Tekutá modernita

Tekutá modernita

Bauman, Zygmunt

Portál, 2020

499 Kč399 Kč

SklademAkce 20 %

plusminusPřidat do košíku

Anotace

Kniha zpracovává jeden z klíčových konceptů, s nimiž přišel slavný sociolog Zygmunt Bauman. Podle něj ideu tekuté modernity charakterizuje individualismus, narůstající pocit nejistoty a privatizace ambivalence. Jde o chaotické pokračování moderny, kdy jedinec může volně přejít z jedné sociální pozice do jiné. Typickým rysem tekuté modernity je nomádství, člověk proplouvající světem jako turista, měnící místa, zaměstnání, partnery, hodnoty, politickou a sexuální orientaci, aniž by vytvářel a participoval na tradičních sítích vztahů a zodpovědností. Ty jsou nahrazeny osobní, zcela individuální volbou.
Zkoumání změn, které znamenají nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, rozděluje Bauman do pěti částí, ve kterých podrobně analyzuje proměny základních moderních konceptů: 1. úsilí o emancipaci, 2. myšlenku individualizace – představu, že je na jedinci, aby se sám stal tím, kým chce být, 3. představu pokroku a práce jako prostředku, jak ovládnout budoucnost, 4. oddělení času a prostoru, 5. národní stát.
Zygmunt Bauman (1925–2017) byl polsko-britský sociolog a filozof, jeden z nejvýznamnějších teoretiků společenských věd. Zabýval se otázkami modernity, holokaustu, postmoderního konzumerismu apod.

Bibliografické údaje

  • Autor:

  • Překladatel:Drozd, Lubomír

  • Nakladatel:Portál

  • ISBN:978-80-262-1602-5

  • Počet stran / vazba:296 / Brožovaná

  • Rok vydání:2020

  • Kód:21206101

  • EAN:9788026216025

  • Obálka v tiskové kvalitě:Stáhnout

Odborné recenze


  • Bauman, Zygmunt: Tekutá modernita - autor recenze: Prof. PhDr. Milan Nakonečný

    Kniha významného anglického sociologa polského původu (jeho oblíbený Úvod do sociologie byl u nás za starého komunistického režimu ještě přeložen z polštiny) patří k řadě výrazných a významných kritiků současné západní společnosti. Jedním z ústředních a klíčových pojmů tého kritiky je „tekutost“ a název jeho knihy, která je zde předmětem naší recenze je „tekutá modrnita“, to znamená, že se dnešní společnost, její kultura a život v ní, až po život mnoha jedinců a mezilidské vzztahy vyznačuje „tekutostí“. Co to znamená, vysvětluje náš autor na samém začátku své knihy přímno fyzikalisticky: tekutost ve srovnání s pevnými látkami se vyznačuje tím, že „podléhá stálé změně“, „tekutost je charakteristická vlastnost kapalin“. Bauman tu jde do podrobností: zatím co pevné látky vzdorují vlivům času a mají svůj určitý tvar, látky tekuté (tekutiny, kapaliny) „tečnou, plynou, proudí …“, ale nás ovšem zajímá metafora tekutosti, jíž náš autor charakterizuje současnou společnost v kritickém pohledu na ni. a pomalu nám naznačuje o co tu jde, když píše: „Cožpak modernita nebyla od samého začátku procesem ´zkapalňování´ ? Cožpak po celou tu dobu nebylo ´tavení pevných látek´ její hlavní kratochvílí a jejím hlavním úspěchem ? Jinými slovy, cožpak modernita nebyla tekutá od samého počátku ?“.Bauman poukazuje na to, že od počátků Komunistického manifestu tu vyly výzvy ke změně všeho ztuhlého, rigidního, které bylo reprezenováno hlavně náboženstvím a politicko-ekonomickým, zřízením. Avšak, dodejme k tomu, to postupné „zkapalňování“ určitých pevných nadčasových hodnot, vyústilo až po „postmodernistický“ relativismus všech hodnot a všech pravd, vědy a filosofie získaly povahu vyprávění a „diskurzu“ a tak platí jen to, na čem se dočasně vědci a filosofové dohodnou a protože diskurz (debata, rozprava) o tom, co platí probíhá v čase, jsou i vědecké poznatky a etické hodnoty dočasné, „tekuté“.

