Studenti bakalářských, magisterských, ale i doktorských studijních programů zpravidla koncipují texty svých diplomových prácí tak, že je dělí na teoretickou a praktickou část. Obsahem praktické části pak bývá vlastní, ať již kvantitativní nebo kvalitativní, výzkum. Jeho metodika je později pravidelně podrobena kritice oponentů, kteří se netají svými výhradami. Studenti prostě chybují a to i tehdy, když konkrétní výzkum řádně konzultovali se svými školiteli. Není pochyb o tom, že je žádoucí se některým, zejména opakujícím, chybám vyvarovat, a proto upozorňuji na tři vhodné knihy, které by mohly plnit funkci dobrých pomůcek vždy, když student váhá nebo si není jist, zda ve svém výzkumu postupuje správě. Všechny knihy vyšly péčí pražského nakladatelství Portál. Konkrétně se jedná o následující tituly:
Punch K.F.: Úspěšný návrh výzkumu,
Punch K.F.: Základy kvantitativního šetření,
Hendl J.: Kvalitativní výzkum.
Keith F.Punch je profesorem na Graduate Schoul of Education University of Western Australia a autorem celé řady knih o metodice statistického výzkumu. V knize Úspěšný návrh programu se každý čtenář dozví, co je to návrh výzkumu a jak je nutné jej koncipovat. V osmi kapitolách jsou postupně a dobře hierarchicky uspořádané problémové okruhy, s kterými se musí každý výzkumník seznámit. S ohledem na znalost českého prostředí doporučuji věnovat pozornost nejen problematice sběru dat, etickým konsekvencím výzkumu a zvoleným metodám, ale také náležité práci s literárními zdroji, která je podmínkou zvládnutí potřebné teorie i pozdější interpretace. Podnětné jsou i obě přílohy. První objasňuje pojmy „perspektiva“, „strategie“ a plán a druhá reprezentuje vodítko pro zpracování návrhu výzkumu.
Ačkoliv K.F.Punch uvádí základní dilematickou otázku, totiž, zda použít kvantitativní či kvalitativní metodu výzkumu, popřípadě obě, právě té kvantitativní věnoval samostatnou publikaci.
Publikace Základy kvantitativního šetření obsahuje sedm jasně vymezených a dále strukturovaných kapitol a autor se netají tím, že cílem jeho snažení by měl být praktický návod „jak na to“. S výsledkem může být spokojen, protože jeho publikace je opravdu vhodným manuálem, jak provést kvalitní kvantitativní výzkum. Z hlediska praktičnosti i věcnosti neudivuje, že se zabývá především vztahy mezi jednotlivými proměnnými a tedy, že je upřednostňuje před pouhým popisem získaných dat jejich rozložení.
Třetí kniha je z pera Jana Hendla, který působí na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze a na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. Dlouhodobě se věnuje metodologii vědy a čtenáři se mohli seznámit již dříve s jeho publikací Přehled statistických metod zpracování dat /2004/. Ke krátkému upozornění uveďme, že text jeho knihy Kvalitativní výzkum, s podtitulem Základní metody a aplikace, je rozdělen na 14 základních kapitol a celé řady podkapitol. Postupně jsou tak probírána témata: Základy metodologie vědy /1/, Kvalitativní, kvantitativní a smíšený výzkum /2/, Vývoj kvalitativního výzkumu /3/, Základní přístupy kvalitativního výzkumu /4/, Návrh plánu výzkumu /5/, Metody získávání dat /6/, Příprava, kódování a zobrazování dat /7/, Metody vyhodnocování a interpretace /8/, Smíšené strategie /9/, Evaluační výzkum /10/, Výzkumná zpráva /11/, Hodnocení kvality výzkumu /12/, Systematický přehled, sekundární analýza a metaanalýza /13/ a Informační technologie a informace v kvalitativním výzkumu /14/. Z uvedených názvů jednotlivých kapitol je zřejmé, že si v něm každý student najde to, co aktuálně potřebuje a přestože by měl zvládnout celou strategii kvalitativního výzkumu, ke kterému se odhodlal, jistě bude studovat především ty pasáže, s kterými má aktuální problémy.
Všechny uvedené knižní tituly obsahují standardní nezbytnosti, tj. rejstříky, seznamy literatury, stejně tak jako buď přílohy nebo pěkný výkladový slovník anglických odborných výrazů /J.Hendl/. Společné je také to, že jsou přehledně a srozumitelně napsány. Z uvedených důvodů je zjevné, že všechny tři publikace by neměly uniknout pozornosti diplomantů, kteří se už nemohou vymlouvat na nedostatek příslušné odborné literatury v českém jazyce.
Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.
Fakulta humanitních studií UK, Praha
Autor, docent a odborník na metodologii věd, je čtenářům znám, kromě jiných svých publikací, také knihou Přehled statistických metod zpracování dat (Portál 2004). Kniha, která je předmětem této recenze, jeho výše uvedenou knihu vhodně doplňuje, ale doplňuje i převažující publikace o kvantitativních vědeckých metodách. Je vzorem objektivity, věcnosti a didaktické důkladnosti. Její obsah tvoří široký záběr, zahrnující problematiku počínající základy vědecké metodologie, srovnání kvantitativního, kvalitativního a smíšeného výzkumu, přehled druhů kvalitativního výzkumu, jeho škol a teorií a základní aspekty kvalitativního výzkumu, které tvoří jeho „základní přístupy“ (případové studie, , fenomenologické zkoumání, biografický výzkum, zkoumání pramenů, „kritický výzkum“ a další druhy), struktura výzkumného plánu („projekt kvalitativní studie“, způsoby výběru a další složky či hlediska, včetně etických otázek), metody získávání dat (neformální, fenomenologický a jiné druhy rozhovoru a další techniky dotazování a pozorování), příprava, kódování a zobrazování dat, metody vyhodnocování a interpretace získaných výsledků, výzkumná zpráva, sekundární analýza a metaanalýza a řada dalších témat. Lze říci, že je to velmi systematicky a podrobně zpracované dané téma.
Téměř současně vyšla další kniha na stejné téma: Miovský M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu (Grada 2006). Zatímco Hendlova kniha je zaměřena všeobecněji, Miovského dílo, jak již naznačuje jeho název je zaměřen na problematiku kvalitativního výzkumu v psychologii a zabývá se proto i specifickými aspekty daného tématu, jako jsou např. „historicko-filozofické kořeny kvalitativního přístupu v psychologii“ (tj. zejména spor „duchovědné“, „rozumějící“ a přírodovědecky orientované psychologie). Hendl se, vedle k dané problematice vztažných filosofických škol, věnuje také teoriím, vztahujícím se k vývoji kvalitativního výzkumu, jako byly např. „chigagská škola“, „frankfurtská škola“ a dalším, které měly blíže k sociologii a historii než k psychologii. Nicméně i u Hendla nacházíme pojednání o žhavém tématu, fenomenologii o jejím filosofickém východisku a o fenomenologické sociologii. Autor objektivně podává i kritiku kvantitativního přístupu z pozic zdůrazňujících primární význam kvalitativního výzkumu a zachovává věcně referující přístup. Uznává význam kvalitativního výzkumu zejména jsou-li jeho předmětem postoje a motivy a způsoby jednání lidí, život organizací, společnosti a historie. Proto si ji s užitkem mohou prostudovat psychologové, sociologové, ekonomové i historici.
prof. PhDr. Milan Nakonečný