Díky svému specifickému výběru literatury se občas od své knihomolské kamarádky dočkám na adresu obdržené recenzní knihy komentáře typu:“ Jo jasně, určitě to je bezva knížka. Hned jak budu sedět v cele smrti a dvacátým rokem se ve výkonu trestu začnu děsně nudit, jistě si ji přečtu…“. Něco podobného jsem si vyslechla ihned po svém nadšené projevu nad van Geneppovou monografií. Ale kniha Přechodové rituály děsně „ klamou tělem“ a i když se to na první pohled nezdá, určitě „chytnou a nepustí“ každého, kdo se zajímá o nábožensko-magické praktiky, o pohled ( nejen našich ) předků na posvátno a původ zvyků, které se od nepaměti váží ke všem stěžejním mezníkům lidského života, z nichž mnohé (byť v různých obměnách) přetrvaly do dnešních dnů.

Francouzský religionista a etnolog Arnold van Gennep svou nejznámější knihu, která se časem díky svému rozsahu informací stala klasickým dílem, napsal již roku 1909. Studentům antropologie či etnografie je jistě jak autor, tak jeho dílo i ústřední téma této publikace známé, nicméně jiným zvědavcům, kteří zatím neví, co si mají pod termínem „přechodové rituály“ představit, prozradím, že přechodovými rituály autor rozumí akty, kdy jedinec přechází z jedné své etapy života do druhé.

Klasicky sem tedy patří uznání dítěte za dospělého – plnohodnotného muže či ženu, dívka se svatbou stává manželkou, prvním porodem matkou atd. … V knize nám tedy Dr. van Gennep mj. představí svou klasifikaci přechodových rituálů týkající se těhotenství, porodu, narození a dětství. Dále iniciační rituály, zásnuby, svatby či pohřební rituály.

„ … Dveře jsou mezí mezi cizím světem a domácím, jde-li o domácí příbytek a mezi světem profánním a posvátým, jde-li o chrám. „Překročit práh“ tedy znamená připojit se k novému světu. Proto to bývá důležitý úkon při svatebních obřadech, při obřadech adopce, svěcení na kněze či při pohřbu. “

(str. 24)

Kniha je brožovaná, obsah má členěn do 10 kapitol, dále obsahuje samostatnou kategorii „Poznámky“, „Doslov“, „Poznámky k doslovu“ a seznam použité literatury „Bibliografie“.

Dovoluji si tvrdit, že knížka svým přebalem na první pohled moc nezaujme – bílé pruhy přechodu pro chodce na černém pozadí, no budiž… Název knihy k takovému grafickému pojetí přímo svádí. Ale na druhé straně jako velké plus vidím to, že se nejedná o paperback a že je publikace menších rozměrů, tudíž se pohodlně vejde do dámské kabelky, což je u mě dost důležité kritérium :).

Co se týče obsahu mě jako laika, ne-etnografa a ne-antropologa rozhodně nadchl. Je pravda, že se jedná o více odborný text, takže jsem si musela některé termíny vyhledat ( Díky, milý Google!), ovšem i línější čtenář, který si nehodlá slova cizího původu „gůglit“, z kontextu jistě pochopí, i bez přesné znalosti významu odborného termínu, o čem autor píše: jednoduše řečeno se věnuje obřadům, kterými se překlenovaly důležité milníky lidského života. Těmito obřady ( rituály / slavnostmi) se oddělovaly jeho jednotlivé etapy, jenž měly vliv na život nejen konkrétního člověka, ale i celé komunity, ze které daný jedinec pocházel.

“ … Rozlišování mezi fyzickým a sociálním dospíváním je ještě patrnější na některých obřadech u Todů, kteří praktikují mnohomužství a dívky se tu mohou zasnoubit už od tří let. Nějakou dobu před dosažením pohlavní dospělosti dívky za ní přijde muž z jiné vesnice, lehne si vedle ní a svým pláštěm oba přikryje. Zůstanou tak pár minut a pak odejde. Za 14 dní přijde dobře stavěný muž, jehož příslušnost ke skupině nebo klanu nehraje žádnou roli, stráví s dívkou noc a připraví ji o panenství… Vlastní svatební obřady začínají až v 15 nebo 16 letech tedy několik let po dosažení pohlavní dospělosti.“

(str. 65)

Autor v knize vysvětluje skladbu rituálů v tradicích různých „divokých a polodivokých, starověkých i současných“ kmenů a v bodech je ( sice stručně ale přesto poutavě ) popisuje. Díky této monografii mj. pochopíte, proč se nevěstě dávalo (dává) věno, proč se k rituální očistě téměř ve všech kulturách používá voda a seznámíte se s i různými praktikami odnětí, useknutí či zmrzačení části těla, které mění tělo jedince viditelným způsobem pro všechny kolem.

