Autorka nabízí primárně rodičům dětí s poruchou autistického spektra, dále i odborníkům, kteří s dětmi pracují, ucelený přehled možností, které jsou k dispozici v oblasti diagnostiky, vzdělávání a výchovy.
Nejprve představuje téma autismu, seznamuje čtenáře se stávající terminologií, zastavuje se u tzv. problémového chování. Poukazuje na to, že informovanost o PAS stoupá, ale nezřídka o ní nejsou dostatečně poučeni např. pediatři a zdravotničtí pracovníci obecně, dále učitelé.
Navazuje diagnostickým procesem – jak probíhá, kde jej uskutečnit. Doporučuje rediagnostiku, protože se projevy vyvíjejí a diagnostický proces může trvat roky.
S autorkou se neshoduji v názorech na diagnostiku. Nemyslím si, že by pouze pracoviště, která slučují odborníky na jednom místě, nabízela spolehlivou diagnostiku. Za základ považuji odbornost, znalost problematiky a v neposlední řadě kontakt a práci s dětmi, které netrpí poruchou autistického spektra, aby měli možnost pohybovat se v širokém spektru obtíží, které diagnostikujeme.
Často přicházejí děti s podezřením na PAS a mají i určité projevy, které jsou pro mě srozumitelným důvodem, proč byly odeslány na psychologické vyšetření, ale obtíže nezapadají do kontextu PAS, jsou projevem potíží z jiného diagnostického okruhu.
Setkávám se s rodiči, jejichž dětem byla diagnostikována porucha autistického spektra, rodiče se s tímto závěrem složitě sžívali, prošli si neskutečným trápením, a po čase se ukázalo, že potíže dítěte spadají do jiné kategorie – například mentální retardace, vývojová dysfázie, lehká mozková dysfunkce podle dřívější klasifikace (dnes děti mívají diagnózu porucha pozornosti s hyperaktivitou, která je však v tomto případě nepříliš prakticky uplatnitelná). Nezřídka sami iniciují rediagnostiku, protože začnou vnímat, že obtíže nejsou zcela typické pro PAS.
Nezapomínejme ani na přechodný autistický syndrom u dětí s doslova zanedbanou péčí a výchovou, tedy u dětí deprivovaných; dále si všímám u dětí s časným vývojovým regresem nebo zárazem ve vývoji, že potíže i několik let splňují projevy PAS, ale pak začnou odeznívat.
Autorka následně seznamuje čtenáře se základy práce s dětmi s PAS, se strukturovaným učením, alternativní komunikací. Neopomíjí ani téma rodin, sourozenců – to bývá odsunováno do pozadí, přitom si zaslouží tolik pozornosti!
Autorka podrobně uvádí změny ve vzdělávacím systému od roku 2016, doporučuje, kam se rodiče mohou obrátit (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra, raná péče). Uvádí seznam a kontakty neziskových organizací, odkazy na literaturu, pomůcky. Autorka neopomíjí ani různé přístupy k autismu (Handle, Son-Rise, behaviorální přístupy a další), věnuje pozornost úpravě stravování – bez lepku a kaseinu.
Autorka sdílí zkušenost rodičů, že sociální oblast stále nedokáže efektivně uchopit, jak hluboká omezení PAS přináší dětem a rodinám do každodenního života. Také mám zkušenost prostřednictvím rodičů, že potíže a problémy jsou až shazovány, degradovány, jako by byly malicherné. Knihu protkávají příběhy a zkušenosti rodin a považuji ji za významný přínos k tématu autismu. Nabízí mnoho konkrétních doporučení, odkazů, nasměrování, které rodičům a také odborníkům mnohdy chybí.
Dagmar Brejlová, psycholožka, psychoterapeutka a překladatelka
www.brejlova.cz/
