Kniha představuje základní principy a metody terapie zaměřené na řešení při práci s dětmi a dospívajícími. Autoři vycházejí z modelu Kidsʼ Skills (vytvořeného finskými terapeuty Benem Furmanem a Tapanim Aholou), jehož metody během své bohaté praxe rozšířili a v mnoha případech originálně vyzkoušeli. Jde o přístup hravý, tvořivý, a místy dokonce absurdní.
Název knihy Zázrak tří květin je obrazným přirovnáním ke třem základním principům této terapie: naděje, spolupráce a tvořivost. V průběhu terapie je tedy cílem těmto „třem květinám pomoci rozkvést“, v některých případech je dokonce nutné nechat květiny nejprve oživnout. A protože jde o terapeutický přístup hravý a tvořivý z proudu „pozitivní psychologie“, i každá kapitola je uvedena nějakým citátem a příběhem z dětských knih, v nichž lze najít inspiraci pro práci s dětmi a snadněji je tak do terapie začlenit.
Kniha také nabízí seznámení s různými výzkumy, předkládá ukázky terapeutických konverzací, u většiny technik jsou příklady otázek formulovaných pro děti a jinak pro rodiče a zjednodušeně pro menší děti. Na konci většiny kapitol jsou pro inspiraci různé hravé varianty daných technik s využitím různých prostředků komunikace (kresba, stavění figurek, dramatizace, uvědomovací cvičení apod.), náměty, jak s danými postupy pracovat a jak na ně dále navazovat.
Mgr. Leoš Zatloukal, Ph.D. et Ph.D., a PhDr. Daniel Žákovský jsou mezinárodně certifikovaní trenéři metody Kidsʼ Skills, lektoři komplexního psychoterapeutického výcviku v terapii zaměřené na řešení a členové týmu Dalet.
Leoš Zatloukal Pracuje jako lektor terapeutických a koučovacích výcviků, jako kouč a terapeut, vyučuje terapii, koučování a manažerské dovednosti na UP v Olomouci, FSS a FF MU v Brně, Newton College - soukromé vysoké škole Managementu. Je také autorem četných odborných publikací.
Daniel Žákovský je psychoterapeut, supervisor a lektor, certifikovaný Kids' Skills kouč a trenér, má terapeutickou praxi ve Zlíně a v Kroměříži, zaměřuje se zejména na práci s dětmi a pěstounskými rodinami.
Doporučujeme také knihy Bena Furmana Nikdy není pozdě na šťastné dětství a Nikdy není pozdě na spokojený tým.
Ukázka z úvodu:
V knize se nejdříve v 1. kapitole zabýváme teorií tří květin, tedy základními principy terapie zaměřené na řešení. Je to podle nás moc důležité, protože kdo pochopí princip toho, jak něco funguje, může tvořivě vymýšlet další a další varianty, jak daný princip využít. Kdo princip nechápe, je nucen jen napodobovat něco, co viděl, že někde fungovalo, což je podle našeho soudu příliš málo pro dobrou terapii.
Následně se 2. kapitola věnuje připojování ke klientům a rozvíjení spolupráce s nimi. Jsme přesvědčeni, že kde není spolupráce, tam je sebelepší metoda neúčinná, a snažíme se ukázat způsoby, jak spolupráci s klienty rozvíjet. Poté se 3. kapitola zabývá nasměrováním terapie. Terapie není jen nějaké povídání, ale cílevědomá profesionální činnost. Kdyby instalatér v našem bytě jen tak bezcílně šrouboval a vyšroubovával trubky, patrně bychom s jeho službami nebyli příliš spokojeni. Dovednostem potřebným k tomu, aby terapie nebyla bezcílnou chaotickou činností, ale aby někam směřovala, se tedy věnuje 3. kapitola.
