivní. Aktivními se označují zájmy, při nichž jedinec sám vyvíjí činnost a produkuje nějaké hodnoty, zabývá se aktivně předmětem svého zájmu. Receptivní zájmy jsou ty, při jejichž realizaci se aktivita omezuje pouze na vnímání předmětu zájmu. Obě činnosti se mohou doplňovat a prolínat. U receptivních zájmů je nebezpečí pasivity a konzumního vztahu.

Intenzitou zájmu se určuje jeho kvalita. Můžeme rozlišovat zájmy hluboké a povrchní. Hloubkou rozumíme úsilí, které jedinec vynakládá na uspokojení zájmu. Hluboké zájmy silně jedince ovlivňují a působí na něj, rozvíjejí poznání, zdokonalují dovednosti, obohacují citový život.
Z hlediska časového trvání hovoříme o krátkodobých, dočasných či přechodných zájmech, jejichž opakem jsou zájmy trvalé. Intenzita zájmu a délka jeho trvání je výrazně ovlivněna vývojem jedince a jeho zráním.
Dělení podle stupně koncentrace na předmět zájmu lze rozlišit zájmy jednostranné a mnohostranné. Je však zjednodušením prohlásit mnohostranné zájmy za povrchní a jednostranné zájmy za hluboké.
Z hlediska společenských norem můžeme používat označení zájmy žádoucí („hodnotné“) a zájmy nežádoucí, které se neslučují s obecně platnými společenskými, případně právními normami. Společensky ovlivňovaná (pedagogicky motivovaná a řízená) zájmová činnost vede ke společensky žádoucímu rozvoji osobnosti, talentu, aktivnímu životnímu stylu, naopak volný čas nenaplněný zájmem může být příčinou patologického chování. Výchova k zdravému a společensky žádoucímu užívání volného času v dětství je efektivnější a levnější než následná převýchova narušených jedinců.
Tradičně se užívá dělení podle obsahu na zájmové činnosti společenskovědní; pracovně-technické; přírodovědně-ekologické; estetickovýchovné; tělovýchovné, sportovní a turistické. Významné místo dnes zaujímají činnosti spojené s výpočetní technikou. Je však řada hraničních zájmových oblastí, které nelze jednoznačně zařadit. Zájmy dětí se mění, řada kroužků tradičních zájmových činností nemá dostatek zájemců, objevují se však nové zájmy podmíněné rozvojem techniky, ale i literaturou. Zařízení výchovy mimo vyučování nové trendy (často módní) v zájmové činnosti nemohou ignorovat, ale mají je podchytit a využít ve své nabídce.

Zájmové činnosti společenskovědní 

Zahrnují činnosti, které vedou jak k poznání aktuálního společenského dění, tak i některých historických souvislostí. Pěstují vztah k vlasti, k mateřskému jazyku, k demokratickým a humanistickým tradicím našeho národa. Základní oblasti společenskovědního zaměření jsou výchova k vlastenectví, k partnerství a k rodičovství a společenská výchova, sběratelství a jazykověda. Společenskovědní zájmové činnosti poskytují mnoho možností pro činnosti individuálního charakteru (sběratelství apod.) i pro nenásilné získávání poznatků z ostatních oborů lidské činnosti.

Okruhy společenskovědních zájmových činností:

• poznávání významných objektů v místě bydliště, školy, objekty zásobování, zdravotnická zařízení, veřejné instituce, kulturní podniky, hospodářské objekty, instituce a zařízení pro volný čas, školy a vzdělávací zařízení;
• seznamování s historickými objekty a památnými místy, která souvisejí s národními dějinami;
• informace o životě a díle významných osobností, které mají vztah k regionu;
• sledování politických a společenských událostí u nás i ve světě, diskuse, hodnocení;
• setkání a společné akce dětí z různých měst, mezinárodní setkání;
• oslavy státních svátků, významných dnů, výročí a událostí;
• dodržování tradic školy, výchovného zařízení (akademie, dny otevřených dveří, výročí založení, ples, společenská setkání), oslavy narozenin, svátků apod.;
• dodržování lidových tradic, zvyků, seznamování s jejich vznikem (Vánoce, Velikonoce apod.);
• seznamování s filozofickými a náboženskými směry;
• publicistika, vydávání vlastních periodik;
• zájmové studium cizích jazyků;
• individuální sběratelství, aj.

Zájmové činnosti pracovně-technické 

Napomáhají k systematickému zdokonalování manuálních dovedností, obohacují vědomosti o technické poznatky i umožňují aplikaci těchto poznatků v praxi. Prostřednictvím mnohostranné činnosti se prohlubuje zájem žáků o tvořivou práci, o přiměřenou účast na řešení současných problémů vědy a techniky. Také lépe chápou význam odborné kvalifikace v době rychlého rozvoje vědy a techniky.
Pracovně-technické zájmové činnosti by měly podporovat přirozenou touhu dětí po aktivním uplatnění v oblasti techniky, rozvíjet jejich technické myšlení a představivost.
Zájmovou aktivitu dětí významně ovlivnil rozvoj nových, společensky důležitých oborů (kybernetiky, elektrotechniky, elektroniky, výpočetní techniky apod.). Pracovně-technické zájmové činnosti tak přispívají k profesní orientaci žáků a seznamováním s nejnovějšími odbornými poznatky je připravují na úkoly, které je v dospělosti čekají.

