Koupit na e‑shopu

Politika zaměstnanosti a politika životního prostředí byly po dlouhou dobu ve většině zemí řešeny izolovaně. Teprve pod tlakem jak rostoucích požadavků na ochranu životního prostředí, tak rostoucí nezaměstnanosti se objevila snaha o jejich integrované řešení. Do poloviny sedmdesátých let 20. století převládal názor, že ochrana životního prostředí nutí podniky přesouvat tradiční investice do investic na ochranu životního prostředí, tím omezuje výrobní programy a vede k propouštění zaměstnanců. Nové studie však doložily, že ochrana životního prostředí vyvolává na druhé straně nové aktivity a vytváří nové pracovní příležitosti.

Ocenit dopad politiky životního prostředí na zaměstnanost předpokládá vzít v úvahu její přímé a nepřímé pozitivní i negativní dopady a na jejich základě stanovit celkový finální dopad, což je metodologicky značně náročné.

Základním pozitivním efektem ochrany životního prostředí ve vztahu k zaměstnanosti je vytvoření a udržení nových pracovních míst. Tento pozitivní dopad se však neprosazuje přímočaře, ale je ovlivněn řadou faktorů jak na straně ekonomiky (fáze ekonomického cyklu, charakter nezaměstnanosti aj.), tak na straně politiky životního prostředí (kombinace nástrojů ekologické politiky, typ strategie ochrany životního prostředí aj.).

Negativní efekty politiky životního prostředí na zaměstnanost se mohou projevovat jako překážka dalšího rozšíření výrobní kapacity podniku, snížení jeho konkurenceschopnosti či jako faktor spolupůsobící uzavření (likvidaci) podniku. Dostupné analýzy dokládají, že z makroekonomického pohledu je ztráta pracovních míst, kterou lze připsat politice životního prostředí, zcela zanedbatelná. Tento vliv působí spolu s dalšími faktory a je obtížné jej od nich oddělit. Větší význam může mít pouze v lokálním měřítku, především v oblastech s vysokou mírou nezaměstnanosti.

Jedním z faktorů, který může ovlivnit zaměstnanost, jsou uplatňované nástroje politiky životního prostředí. V obecnější rovině je zřejmé, že administrativní nástroje, které neumožňují flexibilní jednání podnikové sféry, jsou ve vztahu k zachování pracovních míst méně příznivé než nástroje ekonomické. Zaměstnanost ovlivňují ve větší míře nástroje, jež mají přímé cenové efekty, jako jsou environmentální daně, poplatky za emise znečišťujících látek aj. Ze zahraničních zkušeností je možno odvodit, že největší obavy průmyslové sféry ze ztráty konkurenceschopnosti – a následně zaměstnanosti – jsou spojovány se zavedením nových ekologických daní. Proto je tolik pozornosti věnováno ekologické daňové reformě, která předpokládá kompenzovat zvýšení ekologických daní snížením plošných daní zatěžujících pracovní sílu.

Analytické studie zpracované v posledních deseti letech v zemích OECD dokládají, že i když je dopad politiky životního prostředí na zaměstnanost velmi malý, je hodnocen jako pozitivní. V evropských zemích se ochrana životního prostředí podílí na celkové zaměstnanosti cca 1,5–2 %, v USA dosahuje téměř 3%.

Dokončení kapitoly v knize Environmentální politika a udržitelný rozvoj, kterou si můžete koupit jako e-knihu.