    Baumanova předmětná kniha je plná sociologických postřehů o tekutosti doby a má v tomto směru pět kapitol, pět závažných témat, která jsou zde diskutována, jsou to: emancipace, individualita, čas a prostor, práce a komunita. Ale jsou tu i dvě pozoruhodná psychologická témata jako pasáže jedné podkapitoly, která se nazývají: Od manželství k volnému svazku a Lidské vazby v tekutém světě (mnohé z této tématik je v Baumanově knize Tekutá láska. O křehkosti lidských pout, Academia, 20123). Sami jedinci jsou svým způsobem „tekutí“ (možná dokonce „roztreklí“), Bauman tu připomíná proslulou knihu rakouského spisovatele Roberta Musila „Muž bez vlastností“ (2. čes. vyd. Argo, 2008), tento „muž bez vclastností“, to je amébovitý charakter člověka, který své chování přizpůsobje stále se měnícím situacím. Bauman poukazuje na to, že „´Flexibilita´ je sloganem dneška. Je předzvěstí zaměstnání bez zabudovaných jistot, pocitů bezpeční, pevných závazků nebo budoucích nároků. Zaměstnání, která nenabízejí víc než termíinovanou smlouvu nebo volnou pracovní dohodu, propouštění bez upozornění a bez práva na odstupné“. Ale bohužel tyto politicko-ekonomické aspekty mají i mezilidské vztahy, i ty jsou „světem křehkosti a nejistoty“ a proto se často rozpadají. Pro život společnosti (států a národů), ale i pro život jedinců a mezilidských vztahů platí mnohdy ztráta perspektiv, protože: „Ve světě, jehož budoucnost je přinejlepším nejasná a mlhavá, plná rizik a nebezpečí, se nezdá přitažlivé, ani smysluplné, klást si příliš vzdálené cíle, vzdát se části svých soukromých zájmů ve prospěch kolektivu a obětovat přítomné ve jménu budoucího blaha“. A tak i mnozí lidé žijí „tekutě“ ze dne na den a jejich lidské vztahy jsou tekuté.

    V knize je mnoho pesimismu, jímž ovšem prosvítá „moloch“ globalismu, ale přece jen tu najdeme pasáž (str. 256 násl.) nazvanou Jak překonat prázdnotu. je krátká, ale je důležitá a je třeba ji číst velmi pečlivě celou takže čtenářům doporučujeme, opatřit si ji.

    Stojí to opravdu za to.

    autor recenze: Prof. PhDr. Milan Nakonečný

    -

Čtenářské recenze


  • Bauman, Zygmunt: Tekutá modernita - autor recenze: Nikča

    https://www.psyhub.cz/litrevue/

    Sociolog Zygmunt Bauman využívá ve své knize velmi výstižnou metaforu tekutosti jako označení pro moderní dobu a společnost. Tekutost a modernitu spojuje vlastnost kapalin. Tou je neustálá a nevratná změna pozice látky, která způsobuje kvůli tlaku působících sil právě onu tekutost. Bauman vidí spojitost této vlastnosti kapalin a moderní doby. Jako hlavní vlastnost moderního života uvádí měnící se vztah mezi prostorem a časem, ale také další atributy jako emancipaci, individualitu, práci a komunitu. Těmto tématům se věnuje v jednotlivých kapitolách knihy. Jak sám autor uvádí, společnost 21. století není o nic méně moderní než jako společnost, která vstupovala do 20. století. Proces modernity tak proto není nikdy ukončen a autor vysvětluje všechny koncepty modernity (i přes svůj vysoký věk) velmi aktuálně a dá se říct i nadčasově. V knize najdete spoustu zajímavých myšlenek a také vysvětlení, jak koncepty konzumerismu vlastně fungují. Dočtete se o tom, co je hybnou sílou nikdy nekončícího nákupního seznamu, chrámech konzumu, křehkosti statusu norem, odlišnosti a univerzálnosti, setkávání cizinců ve velkých městech a o spoustě dalším. Věřím, že i přes trochu náročnější čtení se vám bude kniha líbit a donutí vás k zamyšlení stejně jako mě.

