AudioknihyKniha rozhodnutíMuz, který nemohl přestat

AudioknihyKniha rozhodnutíMuz, který nemohl přestat
BONUSY PRO VÁS
ČASOPISY SLEVY 30 – 70 %
Agresivní dítě?

Agresivní dítě?

Vaše cena s DPH
249 Kč 224 Kč
Ušetříte
Dostupnost
Skladem

Košík

Autor
Podtitul
Systemické řešení problémového chování
Překladatel
Škultéty, Michaela
Nakladatel
Portál
ISBN
978-80-262-1279-9
Počet stran / vazba
130 / Brožovaná
Rok vydání
2017
Kód
22206701
EAN
9788026212799
Obálka v tiskové kvalitě


„Proč to to dítě dělá?“ „Proč se chová agresivně?“ „Co ho k tomu vede?“ Otázky, které se rodičům, učitelům i vychovatelům honí hlavou, když se snaží zvládnout agresivní projevy dítěte. Podle psychologa a terapeuta Antona Hergenhana je agresivita symptom, příznak, a je potřeba najít a vyřešit příčiny, které vedou k problémovému chování. Na agresivitu se dívá z širší perspektivy, inspiruje k otázkám nad chováním konkrétního dítěte i ke hledání odpovědí. Kniha obsahuje řadu příkladů z praxe a osloví rodiče i pedagogy dětí, které se projevují agresí a jsou obtížně zvladatelné.
Anton Hergenhan je psycholog, věnuje se systemické individuální, párové a rodinné terapii. Přes dvacet let pracuje v denním stacionáři pro děti.

Agresivní dítě?
Agresivní dítě?
Agresivní dítě?
Agresivní dítě?
Agresivní dítě?
24.04.2018
Hergenhan, Anton: Agresivní dítě? - autor recenze: Laura Bechyňová
http://casopisagora.cz/2018/01/anton-hergenhan-agresivni-dite/

Autor knihy Agresivní dítě? Anton Hergenhan je psycholog věnující se zejména systemické psychoterapii. A právě z tohoto úhlu pohledu je zde nahlíženo na projevovanou agresivitu u dětí. Hergenhan vychází ze své dlouholeté praxe s dětmi s problémovým chováním. Jeho začátky stojí na behaviorální praxi a obdivu k Freudově psychoanalýze. Sám proklamuje, že nechce nabízet knihu receptů, jak zvládnout agresivní dítě, ale spíš předkládá své zkušenosti ze speciálně pedagogické poradny a dětského stacionáře.

Hergenhan upozorňuje, že agresivita není jen obraz určitého agresivního chování a otázky proč… (jsi to udělal, jsi někoho zmlátil,…) nejsou zcela směrodatné a spíše než na cíl nás vedou oklikou k nekonečné kauzalitě (udeřil jsem, protože mi shodil lego – shodil jsem lego, protože mi řekl, že jsem hloupý – řekl jsem, že je hloupý, protože…). Autor svým laskavým slovem a systemickým přístupem orientovaným na řešení čtenáře vybízí, aby se spolu s ním podíval na agresivitu širší optikou. Proto se nebojí do rozboru agresivní situace, které bylo přítomno více lidí, zapojit všechny zúčastněné, či ty, kterých se to týká. Autor těmto situacím dává jasnou důležitost už jen tím, že je nepřejde např. pouhým napomenutím dětí na hřišti, ale věnuje tomu čas a svůj zájem.

Systemická speciální pedagogika zde staví na několika principech, které jsou důležité pro terapeutickou práci. Patří sem např. osobní přítomnost, vedení, které umožňuje dítěti být svéprávným a respektuje ho, či např. identifikace schopností a pozitivní nahlížení na symptom. Co systemická práce pak považuje za zásadní, je vztahová soustava dítěte. Lidé se vyskytují minimálně ve dvou a „stávají se“ pouze mezi lidmi, proto jakýsi radikální individualismus ztroskotává na skutečnosti, že nejsme sami, a děti se tohle potřebují naučit. I k hádce jsou pak zapotřebí dva. Důraz na tento sociální aspekt má za cíl nebát se problém otevřít ve skupině a naučit se řešit konflikty přímo.

Před samotným agresivním výpadem se často objevuje verbální agrese. Autor obecně přisuzuje jazyku velkou sílu – nejen, že se těmito slovy mohou lidé zranit, ale jsou to také slova, která mají silný terapeutický účinek. Zároveň je účinné s dětmi mluvit ve slovech, které samy používají, a rozebírat, jak takovým slovům rozumí a co jimi všechno míní (autor zde pracuje zejména s nadávkami, kterými děti nešetří). Kniha tak obsahuje ukázky rozhovorů skupinové terapie doplněné o autorovy komentáře, které se opírají o základní principy systemické práce – respekt, vztahová rovina či přítomnost, která se zakládá na jiném principu, než je princip moci, což je častý motiv agrese.

