Kniha obsahuje celkem 72 nesoutěživých her zaměřených na úspěšné strategie zvládání hněvu ve skupině dětí. Samotným hrám předchází teoretický úvod, v němž se čtenáři dozvědí, jak hněvu porozumět, co dělat, když už je dítě rozhněvané a proč na podporu zdravého zvládání hněvu používat hry. 

Hry jsou rozděleny do několika kategorií podle situace, pro kterou se hodí:

• Rozcvičky a hry na prolomení ledů
• Zažehnutí rozbušky: zkoumání hněvu a spouštěčů hněvu
• Když se rozlobím: reakce a následky
• Ty a já: empatie
• Ty a já spolu: respekt, spolupráce a vyjednávání
• U kormidla: věci pod kontrolou, zvládání stresu a snášení frustrace
• Mám to! řešení problémů
• Jde se na to! Stanovování cílů a připravenost
• Docvičky a oslavy

Deborah M. Plummer je vysokoškolská pedagožka (De Montfort University, Leicester) a terapeutka, autorka řady publikací pro práci s dětmi i s dospělými. V Portálu vyšly její knihy Skupinové hry pro rozvíjení sebeúcty (2013), Učíme děti zvládat úzkost, obavy a stres (2013) a Hry pro rozvoj všímavosti (2017).

Mohlo by vás také zajímat: 100 zábavných pohybových her pro skupiny dětí od 3 do 10 let.

Ukázka:

JAK POROZUMĚT HNĚVU

Klíčové teze:

• Hněv je normální, zdravá lidská emoce.
• Malé děti potřebují pomoc, aby se naučily, jak pocity hněvu úspěšně zvládat.
• Základy emoční regulace se budují v raném dětství.
• Způsob, jakým si děti situace a události vykládají, má pro zvládání hněvu závažné důsledky.
• Hněv u dětí není něčím, čeho by bylo třeba se obávat, co by se mělo popírat či potlačovat.
• Hněv je většinou důsledkem nějaké spouštěcí události nebo je odvozen z jiné základní emoce.
• Pro vybudování zdravého způsobu zvládání hněvu v dětství existuje několik klíčových faktorů.

Hněv je normální, zdravá lidská emoce

Pro mnohé z nás „dětský hněv“ vyvolává představu agrese a dětí, které jsou „nezvladatelné“ nebo se „bouří“ či je něco „trápí“. Představami a příběhy takové agrese jsme bombardováni téměř dnes a denně, a učitelé budou jistě vědět o tisících dětí, které kvůli rušivému chování každoročně čelí vyloučení ze školy.

Je politováníhodné, že v této atmosféře, ze strachu z následků nespoutaného hněvu, začali mnozí dospělí ke zvládání jakýchkoli projevů hněvu přistupovat naplněni obavami, dokonce i u velmi malých dětí. Tato nepochopená emoce se, jak se zdá, stala „shnilým jablkem“ mezi emocemi, něčím, co je třeba dostat pod kontrolu, vymýtit či potlačit.

Mluvíme tu ale samozřejmě o nepatřičném vyjádření pocitů hněvu. Hněv sám o sobě nevítanou emocí být nemusí. Vlastně může být někdy silou vedoucí k pozitivní změně. Je-li vyjádřen přiměřeně a smysluplně, může být naprosto normální a zdravou reakcí například na nějakou nespravedlnost, a může sloužit jako zdroj energie a motivace k jednání. Hněv je také základní reakce na vnímané ohrožení života, která nám umožňuje okamžitě reagovat na ohrožující okolnosti a bránit se v krizové situaci.

Mohlo by vás také zajímat: Hry pro rozvoj všímavosti, aneb mindfulness pro děti.

Nesmíme také zapomínat, že pojem hněv zahrnuje širokou škálu emoční intenzity, od mírného podráždění a frustrace. Jedná se tedy o něco, s čím se pravděpodobně u druhých budeme setkávat nebo co budeme sami prožívat vcelku pravidelně. Pokud si s ním sami víme rady, můžeme pak dětem pomoci pochopit, že hněv nemusí být děsivým, nepředvídatelným ani zdrcujícím zážitkem a že jsou schopny se s touto emocí vypořádat produktivním a zdravým způsobem.

Malé děti potřebují pomoc, aby se naučily, jak pocity hněvu úspěšně zvládat.

Je jasné, že postupy pro zvládání hněvu musejí dokázat víc než jen prostě poskytnout způsob jak rozhněvané výlevy ovládnout či potlačit. Výzvou pro dospělé je pomoci dětem vytvořit si klíčové dovednosti a schopnosti emoční regulace. Tento úkol začíná v útlém dětství a pokračuje v prvních letech. Jak se děti učí zdolávat svět, můžeme jim pomoci rozvinout umění empatie a spolupráce, povzbudit jejich narůstající schopnost snášet frustraci, pomoci jim vybudovat si odpovídající strategie, jak samy sebe uklidnit, když pociťují úzkost. S těmito vybudovanými základy budou děti lépe schopné oprávněný hněv směrovat do přiměřených reakcí a rozpoznávat a mírnit nepřiměřené projevy této silné emoce.

* * * 

Poznej hlas

Jak hru hrát

Hráči stojí nebo sedí v kruhu. Každý hráč si vymyslí nějaký zvláštní pokřik, například spojení několika samohlásek s různým intonačním vzorcem, nebo nějaké broukání či hvízdání. Celá skupina si postupně poslechne všechny pokřiky. Hráči jeden po druhém řeknou své křestní jméno a pak udělají svůj zvolený zvuk.

Jeden hráč stojí uprostřed kruhu se zavázanýma očima. Koordinátor hry potichu určí někoho, kdo vydá svůj pokřik. Dítě uprostřed se snaží volajícího pojmenovat. Pokud se trefí, může ještě jednou.

Každá osoba smí hrát maximálně dvakrát, než koordinátor vybere dalšího, kdo půjde doprostřed.

Obměny

Volající zarecitují verš z nějaké dobře známé písně nebo předem vybrané slovní spojení, které všechny děti dokážou říct/ zapamatovat si ho.

Další tip: Hry pro zvládání agresivity.

Uprostřed stojí dva hráči a mohou se poradit o jménu toho, kdo se ozval. Ten, kdo stál uprostřed naposledy, může vybrat dalšího volajícího. Všichni si vymění místa, než se vybere další, kdo zavolá svůj pokřik. Hráči se rozdělí do dvojic, aby si své pokřiky natrénovali. Jedno dítě z každého páru si pak stoupne doprostřed a zavážou se mu oči. Na signál jejich partneři vydají svůj zvolený pokřik. Hráči se zavázanýma očima opatrně obejdou kruh a najdou každý svého partnera.

Zamyšlení

Jak poznáme jednotlivé hlasy? Co náš hlas odlišuje?

Co by se mohlo stát, kdybychom zněli všichni úplně stejně? Jaká slova můžeme použít, abychom popsali různé hlasy (např. hluboký, chraplavý, hlasitý, tichý, čokoládový)? Udržte popisy na velmi obecné úrovni, a nespecifikujte je s ohledem na jednotlivé děti. 

Mění se váš hlas podle toho, jak se cítíte?

Knihu Hry pro zvládání hněvu koupíte na našem e-shopu.