    autor recenze: Nikča
    https://www.psyhub.cz/litrevue/

    - 26.01.2021


  • Bauman, Zygmunt: Tekutá modernita - autor recenze: Eliška Pilátová

    http://casopisagora.cz/2020/09/zygmunt-bauman-tekuta-modernita/

    Dnešní uspěchaná a šílená doba, kdy nemáme na nic čas a už vůbec ne na sebe, žijeme v šíleném tempu, které se nedá dlouhodobě udržet, jsme schopni ze dne na den změnit své bydliště, náboženské vyznání nebo třeba sexuální orientaci, to je doba tzv. „tekuté modernity“, jak ji ve své knize popisuje slavný britský sociolog a filozof polského původu Zygmunt Bauman.

    Kniha je členěna do pěti hlavních částí zabývající se těmito tématy: emancipací, individualitou, časem a prostorem, prací a nakonec komunitou. Všechny tyto části jsou propojeny a logicky na sebe navazují. Kniha je autorem pojata velmi filozoficky, tudíž obtížněji čtivá pro běžného čtenáře, jelikož autor se často odkazuje na více či méně známé velikány filozofie, sociologie či psychologie a srovnává jejich hypotézy se svými.

    Na druhou stranu autor nabízí vskutku zajímavé vysvětlení moderních jevů a trendů soudobé společnosti, kterých si citlivě vnímá a vysvětluje jejich vývoj v širším kontextu. Dle slov autora „současná tekutá, plynoucí, rozptýlená, roztříštěná a deregulovaná verze modernity nemusí být předzvěstí rozchodu a definitivního zhroucení komunikace, předznamenává však příchod lehkého, volně se vznášejícího kapitalismu, poznamenaného uvolněním pout, která svazují kapitál a pracovní sílu. Dalo by se říci, že toto osudové rozdělení nápadně připomíná přechod od života v manželství k životu na hromádce se všemi průvodními postoji a strategickými konsekvencemi včetně předpokládané dočasnosti soužití a možnosti přerušit ho kdykoli a z jakéhokoli důvodu, třeba když se vytratí potřeba nebo touha.“

    Co to vlastně je ta „tekutá modernita“ a proč zrovna tekutá? Autor se snaží tento pojem ve své knize vysvětlit z mnoha úhlů pohledu, přičemž používá velmi přesvědčivou argumentaci. Ať už se jedná o tekutost týkající se osobních vztahů, pracovních vztahů, vyznání či třeba sexuální orientace, čtenář postupně pochopí, že ona „tekutost“ se stala nenápadně součástí našich životů, ať již chceme či nikoliv.

    „Přerušování, nesouvislost, překvapení, to jsou běžné podmínky našeho života. Staly se dokonce opravdovou potřebou mnoha lidí, jejichž mysli již nežije ničím jiným než náhlými změnami a neustálou obnovou podnětů…Nedokážeme již snášet nic, co trvá. Už nevíme, co dělat, aby nuda nesla nějaké plody. A tak lze celý problém redukovat na toto: Dokáže lidská mysl dostat pod kontrolu to, co sama stvořila?“ autorem tohoto výroku je Paul Valéry, avšak Zygmunt Bauman jej své knize využil zcela trefně!

    Dle Baumana totiž „není již důležité lpět na půdě, když ji lze získat i opustit z pouhého rozmaru, za chvíli nebo ihned: Přílišné ulpívání, které zatěžuje pouty závazků, se může nakonec projevit jako negativní, neboť nové šance se mohou vynořit někde úplně jinde.“  Jak sám autor píše „je pozoruhodné, že vysoce postavený a mocný člověk dneška na rozdíl od tradice, která trvala celá tisíciletí, pociťuje odpor k trvalému, vyhýbá se mu a vítá vše pomíjivé a prchavé, zatímco ti dole (na nejnižší společenské příčce) zoufale – navzdory všemu – bojují o to, aby měl nekvalitní a pomíjivý majetek větší trvanlivost a sloužil jim co nejdéle.“

    Již nemáme potřebu lpět na materiálních statcích, rodinném dědictví, všichni vnímáme neuvěřitelnou pomíjivost lidského života a tedy i těchto materiálních statků. Není již důležité toho co nejvíce vlastnit, ale prožít svůj život plně, tzv. naplnit svůj velmi omezený čas na této Zemi.