Kniha pojednává i o důležitosti hranic pro děti, jejich absence značí spíše než cokoli jiného absenci lásky. Podle autora je to pro dítě signál, že mu vše projde a že je tedy rodiči lhostejné nejen chování dítěte, ale i ono samotné. A ke stanovení správných hranic pro dítě je důležité mít na paměti i své (rodičovské/pedagogické) hranice.

Ráda bych se vrátila na začátek, konkrétně k otazníku v názvu knihy. Je agresivní dítě agresivní ze své podstaty, nebo za vztek maskuje svůj strach a bezradnost? Kdo je pro vás agresivní dítě? Knihu doporučuji všem, kteří pracují s dětmi s problémovým chováním a rádi by si svou praxi osvěžili trochu jiným, netradičním, systemickým pohledem.

17.01.2018
Hergenhan, Anton: Agresivní dítě? - Mgr. Michal Vybíral
ilom.cz/novinky/info-servis/nova-kniha-agresivni-dite/

V nakladatelství Portál vyšla nová kniha Agresivní dítě? Systemické řešení problémového chování. Rádi bychom na ní upozornili a přinášíme za LOM recenzi od Mgr. Michala Vybírala.

„Proč to dítě dělá?“ „Proč se chová agresivně?“ „Co ho k tomu vede?“ „Co potřebuje?“ Otázky, které se rodičům, učitelům, vychovatelům, psychologům, terapeutům, sociálním pracovníkům honí hlavou, když se snaží pracovat s  agresivními projevy dětí.  tyto otázky si kladu i já, dříve během své pedagogické praxe, teď častěji jako lektor během práce s dospělými účastníky workshopů Agrese je ok.  Proto jsem rychle sáhnul po knize, na jejímž názvu mě upoutal především otazník. Že by autor docházel k tomu co já, tedy že žádné dítě není – z podstaty svého bytí –  agresivní, jen se – někdy a z nějakých vnitřních příčin – uchyluje k agresivnímu jednání? Tato domněnka se mi rychle potvrdila. Autorova pozice je taková, že se dívá na agresivní chování dítěte jako na symptom, který vychází z – často nám skrytých – neuspokojených potřeb dítěte a dítě se je „pouze“ snaží naplnit. Ne vždy efektivně, a ne vždy bez narušení hranic a následné frustrace druhých. Tento přístup vidím jako LOMu velmi blízký.

Na knize mi nejzásadnější přišly dvě věci: 1. Autor nabízí několik základních principů, jak k práci s agresivními projevy pracovat, a za 2. páteř knihy pak tvoří rozsáhlá komentovaná kasuistika, kde ukazuje, jak se tyto principy naplňují či nenaplňují.  Těchto principů je šest:

  1. Osobní účast dospělého (ve smyslu: Komunikuji s tebou za své plné pozornosti, zájmu, energie).
  2. Vedení, které nechává dítě svéprávným a respektuje ho.
  3. Výslovná identifikace zdrojů, schopností (ve smyslu: Co Ti může pomoci zvládnout situaci jinak, efektivněji pro Tebe i druhé?). Jedna z klíčových myšlenek zde je: Když si nevím rady, je zdravé, „cool“ říct si o pomoc!
  4. Pozitivní vnímání symptomu. Skvělé jsou zde otázky typu: K čemu je dobrý tento Tvůj vztek, na co ukazuje? K čemu Ti je, že se v tuto chvíli bojíš? Protože vztek, starch atd. jsou vždy důležité a nějak nás chrání nebo ukazují na něco, co nám chybí.
  5. Návrh řešení strany dítěte.
  6. Zabudování vztahové soustavy dítěte (neb agrese se děje vždy ve vztahových souvislostech – spolužáků, učitelů, rodičů, sourozenců...).

Poslední bod asi nejvíce čerpá ze systemického pojetí terapie a pedagogiky. Ostatní principy můžeme nalézt např. v humanistických teoriích (důraz na respekt k dítěti a víra, že má v sobě potenciál a kompetence k nalezení dobrého řešení situace – např. C. Rogers nebo F. Perls), analytických (citovaný např. S. Ferenczi a jeho výměna rolí mezi klientem a terapeutem), existenciálních (např. na jednom místě citovaný I. Yalom), transakčně-analytických aj.

Výše uvedené principy nejprve autor vysvětluje a osvětluje na drobných příkladech, včetně svých – ne vždy příjemných a „úspěšných“  – zážitků, a poté nabízí čtenáři jednu delší velmi živou a čtivou kasuistiku (s. 47 – 98, což je skoro polovina knihy – celkem má kniha 120 stran), kde ukazuje, jak jsou tyto principy realizované v praxi.