Okruhy pracovně-technických zájmových činností:

• práce s různými materiály (papír, karton, dřevo, kov, textil, plasty, sklo, drobný přírodní a technický materiál, modelovací hmoty);
• práce se stavebnicemi, konstruktivní práce;
• montážní a demontážní činnosti (koloběžka, kolo, motocykl, údržba, drobné opravy);
• drobné opravy hraček, pomůcek, vybavení;
• modelářské práce;
• elektrotechnika, elektronika, výpočetní technika, audio a videotechnika;
• seznamování s různými profesemi (besedy, exkurze, filmy);
• příprava pokrmů;
• činnosti související s dopravní výchovou.

Zájmové činnosti přírodovědné 

Vedou k prohlubování vědomostí o dění v přírodě, pěstují vztah k její ochraně. Rozvíjejí zájem o pěstitelství a chovatelství. Spontánního zájmu dětí o živou a neživou přírodu i citového vztahu ke všemu živému lze využít k formování pocitu morální odpovědnosti za ochranu přírody a k vytváření správných postojů k životním hodnotám.
Náplň přírodovědných zájmových činností nejmladších dětí by měla vycházet z toho, že jsou schopny osvojit si jak poznatky o živočiších, rostlinách a neživé přírodě, tak i některé dovednosti v péči o ně. Nejčastější činností je pozorování přírody na vycházkách. Pozorování přírody by měl vychovatel spojovat s její ochranou i se sbíráním přírodovědného materiálu a uskutečňovat je převážně pomocí různorodých praktických činností. Žáci mladšího školního věku mají zvlášť blízký vztah ke zvířatům. Přírodovědnou činnost je proto vhodné zaměřovat na poznávání způsobu jejich života i významu živočichů v přirozených životních podmínkách.
S přibývajícím věkem stoupá zájem o specializované činnosti (rybářství, včelařství, pěstitelství apod.). V řadě zájmových útvarů zakládaných ve spolupráci se zájmovými svazy si děti osvojují i praktické pracovní dovednosti.

Okruhy přírodovědných zájmových činností:

• pozorování přírodních objektů živé přírody (rostliny, živočichové), neživé přírody (horniny, nerosty, krajinné útvary, vodní toky, zkameněliny, meteorologické změny, vesmírná tělesa);
• pěstitelské práce – pěstování pokojových rostlin, práce na zahradě, užitkové i okrasné rostliny;
• chovatelství: chov živočichů v akváriích, teráriích, insektáriích, chov okrasného ptactva, drobného hospodářského zvířectva, zvířat v domácnosti (pes, kočka);
• činnosti zaměřené na ochranu a tvorbu životního prostředí;
• práce s odbornou a populárně-naučnou literaturou (klíče, atlasy, encyklopedie);
• práce v koutku přírody, pokusnictví, vedení přírodovědné dokumentace (výstavky, herbáře, alba, fotodokumentace, záznamy o pozorování);
• spolupráce s institucemi (muzea, botanické a zoologické zahrady, hvězdárny, planetária, meteorologické stanice, stanice přírodovědců, občanská sdružení s ekologickým zaměřením atd.)
• specializované zájmové činnosti (rybářství, včelařství, myslivost).

Zájmové činnosti estetickovýchovné

Utvářejí a formují estetické vztahy dětí k přírodě, společnosti a jejím materiálním a kulturním hodnotám. Činnosti jsou zaměřeny na rozvíjení výtvarného, hudebního, literárního, dramatického a hudebně-pohybového projevu, na kulturu chování a výchovu vkusu, rozvoj tvořivosti.
Pro estetickovýchovnou zájmovou činnost jsou významné všechny aktivity, ve kterých se uplatňuje estetický vztah ke skutečnosti – kulturní akce, různé typy vycházek, přehlídky činností apod. Zvláště významné jsou vlastní tvořivé aktivity. Tyto činnosti přinášejí nové a emocionálně cenné zážitky a stávají se i silným motivačním prvkem.

Okruhy estetickovýchovných zájmových činností:
Výtvarné zájmové činnosti

• výtvarné osvojování skutečnosti, využití různých výtvarných technik (malba, kresba, grafické techniky, modelování, kombinované techniky);
• práce s výtvarnými prostředky spojená s experimentováním (hry s barvou, dekorativní práce, modelování a organizace prostoru, výtvarné práce v materiálu);
• poznávání a chápání výtvarného umění (návštěvy výstav, práce s literaturou o výtvarném umění);
• aplikace estetických a dalších požadavků na životní prostředí, kultura chování, stolování, kultura těla a oblékání.

Hudební zájmové činnosti

• sborový a sólový zpěv;
• hudební hry;
• hudebně-pohybové a taneční hry, hry se zpěvy, tanec, pohybová improvizace při hudbě, cvičení při hudbě;
• hra na dětské hudební nástroje (Orffovy nebo vlastnoručně vyrobené nástroje);
• hra na hudební nástroje;
• poslech hudby (reprodukovaná hudba, koncerty, vystoupení dětí, pedagogů);
• zacházení se zvukovou technikou;
• získávání poznatků o hudebních umělcích a jejich dílech (besedy, práce s literaturou, návštěva muzeí, míst spojených s životem umělců).

Literárně-dramatické zájmové činnosti

• četba (individuální, předčítání, využití uměleckých nahrávek);
• reprodukční činnosti (vypravování, přednes, dramatizace);
• průpravné hry a cvičení, dramatické hry a improvizace zaměřené na rozvíjení poznávacích procesů, komunikativních dovedností, sociálních vztahů a sociální percepci;
• tvořivé literární a dramatické činnosti (pokusy o literární a dramatickou tvorbu);
• návštěvy kulturních představení (divadlo, kino, besedy s umělci, návštěvy míst spojených s životem umělců).