„ Vezmeme-li nakonec v úvahu excizi poštěváčku a stydkých pysků, protrhávání panenské blány či nařezávání perinea, zjišťujeme že se s lidským tělem nakládalo jako s kusem dřeva, který každý přitesával a upravoval podle svých představ – uřezávali, co přečnívalo, přepážky proděravěli, hladké plochy vrásnili…..Mezi všemi těmito praktikami je obřízka jednou z nejjednodušších a nejméně závažných….“

( str. 66)

Kniha se pochopitelně nedá (podle mě) „ zhltnout na první dobrou“, přece jenom se jedná o odbornou literatura, u které je nutné alespoň trochu přemýšlet. A člověk musí zároveň i musí mít náladu na to, aby si ve volném čase četl o tom, jakým způsobem se v antických chrámech zasvěcovaly posvátné prostituky, či jakým způsobem v liturgii římských katolíků probíhá iniciace novicek v řádu. Nicméně, pokud vás takovýto typ informací baví a neodrazuje vás odborněji psaný text, knihu vám vřele doporučuji.

Summa summarum

Mně se kniha líbila a navzdory tomu, že nejsem antropolog či etnograf, jsem ji přečetla v rekordním čase. Hlavně díky tomu, že mě baví magicko-náboženské praktiky a zajímají mě předkřesťanské zvyky (tradice ne-křesťanů ) a animistických kmenů, ať starověkých nebo současných. Myslím, že v kontextu toho, že se stále více lidí z našeho „civilizovaného“ západního světa obrací zpět k tradicím předků, najde si kniha své čtenáře i mimo odbornou veřejnost, pro kterou byla před více než 100 lety sepsána.

Moje hodnocení ( jako ve škole): 1

V procentech: 92%

“A jsou zde neustále nové a nové prahy, které je třeba překračovat, práh léta nebo zimy, ..měsíce nebo noci, práh narození, dospívaní nebo zralého věku, práh stáří, práh smrti, práh jiného života – pro ty, co v něj věří.”

Knížka pojednává o teoretickém a historickém pojetí přechodových rituálů. Jedná se o celkem útlou, ale hutnou knížku. Je v ní spousta příkladů a popisů různých rituálů a společenství. Publikace je vhodná, pokud se čtenář chce dozvědět o různých typech rituálů, vidět určité srovnání a zamyslet se nad tématem v jeho teoretické šíři. Zvláště dobře je zde vidět jejich velká rozmanitost a různorodost, ale i překvapivé podobnosti jednotlivých rituálů a oblastí mezi rozdílnými skupinami. Vedle sebe se tak ocitají rituály z Austrálie, starého Říma či křesťanské Evropy. Text je starý kolem sta let a jejím autorem je francouzský religionista a etnolog Arnold van Gennep.

Prvních pár stránek knížky mě překvapilo, poněkud nepříjemně, v tom, jak je knížka teoretická. Poté jsem se do ní ale začetla a našla jsem spoustu látky k inspiraci, a to i z psychologického hlediska.

Samotné zamyšlení se nad přechodovými rituály a jejich rolí je fascinující. Dá se v nich vidět oslava změn, které čekají každého v rámci jeho života. Minulé kultury tyto přechody uctívaly a prožívaly často veřejněji než my teď. Tato kniha mi tento aspekt mnohem víc zvědomila a ukázala ho na desítkách případů.

Na začátku je načrtnuté základní dělení a poté následují jednotlivé kapitoly, věnující se základním oblastem, jako jsou “Těhotenství a porod” či “Iniciační rituály”.

Autor klade velký důraz na sekvence rituálů – zaměřuje se tedy na popis činností či obřadů tak, jak jdou za sebou. Vymezuje se tak vůči vytržení a zkoumání jen jednotlivého rituálního aktu (např. přestřihnutí pásky), byť může být vrcholem obřadu a nejvýraznějším prvkem. Věnuje velkou pozornost tomu, co se děje před ním i potom. Každé části rituálu věnuje stejnou pozornost. To mu pomáhá nacházet podobnosti rituálů tam, kde je jiní přehlédli.