Jedinou drobnou výtku ke knize bych měl, že některé citované výroky k dětem jsou hodnotící a nikoli popisné (např. výroky typu „Jsi chytrý chlapec.“), což dle mého musí přinášet srovnávání mezi dětmi (“Když jsem neměl chytrý komentář, tak nejsem chytrý?“) a také obavy („A co když příště nebudu mít chytrou připomínku, ale hloupou, to pak budu hloupý“). Což pak m.j. nenaplňuje podmínku respektu k dítěti.

Celkově knihu doporučuji jako inspirativní a přínosnou pro každého dospělého rodiče nebo profesionála, který chce posílit svou vědomé působení a rodičovské či profesionální kompetence,  a rád budu knihu doporučovat účastníkům našich workshopů a seminářů.

17.01.2018
Hergenhan, Anton: Agresivní dítě? - Chensie Ips
www.svet-mezi-radky.cz/2017/12/recenze-agresivni-dite-anthon-hergenhan.html

Podtitul zní Systematické řešení problémového chování, což o knize skutečně vypovídá. Autor publikace, Anthon Hergenhan, je psycholog a terapeut, který tvrdí, že agresivita je symptom a je potřeba najít příčinu a vyřešit ji, aby se takové chování již neopakovalo... K zamyšlení nad tímto problémem pomáhá nejen rodičům, ale i pedagogům, protože ne vždy víte, jak na takové chování reagovat. A zda reagujete správně. Autor čerpá z vlastní praxe a uvádí také příklady, které vás tématu příblíží ještě blíž. 

Ačkoliv jde o útlou publikaci, prakticky nenaleznete nic, co by vám v ní chybělo. Autor se snažil obsáhnout témata týkající se dětské agrese od A do Z bez zbytečného odbočování. Poukazuje na své vlastní zkušenosti z praxe, které i jeho samotné někdy šokovaly. Vysvětluje čtenářům systematickou speciální pedagogiku a její zakládní kritéria, protože to pro vás může být španělská vesnice, Anthon Hergenhan nezachází do zbytečných detailů a z jeho líčení snadno pochopíte základy. Dále se zabývá symptomem agrese, jak jej vyhledat a vyřešit choulostivý problém, kolem kterého se prakticky musí chodit po špičkách. Nabádává vás k trpělivosti, protože vše, co se týká lidské duše, je nutné zohlednit a přistupovat k tomu s určitou něhou, především když jde o dítě... 

Spousta z vás bude nejspíš překvapená tím, co vám autor bude vytýkat a nač bude poukazovat, protože se zabývá i tím, jakým způsobem mají rodiče takové agresivní znaky řešit. Jako matka vím, že většina z nás má navyklý určitý postup od našich rodičů, který se dědí takřka po generace. Sama jsem poznala, že ne vždy zabírá a proto jsem byla udivená, jak mě titul přivedl k zamyšlení a vyzkoušení nových taktik. Každé dítě má občas dny, kdy se vzteká a přivádí své rodiče k šílenství. Tato kniha vám dává možnost je řešit s větším nadhledem než kdy dříve. Pomáhá nejistým být v této věci jistější a pátrat po příčině a vymyslet vhodné vyhovující řešení. Publikace se nezaměřuje na určitý věk, i když se spíše zabývá dětmi, které jsou již školou povinné. 

Příklady, které autor uvádí, bych zařadila spíše do zahraničí, kde je volnější morálka. Pro některé čtenáře mohou být až za hranicí toho, co znají. S ohledem na to tedy některé z vás uklidní, že prakticky dětské vztekání jejich ratolesti je ještě naprosto v normě a mohou být mnohem horší případy, které by řešit určitě nechtěli. Autor se nezabývá pouze agresí vůči dospělím, ale také tou, která se vyskytuje mezi dětmi. Verbálně si ubližují hanlivými slovy, napadají se i urážejí tak, až je to nesnesitelné. Někteří agresoři takřka neznají mezí, pokud jim je nestanovíte... O tom všem autor velmi zajímavým způsobem hovoří. 

Co může čtenářům vadit? 

* Samozřejmé je, že kniha se zabývá psychologií, emocionálními znaky apod, z toho důvodu také styl psaní odbornější. 

* Nejen autor zažíval šoky při získávání praxe. S ohledem na jeho vyprávění i vy budete v mnohých věcech šokování. 

Komu bych knihu doporučila? 

Bylo to opravdu vědomostmi nabušené čtení, které mě v mnohých věcech překvapilo, ujistilo o tom, co a jak dělat. Šokovalo mě a pomohlo mi se hodně zamyslet. Jako rodič knihu doporučuji těm, kteří se obávají, že jejich dítě je problémové a chtějí mu pomoci. Nebo mají pouze zájem o tento silný námět, který autor velmi kvalitně zpracoval.