Ve 4. kapitole se pozornost přesouvá ke zdrojům, tedy k tomu, co má klient k dispozici a co lze využít pro cestu daným směrem. Pokud vás překvapí, kde všude lze zdroje nalézt, pak budeme mít pocit, že jsme odvedli dobrou práci, ačkoli jsme ani zdaleka nevyčerpali všechny možnosti. Poslední kapitola je věnovaná zásadní otázce – jak změnu iniciovat či nastartovat? Z našeho pohledu je důležité především vůbec nějak uvést věci do pohybu, i kdyby šlo o miniaturní pohyb. V 5. kapitole je pár nápadů, jak to udělat.
Na závěr tohoto úvodu chceme podotknout, že tato kniha v jistém smyslu doplňuje dřívější knihu zaměřenou na koučování (Zatloukal & Vítek, 2016). V předchozí knize lze některé postupy přístupu zaměřeného na řešení nalézt v podrobnější podobě, než jsou v této knize. Tato kniha se naproti tomu o to víc zaměřuje na témata specifická pro kontext terapie a pro práci s dětmi a dospívajícími. Pokud bude přinášet inspiraci pro tvořivé a hravé způsoby práce s trápením dětí i jejich blízkých, budeme jako autoři spokojení.
Leoš a Daniel
Kniha má vše, co si je dnes třeba od vědecky pojaté publikace a učebnice o psychoterapii nárokovat: fundovaně vyložený teoretický základ, metodicky propracovaný vhled do jednotlivých fází terapeutického procesu, četné kazuistické příklady, tvořivou ideovou komunikaci s spolupráci s jinými terapeutickými metodami a směry, kritickou oporu ve vědeckovýzkumném posuzování účinnosti terapie. A také hravost a otevřenost pro individualitu a originalitu dětského světa, bez kterých by dobrá terapeutická práce nebyla možná.
Milan Pilát (dětský klilnický psycholog)
Ukázka str. 24
Teorie tří květin
Jednoduchý a výstižný způsob shrnutí principů SFBT (solution-focused brief therapy - krátká terapie zaměřená na řešení) nabízí Ben Furman ve své „teorii tří květin“ (Furman, 2004; Zatloukal & Žákovský, 2015). Tato teorie popisuje tři základní principy při práci s dětmi a jejich rodinami v duchu SFBT jako naději, spolupráci a tvořivost.
Naděje, symbolizovaná první květinou, je princip posilující důvěru klientů i terapeuta, že změna je možná, což je i jeden z důležitých faktorů terapeutické změny (Duncan, 2010; Wampold, 2001). Naději rozvíjí zejména zaměření pozornosti dětí, rodičů a dalších zainteresovaných osob na to, co si přejí (preferovaná budoucnost), na přínosy (motivace) a na to, co se již daří a jaké možnosti lze využít (výjimky a zdroje). Je zajímavé, že přesně tyto dimenze naděje popisují i Snyderovy výzkumy tohoto jevu v rámci pozitivní psychologie (Snyder & Lopez, 2002).
Další květina reprezentuje spolupráci, tedy schopnost dojednat s klienty (dítětem, rodiči, institucemi) nějaký smysluplný společný cíl či směr, pracovat na něm společně a využít také veškeré dostupné podpory. Výzkumy terapie ukazují na zásadní význam kvality spolupráce (working alliance) terapeuta a klienta pro výsledek spolupráce (Duncan, Miller & Sparks, 2004; Duncan, Miller, Wampold & Hubble, 2010; Wampold, 2001). U terapie s dětmi se rovněž ukazuje zásadní význam kvality spolupráce s rodiči či jinými pečujícími osobami (Carr, 2016; Kazdin, 2000, 2004).
Poslední květina symbolizuje tvořivost. Tvořivost si mnozí terapeuti spojují s „tvořivými technikami“ (malování, práce s hlínou, drama apod.), které samozřejmě v terapii s dětmi a dospívajícími mohou hrát důležitou roli (podrobněji viz podkapitola 2.6). V SFBT je však tvořivost především spojená s vytvářením změny, tedy s využitím zdrojů, které jsou k dispozici, pro posun žádoucím směrem (de Shazer, 1988c; Keeney, 2009; Keeney & Keeney, 2013). Využití zdrojů klienta můžeme mimochodem vnímat jako vůbec nejvýznamnější faktor, který přispívá k terapeutické změně.