Přechodový rituál předkládá jako uskupování různých rituálů odlučovacích, pomezních a slučovacích. Na konkrétním příkladu iniciace jinochů v indiánském kmeni to mohlo vypadat takto: odlučovací rituál – ostříhání vlasů a odchod od rodiny; pomezní r. – pobyt mimo kmen, ve zvláštní chýši či v lesích; slučovací r.- tetování, příslušící dospělému a tím začlenění do dospělé společnosti.

Slovy autora: “Pro skupiny, stejně jako pro jednotlivce je žití neustálé rozpadání a obnovování, neustálé změny stavu a podoby, umírání a znovuzrozování”. Pod tyto procesy spadá pro autora – a společnosti, které pro ně měli zvláštní rituály – i střídaní dne a noci, stárnutí či formování rodin (někdo odchází, někdo přichází, mnoha způsoby).

Chci tedy podpořit potenciální čtenáře v tom s knížkou chvilku vydržet. Mně přišla inspirace v podobě funkce a ohraničování přechodových rituálů nakonec velmi přínosná. Rituály přeci sloužily mnohým společenstvím k přechodům z jedné významné etapy do další – ať se už jednalo z dětství do dospívání; z prvního porození dítěte zpět do běžné společnosti či z jednoho území do druhého.

Autor předkládá nashromážděná fakta z množství zdrojů, dává je do souvislostí a nastiňuje jejich zařazení. Naopak v knize čtenář nenajde dlouhé psychologické rozbory, tím méně návod pro osobní použití. Autor se občas, i když velmi zřídka, dotkne i “dnešní doby”, což nicméně znamená přelom 19./20. století a Francii. Čtenář tedy nenajde logicky nic o dnešních podobách rituálů či cokoliv z České republiky.

Nejedná se úplně o jednoduchý text, zároveň je ale poté, co si čtenář zvykne na autorův styl celkem čtivý. Mírně, ale ne přehnaně, rušivé může pro čtenáře být vymezování se vůči jiným autorům a etnologům z konce 19. století, ale vyskytuje se převážně jen v závěru knihy a občas slouží jako podklad pro zajímavé postřehy autora.

Pro psychology, stávající i budoucí, chci vypíchnout, že autor klade silný důraz na jednotlivce a na transformační procesy, kterými prochází a způsoby, jak se s nimi vyrovnává okolí. Spousta rituálů mi takto skrz psychologizující optiku připadá jako prostor a způsob si začlenit životní změny a potenciálně náročné situace.

Už přechodová zebra na obalu knížky čtenáře může znervóznit svým poselství – odkud a kam vede? Je jasné, že z jedné strany na druhou, ale co je na těch dvou stranách? Arnold van Gennep napsal knihu Přechodové rituály v roce 1909 a přesto stále přináší jednu z nejpřesnějších klasifikací přechodových rituálů vůbec. A co je vlastně takový rituál? Svatba, pohřeb, obřízka, vyhánění nemoci z těla – zkrátka zvyk, který vás přenáší z jedné části života do druhé. Kdo se chce začíst do přesnějších a odbornějších popisů, najde tu klasifikace jednotlivých rituálů. Koho zajímá třeba magičnost takových zlomových situací, najde tu posvátno, magii, čarování i náboženství. Už první věta knihy provokuje moderní mysl, která pokročila od roku napsání knihy ve vidění světa a hlavně rovnosti jeho obyvatel: „Každá obecná společnost v sobě zahrnuje několik zvláštních společností, které jsou tím nezávislejší a tím zřetelněji ohraničené, čím nižší je stupeň civilizace obecné společnosti.“ Příklad: starobylá Sparta, král odjíždí do války. Musí obětovat Diovi, aby jeho cesta byla úspěšná. Když byla znamení příznivá, ohňonoš vzal z oltáře oheň a nesl jej až na hranici. Tam král obětoval znovu a teprve po dalších příznivých znameních hranice překročil. Také jste si hned vzpomněli na naše hraniční přechody, pasy a víza? Dnes to vidíme jako bezpečnostní pojistku – ale spartský král viděl své rituály úplně stejně! A to mluvíme zatím pouze o tak zvaném materiálním přechodu. Iniciační rituály znamenají pro jedince, ale i společenství, ve kterém žije, jeho přechod od nedospělosti do dospělosti. Tedy i k sexuální dospělosti a znamení, že může plodit a rodit. Takové rituály jsou spojeny i s fyzickým mrzačením či označením. Možná se vám na první pohled zdá, že tato kniha není nijak zvlášť důležitá pro moderního člověka. Opak je pravdou: hlubší zamyšlení nad našimi vlastními zvyky vede k větší toleranci ke zvykům ostatních.