    Autor se dále zabývá i myšlenkou, že tekutá modernita je pro mnoho lidí naprosto děsivá, život bez vnějších hranic a pravidel, kdy je jen na nich, jakou životní cestou se vydají, to mnoha lidem způsobuje nepředstavitelné úzkosti a muka. Právě i z tohoto důvodu mnoho starších generací lpí na názoru, že za např. komunismu se žilo lépe, autor tuto hypotézu také rozvíjí. Je lepší jasně stanovený život bez jakékoliv možnosti odchylky, kdy je jedinec součástí masy a předem promyšleného systému bez větší míry odpovědnosti za svůj život, anebo je lepší život na základě vlastního rozhodnutí, což však obnáší i strasti a těžkosti spojené s rozhodováním a nesením důsledků za vlastní rozhodnutí.

    Který z těchto životů je svobodnější a pro jedince více naplněný autor sám v knize o tomto vede polemiku, jelikož názory se velmi různí. Je tekutá modernita špatná? Tuto hlavní a mnoho dalších otázek, které čtenáře zavedou do světa neustálého hloubání a hlubokého zamyšlení nad dnešní dobou, obsahuje tato pozoruhodná, i když nelehká kniha, kterou by si měl určitě přečíst každý, komu není lhostejné, kam dnešní svět směřuje, chce znát alespoň některé odpovědi na filozofické otázky týkající se dnešní doby.

    „Ve světě, jehož budoucnost je přinejlepším nejasná a mlhavá, plná rizik a nebezpečí, se nezdá přitažlivé ani smysluplné klást si příliš vzdálené cíle, vzdát se části svých soukromých zájmů ve prospěch kolektivu a obětovat přítomné ve jménu budoucího blaha. Každá šance nevyužitá hned, tady a teď, je šancí, kterou jsme propásli. Je tudíž neodpustitelné a nelze snadno omluvit, natož ospravedlnit, že jsme ji nevyužili. Heslem současné životní strategie je teď, anebo nikdy, ať již se aplikuje a má vyjadřovat cokoli.“

    I když je kniha poměrně složitá, nebudete ji umět odložit :=)

    - 22.12.2020


  • Bauman, Zygmunt: Tekutá modernita - autor recenze: Jan Hofírek

    https://kniznirecenzeetc.blogspot.com/2020/07/zygmunt-bauman-tekuta-modernita.html

    Zygmunt Bauman je jako sociolog sympatický tím, že vybízí čtenáře k samostatnému myšlení!

    Moderní (či postmoderní) svět se ubírá podivným a podle všeho i nebezpečným směrem, což je fakt, k jehož konstatování není třeba žádné výjimečné inteligence. Prakticky každému přemýšlivému člověku je zřejmé, že se „něco děje“ a že by se s tím mělo „něco dělat“. Racionální diskuse však bohužel absentuje a ke slovu se čím dál víc dostávají všemožní alarmisté, varující před hrůzami, které čekají naši planetu v důsledku klimatických změn, globálního oteplování a zhoršování životního prostředí, na poplach bijí i lidskoprávní aktivisté, podle nichž by se měl nastolit spravedlivý (a pokud možno celoplanetární) společenský řád, v němž by se všichni měli dobře a s dalšími nápady přicházejí nejrůznější „odborníci“, snažící se (po kolikáté už?) odbourat ve společnosti všechno staré a tradiční a vychovat „nového člověka“.

    Skutečných odborníků, kteří se na problémy současného světa a lidstva dovedou dívat střízlivě, pragmaticky a v kladném slova smyslu indiferentně (tj. bez předem zaujatých ideologických pozic) je jako šafránu. O to víc bychom si jich měli vážit a naslouchat jejich hlasu. Pokud nebude přihlíženo k názoru profesně erudovaných a současně zdravým selským rozumem disponujících lidí, pak se osudové výzvy dneška pro nás stanou osudnými...

