Kniha měsíce 2018-09Ediční plán 2018H2 2018_19Genetická metoda čtení 2018-09Tichá síla

Kniha měsíce 2018-09Ediční plán 2018H2 2018_19Genetická metoda čtení 2018-09Tichá síla
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Všichni hrajeme divadlo

Všichni hrajeme divadlo

Vaše cena s DPH
449 Kč 404 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Sebeprezentace v každodenním životě
Překladatel
McGrathová, Milada
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1342-0
Počet stran / vazba
296 / Brožovaná
Rok vydání
2018
Kód
21204501
EAN
9788026213420
Obálka v tiskové kvalitě


Jedná se o Goffmanovo klasické dílo na pomezí sociologie a psychologie, v němž autor téměř beletristickým způsobem popisuje základní myšlenky své dramaturgické sociologie (či dramaturgické sociální psychologie). Na základě Shakespearovy metafory „všichni hrajeme divadlo“ popisuje lidské interakce pomocí divadelní terminologie (představení, herec, role, scénář, obecenstvo, přední region, který u něj znamená jeviště, či zadní region ve významu zákulisí). Podle Goffmana často utváříme vlastní chování bez ohledu na to, co prožíváme, takže se ve své roli snažíme vytvářet určitý dojem podle určitého scénáře (např. lékař užívá prostředky pro to, aby na své pacienty působil důvěryhodně). Na svou roli se připravujeme, abychom ji pro své obecenstvo sehráli co nejpřesvědčivěji, přičemž naše chování v roli a mimo roli se může značně lišit. K mnohým rolím potřebujeme další jedince, kteří s námi sdílejí řadu informací, jež obecenstvo nemá. Kniha je založena na detailním výzkumu a pozorování společenských zvyků v řadě životních oblastí.
Erving Goffman (1922–1982) byl slavný americký sociolog, zakladatel směru dramaturgické sociologie, která na základě metafory, že život je divadlo a lidé zaujímají své role jako herci, vtipně analyzuje každodenní život. Česky vyšla také jeho kniha Stigma (2003).

Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
Všichni hrajeme divadlo
10.04.2018
Goffman, Erving: Všichni hrajeme divadlo - autor recenze: Jarmila Skopalová

Název zdá se být velmi populární a hned každému jasný. Zase tak jednoduché čtení to ale není. Goffman jako sociolog a antropolog přivedl do sociologické analýzy lidského jednání a chování tzv. dramaturgickou perspektivu. Byl představitelem chicagské školy, která zkoumala mimo jiné sociologii a kriminologii města. On sám patřil mezi uznávané badatele v oblasti mikrosociologie. Jako dramaturg s dlouholetou praxí musím potvrdit, že herci zkoumají lidi a jejich chování, že je využívají při svém hraní a že spousta „normálních“ lidí, tedy neherců, se naopak snaží hrát divadlo a ani o tom nevědí. To není zdaleka jen řeč těla, o které se dnes tak často mluví a mnozí nadšeně navštěvují kurzy, aby se naučili poznat všechny signály. Zmýlená v tomhle případě platí – k výkladu signálu musí být taky ten, kdo ho vykládá. A co když si každý vyloží jeden signál pokaždé jinak? Co když určité signály v jiném prostředí a s jinými lidmi mají úplně jiný význam? A co když stejný signál vyšle muž a žena – jsou opravdu stejné? Kdepak, je tu spousta proměnných, které je potřeba vzít v potaz a to Erving Goffman dělá systematicky a metodicky. Podle jeho výzkumu často utváříme svoje chování bez ohledu na naše prožívání. Naopak – nasadíme si masku, abychom dostáli své roli: učitele, lékaře, obchodníka a podobně. Tím se naše chování v práci – v roli například obchodníka a mimo práci – v roli třeba otce – může značně lišit a taky se často liší. Troufám si posunout tuto myšlenku o kousek dál – právě tato schizofrenie rolí v posledních desetiletích tříští lidskou osobnost. Tedy přesněji, lidé si neuvědomují tyto osobnostní posuny, nevěnují jim pozornost a tím pádem často nejsou důslední ve svém chování, tedy v používání rolí. Tím dochází k mnoha zmatkům hlavně v osobních životech a vztazích. Co vás jako čtenáře určitě bude bavit je používání obecně známé divadelní terminologie při analyzování situací. Jsou tu herci, hrají představení, podávají herecký výkon, přicházejí na scénu a odcházejí do zákulisí. Dalo by se zjednodušeně říct, že je kniha – stejně jako Goffmanův výzkum v této oblasti – postavena na jedné geniální větě z jedné geniální a pěkně staré divadelní hry, kterou si dovolím parafrázovat: život je divadlo a my všichni jsme jen herci.

autor recenze: Jarmila Skopalová
Recenze byla zpracována pro časopis Knižní novinky