Rosen, Sidney: Můj hlas půjde s tebou - autor recenze: Jana Dořičáková
http://www.topcteni.cz/sidney-rosen-muj-hlas-pujde-s-tebou-terapeuticke-pribehy-miltona-h-ericksona/Hodně lidí se zajímá o psychologii z důvodů sebevzdělávání. Třeba já. Věřím, že psychický stav ovlivňuje fyzický stav. Mám to dokonce vyzkoušeno. Pokud jsem v pohodě, tak se cítím dobře. Jakmile jsem ve stresu, ozve se můj žlučník a břicho dělá problémy. Takže se snažím stále na sobě pracovat. Mám ráda knihy, kde prostřednictvím příběhu lépe pochopím pointu. A proto mě zaujala tato kniha.
H.Erickson byl americký psychiatr a psycholog, zakladatel nového přístupu k hypnóze a jeho využití v terapii i v životě. Rosen byl jeho učedník, spolupracovník a přítel. Erickson si ho vybral k sepsání knihy o jeho učení. Je velmi težké popsat něčí práci, která používá hlas a způsob vyprávění jako součást terapie. Erickson dokázal vyprávět tak působivě, že je to těžce zachytitelné. Jeho intuice ho nezklamala, protože Rosen umí vzít čtenáře za ruku a doprovodit ho do Ericksonovy přítomnosti.
Jedna z hlavních složek Ericksonovy terapie bylo vyprávění terapeutických příběhů. Jsou to příhody, které Erickson vyprávěl svým pacientům i studentům. Byly nahrány a Rosen je dal do písemné podoby v roce 1979 s Ericksonovým svolením, kdy asi tři měsíce před jeho smrtí byla podespána smlouva s vydavatelstvím.
Erickson poukazuje na to, že většinu našeho života určuje nevědomí. Ale ne tím způsobem, že je život předurčen. Ale tím, že všechny naše zkušenosti a prožitky ovlivňují naše nevědomí i vědomou mysl. Pokud si přečtu něco, co mě inspiruje, změní se má nevědomá mysl. Hodnota každé psychoterapie vychází ze schopnosti člověka změnit se, a to především v důsledku kontaktu s jiným člověkem.
Každý, kdo strávil s Ericksonem určitou dobu, velmi pravděpodobně prošel určitým typem hypnotického transu. Člověk s kladným očekáváním je v transu nejochotnější příjmat sdělení a nechat se ovlivnit Ericksonovými příběhy.
Erickson nemá na mysli navozený stav ospalosti, neuspí je, neztrácejí nad sebou kontrolu a nepodléhají vůli jiného člověka. Trans je ve skutečnosti přirozený stav, který zná každý. Nejčastěji jej používáme při snění s otevřenýma očima nebo při meditaci, modlitbě nebo cvičení. V knize je to více vysvětleno v první kapitole na str.27. Prostě vše je zde podáno rozumným, jednoduchým jazykem, že i já chápu na jakých principech jeho práce funguje.
Kniha není úplně odpočinkového rázu. Je zde rozebrán příběh, na jehož základech bylo pacientovi či klientovi pomoženo. Takže se čtenář musí někdy více soustředit. Velmi mě fascinovalo, jak lidská mysl pracuje. Spousta věcí by mě ani nenapadla. Jak někdy jednoduše se nám může změnit úhel pohledu na daný problém a tím ho vyřešit. Je to velmi zajímavé a inspirativní čtení, které nelze lehce popsat. Pokud vás to zaujalo, tak si knihu musíte přečíst. Určitě budete překvapení jakým způsobem lze vést psychoterapii.
Na závěr uvedu příklad jednoho příběhu, kdy sám Erickson předává hodnoty a všťepuje sebekázeň svým dětem. To bych potřebovala i já doma na své děti.
Jeho dcerky se rozkřikly na svou matku. On si je zavolal a řekl jim, aby tady stály a přemýšlely o tom, že není hezké křičet na svou matku. První řekla, můžu tady stát celou noc. Druhá uznala, že není hezké křičet a omluvila se své matce. Po hodině stání jí řekl, že hodinové ručičky se pohybují velmi zvolna. O další půl hodiny řekl, že její chování k mamince bylo velmi hloupé, a že křičet na maminku je velmi hloupé. Poté se dcerka rozbrečela a řekla, že si to také myslí. Erickson vytrval dokud dcerka neřekla chci se omluvit a ne musím. Vnitřně si osvojila společensky žádoucí činnost. A Erickson zdůraznil důležitost včasného určení hranic a pravidel.
Úplně vidím svého nejmladšího syna a myslím, že zkusím také stanovit hranice podobným způsobem.
Hodnocení: 100%