    Jedním z těch, kdo splňují právě uvedená kritéria, je Zygmunt Bauman (lépe řečeno byl, neboť v roce 2017 tento skvělý anglický sociolog polského původu zemřel). Českým čtenářům je tento bystrý analytik společenských procesů velmi dobře znám, ostatně Tekutá modernita nyní vychází ve druhém vydání. Za její hlavní přednost považuji to, že v ní nejsou vynášeny kategorické a ultimativní závěry a spíše se počítá s myšlenkovou aktivitou samotného čtenáře. Kniha je rozdělena do pěti kapitol, jejichž názvy (Emancipace, Individualita, Čas a prostor, Práce, Komunita) samy o sobě sice o ničem „zvláštním“ nevypovídají, ovšem podíváme-li se na podkapitoly, vše se rychle změní a hned je jasné, že půjde o originální četbu (Výhody a nevýhody svobody, Nákupy jako exorcistický rituál, Když cizinci potkávají cizince, Vzestup a pád pracovní síly, Komunity šaten atd.)

    Svět se neuvěřitelným tempem „zmenšuje“ – díky informačním technologiím prakticky každý okamžitě ví o všem, co se „šustne“ kdekoli na zaměkouli. Globalizace, adorovaná jako cesta ke šťastným zítřkům, nabyla kolosálních rozměrů, zároveň se však ukazuje, že její stinné stránky převažují nad evidentně přemrštěnými očekáváními. Myšlenkové interakce mezi lidmi v celoplanetárním měřítku mají bohužel za následek nikoli sdílení toho dobrého a pozitivního, co jednotlivé národy a rasy mohou nabídnout ostatním, nýbrž jedni od druhých přebírají spíše to druhé... Příklad vyspělých zemí navíc potvrzuje známou pravdu, že materiální blahobyt má na duchovní stránku života destruktivní účinky. Namísto toho, aby své svobody a nezávislosti užívali k ušlechtilým aktivitám, stali se z většiny lidí konzumenti, obsedantně toužící po stále nových požitcích a zážitcích. Tento trend je dováděn ad absurdum jednak všudypřítomnou reklamou, před níž není úniku, hlavně však mocenskými elitami preferovanou ideologií hedonismu jakožto životního stylu, k němuž údajně není alternativa. Tím ovšem vzniká nikdy nekončící spirála groteskní „nabídky a poptávky“ – masy, kterým establishment kvůli zachování mocenského statu quo poskytuje po vzoru starých Římanů chléb a hry, jsou sice takto politicky neutralizovány, žádají si ale stále víc, přičemž zdroje jsou omezené a nelze uspokojit všechny. Vládnoucí kasta tedy sahá k dalšímu triku, který se (pod heslem Rozděl a panuj!) v minulosti rovněž skvěle osvědčil – ve společnosti jsou uměle rozdmýchávány konflikty mezi muži a ženami, starými a mladými, zdravými a nemocnými atd., takže si ovládaní vybíjejí svou frustraci a bezmocnost mezi sebou a zcela jim uniká, kdo je tou skutečnou „žábou na prameni“.

    Samozřejmě je to tak, že mnohé názory Zygmunta Baumana, prezentované v knize Tekutá modernita, jsou diskutabilní a s některými si dovoluji i nesouhlasit. Tak třeba se na rozdíl od něj domnívám, že společenský vývoj nepostupuje samovolně a není podmíněn pouze ekonomikou, novými technologiemi a jinými „přirozenými“ faktory, ale že je i skrytě řízen a usměrňován „šedými eminencemi“ v pozadí...

    V každém případě je dobře, že se kniha Tekutá modernita díky nakladatelství Portál opět dostala na pulty našich knihkupectví. A nyní už záleží na každém jejím čtenáři, co objevného a podnětného si z ní odnese. V mém případě toho nebylo málo!

    - 02.09.2020

  • E-SHOP – DOTAZY A REKLAMACE

    telefon / e-mail:
    283 028 205
    eshop@portal.cz

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH KNIHKUPECTVÍ

    telefon:
    283 028 202

    provozní doba:
    8.00 – 16.00 hod.
    (každý všední den)

  • OBJEDNÁVKY KNIH JEDNOTLIVCI A ORGANIZACE

    telefon:
    283 028 203
    knklapkova@portal.cz

    provozní doba:
    9.00 – 18.00 hod.
    (každý všední den)